Kde jsou naši „ochránci křesťanských hodnot“? Už bojují za Mariánský sloup?

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí nebude. Tedy alespoň do té doby, než na Magistrátě hlavního města Prahy usednou zase lidé zdravého rozumu a ne estébácko-levičácká smečka. Pod vedením ANO a za podpory komunistů, pirátů a zelených učinili rozhodnutí hodné ÚV KSČ: Kopii Mariánského sloupu strženého davem roku 1918, kterou po dvacetileté práci na tomto díle chce metropoli darovat sochař Petr Váňa, odmítli. Nic se obnovovat a stavět nebude. Čest práci.

Do toho zaznívají odpudivé výkřiky o symbolech útisku Habsburky a římskokatolickou církví, které mají být právem strženy, nebo dokonce naprosto demagogická srovnání zničené kulturní památky s kácením soch Lenina a odstraňováním rudých hvězd. A to ne jen od řadových blábolilů v hospodě, nýbrž i od veřejně známých publicistů, jako je například Lenka Procházková. Pak se lze těžko divit, když pár zpitomělých puberťáků zapálí kostel, jako se nedávno stalo v Třinci-Gutech…

Kde jsou ale naši křesťanští bojovníci? Ne, nemyslím skutečné křesťany, ti vystupují, podepisují petice a dělají přesně to, co by se dalo čekat. Myslím ty, kteří sami sebe s oblibou označují za vlastence a slušné Čechy (s ruskou georgijevskou stužkou a s Putinem na tričku) či přímo Boží bojovníky, ačkoli tento husitský chorál někdy poněkud paradoxně vyzpěvují v přestrojení za křižáky. Ty, kteří mají neustále plná ústa křesťanských hodnot, které musíme za pomoci našeho ateistického pana prezidenta a hasičských stříkaček na hranicích uhájit. Například před ženami a dětmi (v jejich řeči bubáky a parchanty těch čmoudů) na útěku před válkou. Kde jsou ti hrdinové? Už protestují na náměstí proti neúctě k Panně Marii, jedné z hlavních postav křesťanství? Asi ne.

Jedni si totiž myslí, že křesťanské hodnoty spočívají v navádění malých holčiček, aby si při mlácení do polštáře představovaly mrzačení lidí jiné víry nebo jiných etnik. Jako ten pán, který si natočením takového videa zavařil značný průšvih a požádal o vstupenku do nápravného zařízení.

Jiní se zase domnívají, že tyto hodnoty tkví v pojídání buřtů, nalévání se pivem a vystrkování holých zadnic. Jako náckovský docent Konvička, který v tomto školil veřejnost před mešitou.

A ještě jiní bijci, zejména ti ze sociálních sítí, jsou přesvědčeni, že křesťanské hodnoty nejlépe uhájí třeba výzvami k naházení uprchlických dětí do moře nebo k vystřílení „muslimáků“.

Zdá se, že o tom, co se píše v Bibli, nemají ponětí. Četli vůbec někdy známou větu „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe“? Zřejmě ne, a pokud ano, vykládají si ji poněkud svérázně. „Bližní“ je v jejich podání jenom ten, koho za něj sami označí a komu tu výsadu přiřknou. Ostatní jsou slimáci, negři, židáci, hnědočeši…, kterých se to netýká. Ježíš se v tom očividně nevyzná a je třeba mu to řádně objasnit, sluníčkářovi jednomu.

V absurdním dramatu, jaké by snad Havel nevymyslel, se tedy na jedné straně oprávněně rozhořčujeme nad zločinci z Islámského státu rozbíjejícími náboženské památky, abychom současně tleskali poblázněnému anarchistovi Frantovi Sauerovi, který kdysi poštval úplně stejně zfanatizovaný dav na Mariánský sloup.

Není zde článek celý?