Etnická čistka v Barmě aneb Lekce z Kosova

Podle
posledních informací bylo z Rakhinského státu barmskou armádou během
třítýdenních vojenských operací vyhnáno více než 400 tisíc Rohingyů, z čehož
asi
60 procent tvoří děti
. Zvěrstva, jichž se barmské
ozbrojené síly dopouštějí na muslimském etniku, jsou podrobně zdokumentována:
armáda provádí taktiku spálené země, kdy jsou celé
vesnice vypalovány
a vojáci střílejí po lidech, kteří
se snaží před terorem uprchnout. Satelitní snímky a videozáznamy pořízené přímo
v terénu ukazují, že v obydlených oblastech armáda založila 80
rozsáhlých požárů s cílem vyhnat Rohingye z Barmy. Ostatně sám Rangún se
netají tím, že bezpečnostní síly počínaje 25. srpnem kompletně „vyčistily“
40 procent
rohingyjských vesnic. Údaje o počtu obětí se pohybují mezi 1000
a 5000
zavražděných osob. Barmská vláda rázně odmítla nabídku rohingyjských vzbouřenců
z Arakánské armády spásy Rohingyů (ARSA) na uzavření příměří a dohady o
tom, do jaké míry je ARSA napojena na islámské fundamentalisty, se nepotvrdily,
což koneckonců rohingyjští povstalci manifestovali
odmítnutím podpory Al-Káidy
. Mezitím Bangladéš, kde žije
dohromady 700 tisíc rohingyjských uprchlíků, doslova praská ve švech. Tolik
věcná a strohá fakta.

Mezinárodní
společenství přirozeně nezůstává v naprosté nečinnosti, alespoň tedy co se
formálního odsouzení brutální vojenské kampaně týče. Jenže je tu klasický
háček. Klíčoví zástupci mezinárodního společenství, konkrétně Čína, Rusko,
Spojené státy, Velká Británie a Izrael, nadále posílají Rangúnu zbraně a
vojenský materiál a poskytují barmským ozbrojeným složkám výcvik.
    

Většinu
bojových letounů, obrněných vozidel, děl a námořních plavidel Barmě dodává
Čína
. Rusko je hlavním dodavatelem raket země-vzduch. Kongres
Spojených států nyní uvažuje o rozšíření
vojenské spolupráce
s barmskou vládou, Londýn
nadále poskytuje
výcvik
barmské armádě a Izrael
prodává
Rangúnu tanky, bojové čluny a lehké zbraně. Přestože Evropská
unie uvalila na Barmu zbrojní embargo již v 90. letech, některé
evropské zbrojařské firmy
stále zásobují barmskou armádu
vojenským materiálem. I když Rada bezpečnosti OSN po týdnech mlčení násilnosti
v Barmě odsoudila a vyzvala k jejich okamžitému ukončení, toto
bezzubé gesto je vzhledem ke geopolitickému cynismu těchto klíčových světových aktérů
pouhou formalitou.         

Tento
geopolitický cynismus je obzvlášť patrný, připomeneme-li si diametrálně odlišný
postoj mezinárodního společenství (vyjma Ruska a Číny) vůči etnické krizi,
k níž došlo v letech 1998 až 1999 v Kosovu. Krize v Kosovu
byla v předvečer intervence NATO též prezentována jako etnická čistka, či
přímo genocida, avšak budeme-li vycházet ze všech dostupných faktů, zjistíme,
že situace byla tehdy poněkud komplikovanější. Ostatně s těmito fakty se můžeme
seznámit na stránkách západních periodik i vědeckých publikací.  

Eskalaci
násilí v bývalé srbské provincii předcházely
útoky
Kosovské osvobozenecké armády (KLA) na srbské úřady, politiky i
civilisty. Bělehrad na jaře 1998 reagoval nemilosrdnou ofenzivou proti pozicím
KLA, jejímž cílem bylo zúčtovat s kosovskou guerillou a jejími
sympatizanty, přičemž otřesných zločinů se dopouštěly obě strany civilního
konfliktu. V průběhu mnohaměsíčních bojů, tedy ještě před zahájením
vzdušné kampaně NATO, zahynuly dva tisíce lidí, z nichž zhruba
polovinu
usmrtily srbské jednotky. Vojenské operace Bělehradu vedly k
vysídlení 400
tisíc kosovských Albánců
, a tento fakt byl jedním
z primárních faktorů, jež vedly k intervenci sil NATO. Není ale bez
zajímavosti, že srbská armáda provedla mnohem intenzivnější etnickou čistku
teprve až po zásahu Severoatlantické aliance, jenž ji podle mínění bývalého generálního
tajemníka NATO lorda Carringtona
přímo vyvolal. 
    

Obě
krize mají přirozeně svá specifika a odlišnosti. Zatímco zvěrstva KLA v Kosovu
jsou pečlivě zdokumentována, o terorismu a zločinech ARSA v Rakhinském
státě hovoří pouze barmská vláda, jíž přitakávají západní islamofobové.
Prozatím ale neexistují solidní důkazy o tom, že by rohingyjští povstalci
vraždili civilisty, neboť ARSA útočí pouze proti symbolům opresivní barmské
moci. Lekce z Kosova ukazuje, že nasazení masivní vojenské síly etnickou
krizi nevyřeší, ba naopak prohloubí. Zvláště pak, když se ke slovu nedostane
smysluplná diplomacie
. Ani jedno, ani druhé však
v případě etnické čistky v Rakhinském státě není na pořadu dne.
Volání po nekompromisním zbrojním embargu a sankcích proti zodpovědným barmským
činitelům zaniká v ohlušujícím cynismu a pokrytectví relevantních
světových aktérů, kteří jako obvykle upřednostňují své zištné zájmy.
  

Není zde článek celý?