Jak dnešní oslavenec Babiš prožíval těžké dětství a vykročil do života

U příležitosti narozenin Andreje Babiše je třeba si zavzpomínat, jak malý Andrej vyrůstal. Nemyslete si, nebylo to všechno jednoduché. Na stránkách své strany vzpomíná: „Po příchodu do Strojexportu byl otec vyslán, myslím v roce 1957, do Etiopie, kde pracoval jako strojírenský delegát a prodával české obráběcí stroje. Z Etiopie byl přeložen do Paříže, kde pokračoval v delegatuře pro Strojexport. V Paříži jsme žili do roku 1961 a já tam začal chodit do české školy při československém velvyslanectví.

Po návratu z Francie otec pracoval v zahraničním obchodu a byl členem KSS. Myslím, že asi v roce 1965 mu nějaký kolega, jak to otec interpretoval, asi schválně, ukradl členskou legitimaci KSS. (Otec taky nenahlásil, že jeho sestra Viola žije v Kanadě. Proti vyloučení se odvolal a vrátili mu ho až v lednu 1969. Pozn. aut.) Na základě toho byl otec vyloučen z KSS a propuštěn z práce a asi tři roky ho nikdo nechtěl zaměstnat. Celou rodinu tehdy živila jenom naše matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu.“

Server domaci.eurozpravy.cz: přináší jeho svědectví o prázdninách: „Můj táta byl fanatik na historii, takže jsme navštěvovali stále nějaké památky, mě to samozřejmě jako dítě strašně nudilo.“

Tak ta doba už je pryč. Pokud bude jednou Čapí hnízdo památkou, má už Andrej návštěvy odpracované.

Novinář Tomáš Pergler napsal knihu Babišpříběh oligarchy a vzpomíná na to, že Babiš zřejmě nechtěl rukopis vidět a neodpovídal na e-maily a esemesky. Bylo tedy nutno vycházet z písemných pramenů.

„Babiš měl tvrdý režim, zejména od otce, ten vyznával tvrdou ruku,“ řekl o oligarchově dětství Pergler v rozhovoru s Danielou Drtinovou.

Už jeho otec Štefan to neměl jednoduché, jeho otec byl postižen mozkovou mrtvicí, takže se musel dost ohánět.

„Matčina role v životě Andreje Babiše byla nepochybně zásadní,“ píše Pergler. „‚Moje matka byla motorem naší rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly,‘ vzpomíná Andrej Babiš ve svém životopise. Pamětníci ji popisují jako velmi inteligentní, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy. Dbala o to, aby se její synové dobře učili, a vedla je ke sportu. Andreje nechala v devíti zapsat do tenisové školy na kurtech bratislavského Slovanu, kde také při turnajích sbíral míčky a získal své první výdělky. Později přidal volejbal, s nímž slavil úspěchy na střední škole.“

Škola mu šla dobře, jen na gymnáziu měl podle vlastního přiznání trojky z chování, že si sám psal omluvenky. Žil tehdy v Bratislavě sám s babičkou a rodiče byli ve Švýcarsku. Strávil taky skoro rok v nemocnici, kde mu vzali slezinu. Proto musí žít poměrně střídmě. „Kvůli tomu, že nemá slezinu, nemůže moc pít alkohol. Vím, že párkrát držel drastické diety a pořád cvičí,“ říká Pergler.

V nemocnici se nicméně Andrej velmi pocvičil ve francouzštině. Na francouzském gymnáziu byl jen rok, ale podle svého tvrzení právě spolužáci z této školy financovali začátky Agrofertu. Do Bratislavy se musela rodina vrátit, protože jeho švagr Ervín Schreibner emigroval. Otec ale napsal tehdejšímu ministrovi Barčákovi, že čin švagra nemohl nijak ovlivnit a že tuto emigraci odsuzuje. Mohl pak zase odjet, když byl Andrej ponechán v Československu jako jakési rukojmí a pojistka, aby otec neemigroval také.

Byl snaživý, a jak se někam dalo vstoupit, tak tam vstoupil. Tedy samozřejmě jen někam, kde to bylo pro něj přínosné.

Pak přišla studia, vstup do strany, zahraniční obchod, docházení na schůzky s pány soudruhy z Stb. Když potom v roce 1989 všichni vyběhli ze startovací čáry, Babiš taky. Jen ji měl posunutou kilometr dopředu. V životě to tak chodí, co naděláš.

Tak vidíte. Jak říkají Angličané, chlapec je otcem muže. Zbavte děti na chvíli rodičů, dejte jim přísného otce, potrapte je něčím, co je povede ke střízlivosti, ukažte jim, jak to v životě chodí a kam se přihlásit, včas, ať se seznámí se správnými lidmi, a dejte jim šanci se rozvinout. A oni se rozvinou, až všichni koukají a koukají…

Přece jen by bylo zajímavé vědět, jestli tito lidé mají v životě taky nějaké přátele.

Není zde článek celý?