Jičínský soudí, že by ANO a ČSSD mohly spolupracovat. Ale jak by to asi vypadalo?

Zdeněk Jičínský se v rozhovoru pro Právo (1. 9.) vyjádřil k možnostem spolupráce Babišova ANO a sociální demokracie. Jemu by to přišlo prospěšné. V čem, to není úplně jasné.

„Nemohu posoudit, jak to bylo s firmou FAU,“ říká Jičínský. „Dobře ale víme, že konkurenční hospodářský boj bývá tvrdý. Když se teď vytahují různé jednotlivé kauzy, o kterých běžný člověk nic vědět nemůže, vzniká otázka, zda to není součást organizované kampaně… Snaha dostat Babiše za každou cenu z vlády se sociální demokracii vymstila. Oslabila kabinet a jeho důvěryhodnost jinak úspěšné vlády v očích lidí.“

A dále: „Stále si myslím, že by bylo dobré, kdyby tyto dvě strany spolupracovaly i po volbách, protože některé změny nelze provést jen během čtyř let. Vadou české politiky je nedostatek dlouhodobého plánování.“

Abychom to vzali od konce. Když už použijeme pojem strana, měla by to být skutečně strana. Hnutí založené na vůdci a miliardářském sponzorovi není klasická strana. Jak je patrné, Babišovo ANO stojí a padá s vůdcem (nebo vznešeněji s lídrem, aby se neřeklo), který je majitelem tohoto subjektu. Zajímá snad někoho, jaké další funkce někdo v této „straně“ má? U všech ostatních stranách nevíte, kdo bude příštím předsedou. Dokonce ani u komunistů ne. U ANO a všemožných stran Tomia Okamury si můžete být jistí. Kdyby tam náhodou tito lidé nepředsedovali, tak buď proto, že v tom bude nějaká finta, tedy že všechno řídí z pozadí a oficiální titul nepotřebují, nebo že už si zakládají něco jiného a lepšího. Pak by to byl ovšem konec původního projektu, protože bez hlavy by uhynul.

Komunistická strana také za doby své největší moci nebyla ve skutečnosti politickou stranou. To by tady musely být ještě jiné strany hodné toho názvu. Už slovo strana předpokládá, že je tu aspoň ještě jedna strana a lidovce a Československou stranu socialistickou nikdo za strany považovat nemohl, protože byly plně podřízeny mocenskému monopolu komunistů. Dnes více stran máme, ale ANO nepředstavuje stranu normálního typu. Proto je také problém s takovým útvarem vstupovat do nějaké spolupráce. Je to chapadlo ekonomické moci podnikatele Babiše strkající se do politického světa. Jak s někým takovým – navíc v oslabené pozici – spolupracovat? A o koho dalšího se opřít? Předem si dovedeme představit ty dávky ponižování, co by si musela momentálně hlavní vládnoucí strana vytrpět. Trapnost je cestou do záhuby.

Druhou věcí je to, že Jičínský připouští, že to, že se najednou vytahují záležitosti konkurenčního boje, může být „organizovaná kampaň“. V tom ale přece podstata věci není. Jde o to, jestli Babiš něco provedl, nebo neprovedl. Prostředí voleb je pochopitelně pro vytahování všelijakých záležitostí příznivá půda. Jde o to, zda je co vytahovat. Že věcné otázky narušují triumfální tažení k moci, to tak prostě bývá. Tomu se nejlépe čelí věcnou odpovědí, nikoli mlžením. Babiš může při svém postavení produkovat vysvětlení jako chrlič na střeše chrámu dešťovou vodu. Kdo mu brání?

Samozřejmě je jasné, že když voda dojde, zůstanou chrličům už jen grimasy na sucho.

Není zde článek celý?