Fučík byl stalinsko-gottwaldovský dogmatik

Podílel se spolu s Ladislavem Štollem na štvanici proti sedmi spisovatelům v roce 1929.   Jeden z nich, básník Josef Hora se po vyloučení z KSČ a vyhození z
místa redaktora kulturní rubriky Rudého Práva ocitl s rodinou v nouzi.
Přešel do Českého slova, aby rodinu uživil a byl za to komunisty jako
byl Fučík denuncován jako renegát dělnické třídy. Dílo nedílo…, píše František Řezáč.

Jako odbojář – ovšem až od roku 1941 po napadení SSSR -.selhal při
zatýkání, když měl začít dvěma pistolemi v bytě Jelínkových střílet na
gestapáky. On schoval pistole do postele, vyšel zpoza dveří ložnice a
vzdal se. Pak ve vězení sepsal knihu, ve které se hájil a denuncoval
jiného jako konfidenta. Vše je popsáno mimo jiné v pamětech profesora
Václava Černého. Pokud by se do Pantheonu vrátil Fučík, mohl by tam být
klidně třeba i Rudolf Beran jako protějšek Ant. Švehly..

KSČ má ve svých dějinách a v oboru literatury jiné osobnosti, které by do Pantheonu patřily, například Bedřicha Václavka.   

KSČ po válce udělala z Fučíka modlu, a tak holt se za její vlády dostala
jeho socha do pantheonu Národního muzea. Fučík ohlupoval dělníky psaním o
SSSR, tak jako předtím Ivan Olbracht a potom Vítězslav Nezval. Fučíka
lze směle přirovnat k Ladislavu Štollovi. Ten ještě řádil v české kultuře ještě v době normalizace po roce 1969.
Není zde článek celý?