Gerasimovova doktrína

Jste zmateni? Stačilo by, kdybyste chápali Gerasimovovu doktrínu.

V únoru 2013 generál Valerij Gerasimov, náčelník ruského generálního štábu, publikoval v ruském týdeníku Vojensko-průmyslový kurýr článek v rozsahu 2 000 slov nazvaný „Hodnota vědy pro předvídání“. Gerasimov použil taktiku vyvinutou Sověty smíchanou se strategickým myšlením ohledně totální války a předložil novou teorii moderního válčení – takovou, která řeší spíš hacking nepřátelské společnosti než přímočarý útok. Gerasimov napsal: „Samotná „pravidla války“ se změnila. Role nevojenských prostředků při dosahování politických a strategických cílů vzrostla a v mnoha případech co do efektivity převážila sílu zbraní… To vše podporují vojenské prostředky skrytého charakteru.“

Mnozí tento článek považují za artikulaci moderní ruské strategie, za vizi totální války, která umisťuje politiku a válku do stejného spektra aktivit – jak filozoficky, tak logicky. Zvoleným přístupem je guerilla – hackeři, média, byznysmeni, fake news i konvenční symetrické prostředky. Díky internetu a sociálním médiím je možno uskutečňovat projekty, o kterých kdysi sovětská média mohla jen snít. Gerasimovova doktrína představuje rámec, v němž nevojenská taktika není nadřazena vojenským způsobům dosahování vítězství.

Gerasimovova doktrína vytváří rámec pro nové nástroje a deklaruje, že nevojenská taktika nehraje jen pomocnou roli – už je skutečnou válkou. Chaos představuje strategii sledovanou Kremlem. Gerasimov uvádí, že cílem je zajisti prostředí spočívající ve vytrvalých nepokojích a konfliktech uvnitř nepřátelského státu.

Funguje to? Bývalé kolonie Gruzie, Estonsko a Litva v posledních letech bily na poplach kvůli ruským pokusům ovlivnit vnitřní politiku a bezpečnost, zatímco Obamova administrativa zlehčovala znepokojení ohledně nové studené války. Ale všechny tři státy nyní mají ve vládě strany s finančními vazbami na Rusko.

Na Ukrajině Rusko uplatňovalo Gerasimovovu doktrínu v několika posledních letech. Během protestů v roce 2014 Kreml podporoval extrémisty na obou stranách, proruské i ukrajinské ultranacionalisty, kteří vyvolali konflikt, jenž Kreml využil jako záminku k obsazení Krymu a vyvolání války na východní Ukrajině. Přidejte pořádnou dávku informační války a toto matoucí prostředí představuje prostor, ktrerý Kreml může kontrolovat. To je Gerasimovova doktrína.

Posledním terčem jsou Spojené státy. Ruský bezpečnostní stát definuje Ameriku jako primárního protivníka. Rusové se nesnaží být silnější, ale oslabovat nás, dokud nepředstavujeme ekvivalent.

Ne všichni pozorovatelé se shodují ve věci důležitosti Gerasimovovy doktríny. Někteří tvrdí, že jde o novou verzi toho, co Rusové dělali vždycky, nebo že Putin je přeceňován, nebo že soupeření různých frakcí v Kremlu znamená absenci centrálního strategického cíle. Ale není pochyb o tom, že ruská intervence je systematická a mnohovrstevnatá. Tato struktura představuje výzvu, protože často nerozumíme tomu, jak je uplatňována. Tak jako všechny guerillové doktríny prioritizuje uchování zdrojů a decentralizaci. A strategicky vzato cíle nejsou ty, o nichž jsme zvyklí hovořit. Kreml nevybírá vítěze. Oslabuje protivníka a vytváří prostředí, v němž prohrávají všichni kromě něj.

Stínová válka podle Gerasimova je v pohybu. Je těžké organizovat odpor vůči protivníkovi, kterého nevidíte, u kterého si ani nejste jisti že existuje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Není zde článek celý?