Historie diplomatického raideru: kdo a jak prohledával velvyslanectví

Prohlídku ruského velvyslanectví v San Francisku a obchodního zastoupení ve Washingtonu ruští diplomaté označili za „raiderské obsazení“. Podobný tlak byl na ruské diplomaty vyvíjen pouze v době SSSR. Tehdy byly tyto vpády na diplomatické území spojeny s cynickými provokacemi nebo začátkem vojenských operací. RT připomíná nejokázalejší incidenty.

Odpověď Chamberlaina

Obyčejný výraz naše odpověď Chamberlainu je přímo spojen se špatnou minulostí okolo sovětských zastupitelství ve Velké Británii, ke které došlo v roce 1927.

V té době v Číně probíhala občanská válka. Kuomintang (politická strana vedená generálem Čankajšekem) bojovala za sjednocení země, která po revoluci v roce 1911 byla ve stavu rozkladu. SSSR podporoval Kuomintang i proto, že v počáteční fázi boje tato strana spolupracovala s místními komunisty a samotná strana měla silné levé křídlo.

Nezávislá vojenská politika Čankajšeka se nelíbila Angličanům, kteří měli tradičně silnou pozici v Číně.

V únoru 1927 britský ministr zahraničních věcí Joseph Chamberlain adresoval sovětské vládě nótu, ve které požadoval ukončení pomoci Kuomintangu. SSSR nejenže odmítl vyhovět britským podmínkám, ale zahájil celou kampaň, během které zaznívaly mnohočetné odpovědi Chamberlainu, ať už šlo o publikace v Pravdě nebo o tankové konvoje se stejným názvem.

Funkci sovětského obchodního zastoupení ve Velké Británii tehdy zastávala firma Arkos, která prováděla obchodní operace na příkaz sovětských hospodářských subjektů. Její příjmy byly odhadovány v řádech desítek tisíc liber.

12. května do prostoru sovětského zastoupení vtrhli britští policisté, kteří v rozporu s mezinárodními normami zahájili prohlídku. Pracovníky zastoupení, kteří se jim snažili bránit, surově zbili a kodéra, který chtěl zničit kódy, unesli.

Britové se obhajovali, že cílem prohlídky bylo nalezení dokumentu, který údajně odcizila sovětská rozvědka. Dokument stejně nenašli, i když k prohlídce přistoupili se vší vážností: některé dveře otevírali pomocí speciálního vrtáku. Přitom prohlídka ukázala, že zastoupení opravdu mohlo mít něco společného s činností sovětské rozvědky. Nicméně se tím zabývali i britští diplomaté pracující v SSSR.

Získané informace nestačily ani na obvinění nějakých konkrétních osob. Navíc Kuomintang odmítl spolupracovat s komunisty a se Sovětským svazem se nepohodl. Aby si Britové zachovali tvář, přetrhali diplomatické vztahy se sovětským Ruskem, vztahy byly však obnoveny už za dva roky.

Železniční válka

Za dva roky došlo k novému incidentu se sovětským zastoupením v zahraničí a opět v souvislosti Kuomintangem.

Po rozpadu Ruského impéria v mnoha zemích zůstaly aktivy už neexistujícího státu. Jedním z největších objektů byla Východní čínská železnice, jejíž síť pokrývala celé Mandžusko a severovýchodní Čínu. Poté, co SSSR a Čína navázaly diplomatické vztahy, byla železnice uznána za společný sovětsko-čínský projekt.

V roce 1929 se vztahy SSSR a Kuomintangu, který vládl Číně, ochladily a čínští komunisté odešli do ilegality. Za těchto okolností se Čína snažila o spojení území, které bylo rozpojeno revolucí a občanskou válkou. Také Kuomintang plánoval přeložit pod svoji jurisdikci vše, co se nachází uvnitř země, včetně železnice.

27. května 1929 čínští policisté vtrhli na sovětský generální konzulát v Charbinu a vyvolali tam skutečný zmatek kvůli údajným schůzkám agentů Comiternu.

Na základě údajně na konzulátu objevených kompromitujících materiálů vyžadovali Číňané předání Východní čínské železnice a změnu vedení objektu. Ale skutečným výsledkem takového jednání s diplomaty a neodůvodněných požadavků se stal rychlý ozbrojený konflikt na železnici, ve kterém zvítězila Rudá armáda. Nezákonná prohlídka sovětského generálního konzulátu nakonec vedla pouze k válečnému stavu v Číně.

22. června přesně ve čtyři hodiny

Nejsurovější zkouškou pro sovětská diplomatická zastoupení byl rok 1941. 22. června se sovětská velvyslanectví v těch zemích, které byly spojenci hitlerovského Německa nebo jím byly okupovány, ve stejnou dobu ocitla na nepřátelském území.

Nacisté se rychle rozhodli provést neomalené prohlídky v sovětských konzulátech a velvyslanectvích. Diplomat Valentin Běrežkov takto popsal jednání s pracovníky sovětského velvyslanectví v Berlíně po 22. červnu 1941:

„…Několikrát denně je předvolávali k výslechu, bili je, aby zjistili tajné informace a nutili je k podepisování nějakých papírů. Trvalo to deset dní. Ale sovětský lid se pevně držel a nacisté nic nezískali. Sovětský lid se ctí plnil svoji povinnost. Propustili je až v den našeho odjezdu z Berlína a přivezli je přímo na nádraží. Sotva se drželi na nohou. Když jsem uviděl dobrého přítele Logačova, sotva jsem ho poznal, měl samé modřiny.

Diplomaté nemuseli bojovat pouze s hrozbou prohlídky, ale v některých případech byli i účastníky bojových akcí. Když esesáci přišli prohledávat generální konzulát SSSR v Paříži, jeho pracovníci se nějakou dobou střelbou bránili, aby stihli zničit diplomatické dokumenty.

Přitom Němci nic kompromitujícího nedokázali objevit, i když Ministerstvo propagandy šířilo falešné zprávy o údajně objevených na území velvyslanectví sklepech na týrání, ve kterých prý zabíjeli unesené bělogvardějské generály.


Není zde článek celý?