Je šílenství zavést genderově neutrální pasy? Spíš jde o to, jestli je to k něčemu dobré

Kanada od září jako první země v Americe umožňuje vydávání genderově neutrálních pasů. Občané Kanady, kteří se necítí být ani ženou, ani mužem, mohou nově při žádosti o pas vyplňovat do kolonky pohlaví písmenko „X“.

„Všichni Kanaďané by se měli bezpečně cítit být sami sebou, žít podle své genderové identity a vyjádřit pohlaví, jaké si vybrali,“ zdůvodnil změnu kanadský ministr pro migraci Ahmed Hussen.

Právnička Adrienne Smithová, která se specializuje na problémy komunity LGBT (lesbiček, gayů, bisexuálů a transgenderových osob), ale varovala, že nové písmenko v pase může přinést komplikace.

„Obávám se, že při cestách do zemí jako je například Uganda či Jamajka, kde je komunita LGBT ilegální, může takový pas přivést lidi do vězení nebo přinejmenším jim to může způsobit ponižující zacházení na letištích,“ uvedla Smithová. (ČTK)

Podobné genderově neutrální dokumenty zavedly podle deníku The Guardian už dříve například Austrálie, Dánsko, Nový Zéland či Pákistán.

Nejde samozřejmě jen o nějaké praktické problémy s cestováním. V pozadí je úvaha, která k legalizaci takové možnosti vede. Problém je právě v oné „genderové identitě“. Je třeba pojmy trochu ujasnit, protože o věci se píší vážně míněné úvahy i posměšné výkřiky na internetu.

Pohlaví je dáno biologicky, tak se člověk prostě narodí. Aspoň podle vnějšího vzhledu. Pak je tu ještě gender jako „sociálně konstruované pohlaví“. Jde tedy o roli a vnímání pohlaví ve společnosti. Že je něco sociálně konstruované ještě neznamená, že to není pravda. Je to takzvaný tvrdý sociální fakt. „Sociální fakta jsou věci“, jak vědí sociologové, Má to reálné dopady na život, i kdybyste si to vymysleli. Na to narazí každý, kdo si pročítá náborové inzeráty, kde se zcela samozřejmě hledá asistentka nebo uklízečka do hodinového hotelu. Proč? Nemůže to být asistent nebo uklízeč? Chce se šéf raději dívat na nohatou asistentku než na mladíka s plnovousem? Působí v hotelovém hotelu na klienty důvěryhodněji žena, kdyby na ni náhodou narazili, aby neměli pocit, že se jdou potěšit do prostředí, kde slídí soukromý detektiv? Muži „přeoperovaní“ na ženy najednou zjišťují, že některé věci, třeba zaparkovat auto, které zvládali, jim najednou dělají těžkosti. Přihlížející muži nečekají, že by to uměli(y) a oni (ony) to najednou neumějí.

To je ale bezprostřední praxe. Jak je to u lidí, kteří „se necítí být ani ženou, ani mužem“ s jejich „genderovou identitou“? Když se necítím jako muž ani žena, jako co se cítím? Jak se mohou „bezpečně cítit být sami sebou“, když podle sebe nezapadají do žádné kategorie, jaké kulturní dějiny lidstva znají? To je do značné míry jejich věc. Něco si musí lidská bytost vyřešit sama a nikdo to za ni neudělá. Jistě se to bude řešit snadněji buddhistovi než ortodoxnímu katolíkovi nebo občanovi Saúdské Arábie. Jde ale o to, jak se k tomu má postavit společnost, aniž by na jednu stranu někomu působila tíseň, na druhou stranu neupadla do bizarních zmatků.

Zkratka LGBT označuje lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby. Bisexualitu si nikdo asi nikam zaznamenat nenechá, je to prostě náklonnost k obojímu pohlaví. Transsexualita se objevuje u lidí, kteří pociťují stav nesouladu mezi psychickým a fyzickým pohlavím. Je vrozená a za příčinu se považuje nerovnováha v těle matky v období těhotenství. Pokud je pocit nesouladu silný, lze operativně pohlaví změnit. Něco takového lze hodnotit různým způsobem. Podle některých názorů je problém ve společnosti, která třeba u mužů není schopna docenit femininní stránky mužské osobnosti a mužské vlastnosti u žen. Obojí vyvolává spíše posměch. Problém nastává tam, kde se třeba žena v mužském těle (a naopak) chce „realizovat“ sexuálně a není to přitom gay nebo lesba. Vědět celý život, že jste žena a žijete přitom v mužském těle může být dost traumatické.

Je třeba se smířit s tím, že lidské poznání roste a nemůžeme žít pořád podle norem starozákonní kmenové společnosti nebo viktoriánské Anglie, protože více problémů vytvoříme, než vyřešíme. Platí sice, že normy se nevytvářejí většinou na základě výjimek, stejně tak se ale vyspělost společnosti pozná podle toho, jak se chová k menšinám. Všichni jsme ostatně příslušníky mnoha menšin. Příslušníky většiny býváme tam, kde je to dost jedno.

Není na místě ani posměch lidí, kteří se považují za konzervativce a přitom jsou to jen reakcionáři, kteří nenávidí všechno, čemu nerozumí, ani vášeň opačné strany, která neustále vymýšlí nová pohlaví, takže už to začíná připomínat nějaké tragikomické sci-fi.

Úplně nejjednodušší by bylo, do cestovních a případně dalších dokumentů zaznamenat pohlaví, jaké bylo člověku přiznáno po narození. Pokud by došlo k operativní změně pohlaví, dokumenty změnit. Další možnost je, že by se pohlaví nepsalo do dokumentů vůbec. To by zřejmě přineslo nějaké praktické problémy. Zvykli jsme si už ovšem docela samozřejmě na to, že se tam dnes nepíše ani národnost a náboženské vyznání. Pohlaví je ale mnohem výraznější identifikační znak, protože národnost není v mnoha případech jasná a náboženství může člověk změnit během několika dnů.

Byly by tedy dobré se držet zdravého rozumu, čímž se myslí informovaný rozum. Pokud jde o dotyčné osoby, k hrdosti moderního člověka patří i to, že ví sám o sobě, kdo je a nezáleží na tom, co o něm někam napíší úřady.

Není zde článek celý?