Hořká voda a suché placky: život na letecké základně v Dajr-az-Zauru

Dobu pro odpočinek vojáci posádky letecké základny v syrském Dajr-az-Zauru prakticky nemají: po devíti měsících v obklíčení teroristů jdou do útoku společně se spolubojovníky, kteří jim přišli na pomoc. Korespondent RIA Novosti navštívil leteckou základnu, aby zjistil, jaké to je, nacházet se v obklíčení teroristů, a jak se vojákům podařilo přežít.

Dokončit práci

Cesta z města na letiště vede přes hřbitov, zničené vojenské jednotky a spálené vesnice. Samotná silnice je rozbita tankovými pásy a minami, jejichž střepiny i teď vytvářejí mnoho problémů. Poručík Ali vítá návštěvu u vjezdu na letiště a odmítá nás někam vést, dokud nás nepohostí.

Poručík pozoruje, jak se ráno mění v horký den, a ve své komůrce na stanici pomalu nalévá čaj s hořkou příchutí a láme suchou placku.

„Odpusťte prosím, blokáda byla teprve teď prolomena, dobré vody je zatím málo. My ze zvyku ještě používáme naši, ze studny“, omlouvá se Alí.

Teroristé během blokády nejprve odřízli vodu, přicházející na leteckou základnu z řeky Eufrat, a snažili se tak vyčerpat syrské vojáky žízní a horkem.

„Pramen jsme měli vždy, v zimě jsme udělali studnu. Ano, je hořká nebo slaná, jak se komu víc líbí, ale zato se jí neotrávíte a dá se pít. Rychle si na ni zvyknete“, pokračuje důstojník. Několik doušků čaje však vyvolává ještě větší žízeň.

Podle jeho slov prolomit blokádu, to je poloviční úspěch, dnes je nezbytně nutné zajistit alespoň 11 km bezpečné zóny, což umožní letadlům bezpečně startovat a přistávat.

Ali pochází z Damašku, na základnu v Dajr az-Zauru byl převelen asi před čtyřmi lety. Od toho dne neviděl své příbuzné.

Útok za útokem

Celý rok teroristé nenechávali v klidu obránce letecké základny. Útoky z různých stran probíhaly denně s různou intenzitou.

„Všichni naši důstojníci a vojáci se nacházeli prakticky neustále na obvodu. Teroristé mohli zaútočit z jakéhokoliv směru. Veškerá technika je stará, proto bylo nutné stavět z toho, co je, funkční stroje“, vzpomíná Alí.

Na okrajích letiště i teď stojí „kostry“ zkroucených strojů sebevražených útočníků. Bojovníci jednali dávno známou taktikou: nejdříve průnik několika aut se stovkami kilogramů výbušniny, potom terénní vozidla s kulomety. Ale posádka letecké základny každý den mařil plány teroristů.

Kvůli nedostatku vody a hygienických prostředků vojáci zarostli, mezi vojáky, kteří procházejí kolem, jsou mladí chlapci bez obuvi, ale se samopaly v rukou, a po dnešním útoku všechny opálené tváře jsou pokryty vrstvou písku a prachu.

Základna v Aleppu

Případ s leteckou základnou v Dajr-az-Zauru není ojedinělý. Koncem roku 2015 byla prolomena blokáda základny vojenského letectva Kuveyris u Aleppa. Tam se také bránili více než tři roky. Za tu dobu vojáci vybudovali vlastní pekárnu a major Achmed, mistr sportu v boxu, začal trénovat své vojáky. V srpnu se majorovi narodila dcera, ale on nadále slouží v Damašku.

„Vzpomeňte si na Kuveyris. Naši se tam také tak drželi. A my jsme tady, v obsazeném městě, slavili to vítězství. Jsem si jistý, že oni nás chápou jak nikdo jiný a upřímně se radují společně s námi“, vzpomíná Ali a dolévá horký nápoj.

Na základně v Dajr-az-Zauru už vyčistili startovací a přistávací plochu, v plném proudu probíhá obnova bloků a hangárů a auta s ovocem a zeleninou začínají přijíždět do potravinových skladů. Vojáci se zároveň snaží co nejrychleji plnit zadané úkoly a těší se na brzké, dlouho očekávané setkání s příbuznými.


Není zde článek celý?