Další konflikt idejí, aneb Mariánský sloup na Staroměstském náměstí zřejmě vadí nejen vánočním trhům

Co na tom, že to byla cenná umělecko-historická barokní památka
z roku 1650, postavená nikoliv jako symbol pobělohorské
rekatolizace, ale jako projev díků za záchranu Prahy při obléhání
Švédy za třicetileté války? Rozvášněný hospodský anarchista
Sauer za podpory hasičů se 3. listopadu roku 1918 dopustil zničení
v Čechách nejstaršího a v Evropě čtvrtého
nejstaršího mariánského sloupu s plastikou sochaře Jana
Jiřího Bendla, a tuto akci ve své podstatě pražští radní po
99 letech posvětili tím, že znovuobnovení sloupu zamítli.

Není to jen neúcta k významné umělecké památce, ale i
další z projevů konfliktu idejí, který naší současnou
civilizaci provází. Na jedné straně tříhodinová debata
zastupitelstva Prahy, na straně druhé dvacetiletá práce sochaře
Petra Váňi, který na replice sloupu Panny Marie Neposkvrněné
pracoval, a nyní přijde vniveč. Váňa idealisticky věřil, že
obnovení sloupu se může stát aktem smíření, jenomže smířením
koho a s čím? Mám za to, že pravděpodobně protestantů
s katolíky, přestože se protestantské církve holedbají
ekumenismem.

Společnost pro obnovu mariánského sloupu relevantně poukazuje na
to, že tato památka by se měla vrátit na své původní místo,
naopak signatáři petice proti jejímu obnovení argumentují
afektivně a historicky nepřesně, když ve své petici tvrdí, že,
cituji: „Tento sloup byl postaven roku 1650 jako symbol vítězství
katolicismu nad ‚kacířským‘ královstvím a vyjadřoval
politickou nadvládu Habsburků nad českým národem. Sloup se tak
stal politickým i ideologickým znamením poroby českého národa“.

Signatáři petice také zcela účelově tvrdí, že sloup nebyl
běžným mariánským sloupem, kterých bylo v naší zemi
více, a že ikonografická symbolika sloupu oslavovala úplné
zničení protestantských kacířů, kteří zde mají podobu hadů
a ďáblů. To je opravdu směšná spekulace, had je obecně
v křesťanství negativní symbolikou ďábla, který je
ztělesněním zla, hříchu, podvodů, lstivosti, zrady a pomluvy, a
co jiného byli Švédové, kteří obléhali Prahu, nebo mor?
Nákaza, která v té době kosila tisíce lidí?

Jiří Slouka ve své knize Mariánské a morové sloupy Čech a
Moravy
(nakl. Grada, 2010) píše, že, cituji: „Mnoho sloupů
nesoucích na vrcholu sochu Panny Marie bylo postaveno v souvislosti
s morovými epidemiemi, a je jen otázkou konvence, jak se
nazývají. Někdy pro ně najdeme v literatuře oba termíny
používané stejnou měrou nebo současně, jako v případě
sloupu na Hradčanském náměstí v Praze, nazývaného mimo
jiné „mariánský morový“. Argumentace odpůrců je proto co se
týče symboliky sloupu nepřesvědčivá a populistická.

Historik architektury Zdeněk Lukeš míní, že bylo chybou do
problematiky zatahovat politiku. Hlavním argumentem mělo být, že
je to velmi cenná umělecká památka, která byla dost brutálně a
celkem zbytečně zničena. Ano, spor o mariánský sloup se nikdy
neměl zvrhnout v trapné politické hašteření. Odsoudíme
snad skvělé dílo Guernica od Pabla Piccassa za to, že autor byl
člen komunistické strany? Byl mariánský sloup v Praze špatným
dílem jen proto, že se jeho vysvěcení 13. července 1652
zúčastnil i Ferdinand III. Habsburský se synem?

Spoluautorka petice proti sloupu Lenka Procházková něco podobného
více méně schvaluje, když mimo jiné řekla, že, cituji: „Každý
pád nenáviděného politického režimu je provázen odstraňováním
jeho symbolů.“ No vida, čeho jsme se dočkali od kulturně
erudované literární autorky, svévolné vandalství je považováno
za pouhé odstraňování. S hypotézou, že mariánský sloup na
Hradčanském náměstí byl politickým aktem, přišla v roce
1998 i společnost Veritas, což je historická společnost pro
aktualizaci odkazu české reformace.

Ve svém dopise sborům, náboženským obcím, a sborovým
společenstvím v České republice ze dne 18. 2. 1998 totiž uvedla,
že přítomnost císaře Ferdinanda III. na vysvěcení sloupu
ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou.
Potíž ale je, že samotný fakt slovesa „ukazuje“ ještě
neznamená, že to, na co má ukázat, tím ve skutečnosti je.
Jinými slovy, přítomnost Ferdinanda III. mohla, ale také nemusela
znamenat, že vysvěcení mariánského sloupu byla záležitostí
politickou, jak se nám snaží společnost Veritas prvoplánově
vnutit.

Osobně nejsem příliš horlivým vyznavačem mariánského kultu,
ale mezi vysvěcením mariánského sloupu a záměrem postavit tento
sloup, a realizovat ho jako projev díků za záchranu Prahy,
spatřuji přece jen rozdíl. Stejně jako v případě akce
Franty Sauera, kterou společnost Veritas obhajuje tím, že mimo
jiné píše, cituji: „O tom, že nešlo o čin směřující proti
veřejnému zájmu ani o vandalství, svědčí skutečnost, že
nebylo na F. Sauera podáno trestní oznámení.“ To je opravdu velmi
úsměvné tvrzení.

Dle mého soudu je tato úvaha v myslích těch, kteří by měli
ctít křesťanskou etiku, mírně řečeno nestandardní. Zlý
skutek přece zůstane zlým skutkem i tehdy, když není potrestán.
A tak slovo smíření je zatím dnes stále jen pouhým slovem ze
slovníku, stejně jako slovo ekumenismus. Společnost VERITAS na
svém webu sice píše, že její zaměření je interkonfesijní a
ekumenické, ale soudě podle jejích aktivit proti znovu postavení
mariánského sloupu si tím nejsem zcela jist.

A co dodat závěrem? Ze zamítnutí obnovy mariánského sloupu na
Staroměstském náměstí radost nemám, místo, kde měla být
kulturní památka obnovena, zůstane nadále volným prostorem pro
obyčejný konzum. A tak možná jedním z hlavních důvodů, i
když trapným, který by vysvětloval zamítavé postoje radních by
bylo, že by sloup vadil či překážel vánočním a jiným trhům,
které se na Staroměstském náměstí každoročně odehrávají.
Že to je v dnešní době, v níž je možné všechno,
úvaha scestná?

Epilog : Za povšimnutí v době předvolební stojí, kdo a jak
hlasoval v případě mariánského sloupu: Proti jeho obnově
se explicitně vyslovili zelení, piráti, komunisté, ČSSD a ANO, a
zamítavé rozhodnutí nepodpořila TOP 09, ODS, KDU-ČSL a
Nezávislí.

Není zde článek celý?