Institut Václava Klause: spolek naříkajících a nešťastných sirotků

Institut Václava Klause by sice rád vyhlašoval nějaká vítězství, ale zatím se zdá, že tento „myšlenkový tank“ se pohybuje vpřed nějak dýchavičně. Nejdřív se jásalo nad vítězstvím Donalda Trumpa, aby se ukázalo, že americko-ruské jaro nenastává. Pak se oslavoval volební výsledek Alternativy pro Německo (AfD), načež se strana začala hned po volbách rozkládat. Teď vystoupila ze strany sama předsedkyně Petryová a další vysocí funkcionáři, kteří chtěli konzervativní směřování, a ne nacionalistický a protiuprchlický populismus. (Ještě navíc spojený s pocitem, že se Německu kvůli nacistické minulosti ubližuje až příliš.) Brexit, jehož českou obdobu by si Václav Klaus tak přál, se mění v tragikomedii. Ovšem pro Brity.

V prohlášení z 26. 9. Institut naříká: „Jednání o odchodu Británie z EU jsou zablokovaná. Nejnovější vystoupení britské ministerské předsedkyně Theresy Mayové v italské Florencii proto bylo očekáváno s jistým napětím, ačkoliv hlavní vyjednavač brexitu za EU Michel Barnier se akce demonstrativně nezúčastnil. Obratně tak předvedl, kdo tahá za delší konec vyjednávacího provazu… Na rozhodnosti Britů, jak budou v odchodu z EU postupovat a kam směřovat, na jejich přesvědčivosti a jasnosti, jak budou formulovat své cíle, závisí do jisté míry i úspěšnost souboje ostatních eurorealistických politických formací s centralizační osou Berlín – Paříž – Brusel.“

Jenže kde nic, tu nic. A tak musí Klausovi think-tankisté konstatovat: „V tomto ohledu je situace tristní. Evropským vyjednavačům se podařilo zavléci britskou stranu do časové pasti. To si Britové způsobili sami – jsou váhaví, nepřipravení, nerozhodní a postrádají přesvědčivého politického vůdce.“

Je otázka, co asi tak Klaus a spol. čekali. Ti, kdo odchod Británie z unie prosazovali, hned po referendu prchli od vztyčených praporů a ještě se přiznali, že v kampani lhali. Rozlité mléko teď má uklízet Mayová, která sama původně pro Brexit nebyla. Najednou je překvapením, že odejít z EU je nevýhodné a že o odchodu se jedná podle předem daných evropských pravidel. Dnes by možná referendum dopadlo jinak, jenže k vlastnostem referend patří, že omyl není snadné v rozumné době napravit, byť by občané chtěli. Takže toto zdánlivě demokratické zařízení ve skutečnosti moc demokratické není. Je to spíš taková hazardní hra bez možnosti reparátu.

Takže klausovcům už po volbách v Nizozemí, ve Francii a v Německu zbývá jen konstatování, že se vedení EU otřepalo, a tak může dojít na ublížený nářek: „V celém tomto kontextu je třeba říci, že afektované, ale obsahově zoufalé vystoupení britské premiérky Mayové ve Florencii bylo dalším rozčarováním a zklamáním. Potvrdilo, že ze současné politické Británie lze jen s obtížemi čekat spojeneckou podporu v boji s euroelitami.“

Je to tak, v cizině se spojenci hledají těžko. Ono to ani doma není o moc lepší. Je tu snad nějaká politická strana, kterou by Klaus mohl považovat za svou oporu? Zřejmě tomu brání nějaké tajemné spiknutí iluminátů. Sorose, neziskovek, neomarxistů a dalších zlých duchů. Petr Hájek by to na svém jurodivém Protiproudu mohl nějak barvitě popsat. Třeba i na jeho ruské verzi ПРОТИВОХОД.

Není zde článek celý?