Kterak politická moc korumpuje ideály

Zatímco Su
Ťij arogantně tvrdí, že vraždění a etnické čistky v Rakhinském státě jsou
„obrovským ledovcem dezinformací“, v průběhu dvou týdnů uprchlo před
perzekucí do sousedního Bangladéše téměř 125 tisíc Rohingyů (tj. zhruba 12 procent rohingyjské
populace žijící v Barmě) a stovky dalších byly zabity. Agentura Reuters přináší neoficiální zprávy o tom, že barmští vojáci pokládají miny podél barmsko-bangladéšské
hranice, aby se rohingyjští uprchlíci nemohli vrátit zpět, proti čemuž se bouří
bangladéšské úřady. Západní mainstreamové sdělovací prostředky jako BBC, Reuters,
Guardian či Independent, jejichž redakce
před lety „Dámu“ vynášely do nebes, zjevně nyní představují onen „obrovský
ledovec dezinformací“. Su Ťij patrně nalezla inspiraci v Donaldu Trumpovi a
vyhlásila boj „fake news“, tedy domnělému spiknutí médií středního proudu.     

Jenže nehorázné
lži prominentní političky vyvrací i další důvěryhodné zdroje, v první řadě
zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, kde se detailně píše o skutečné
povaze „vojenských operací“ Rangúnu namířených proti Rohingyům. Očití svědkové
hovoří o hromadně znásilněných ženách, ubodaných kojencích a podřezaných
dětech, o tom, jak vojáci úmyslně zapalovali domy plné lidí, včetně starých a nemohoucích
osob, apod. Naopak ani jeden z oslovených svědků neuvedl, že by byl týrán
takzvanými povstalci, které Su Ťij tak vehementně označuje za teroristy – jako
by neexistoval zásadní rozdíl mezi civilisty a ozbrojenci.  

Ačkoli
poslední kolo násilností v Rakhinském státě zahájil útok rohingyjských
povstalců na policejní stanice, kde usmrtili 12 policistů (obdobně jako loni
v říjnu), nelze v žádném případě jakkoliv obhájit drastické represe
barmské armády nerozlišující mezi civilní populací a militanty. Navíc mnozí
z uprchlíků i těch, co stále čelí armádní mašinérii, vzbouřence podporují,
neboť podle jejich mínění bojují za jejich práva.     

Zformování
rohingyjské armády spásy (ARSA) v roce 2012 je logickým vyústěním státního
útlaku a bezmoci, v níž Rohingyové žijí celá desetiletí. Přestože
v čele ARSA stojí Ata Ullah, muž původem z Pákistánu, který vyrůstal
v Saúdské Arábii, neexistují věrohodné důkazy o napojení povstalců na islamistické radikály. Nicméně není vyloučeno,
že vraždění barmských muslimů může připravit půdu pro Al-Káidu nebo Daeš.     

Mezitím svět
dává od barmské vlády a jejích etnických čistek ruce pryč, avšak Rangún má dva
mocné spojence: Izrael a Indii. Tel Aviv přes protest lidskoprávních organizací
dále barmské armádě prodává zbraně, včetně tanků, bojových člunů a pušek, a izraelští kontraktoři dokonce
trénují speciální jednotky na severu Rakhinského státu, kde dochází
k nejhorším zločinům. Z vyjádření izraelského lidskoprávního
aktivisty Ofera Neimena vyplývá, že Tel Aviv posílá barmské juntě již řadu let zbraně, které jsou nejdříve testovány na
Palestincích. Barmu a Izrael očividně pojí vzájemné sympatie, když přijde řeč
na etnické čistky muslimů.

Rangún
poctil třídenní návštěvou indický premiér Naréndrá Módí, avšak během
slavnostního přípitku nepadla ani jedna zmínka o drastické perzekuci Roghingyů.
Indický premiér naopak odsoudil „násilnosti extrémistů“ a „násilí namířené proti
bezpečnostním složkám“, přičemž pěl chválu na politický um své hostitelky Su
Ťij. Módí rovněž přislíbil, že jeho vláda deportuje 40 tisíc Rohingyů, kteří
v Indii údajně pobývají ilegálně, aby se převážně buddhistické Barmě
zavděčil. V Indii, kde žije zhruba 200 miliónů muslimů, je
v posledních letech na vzestupu hindský extrémismus namířený proti muslimské a křesťanské menšině, jejž si patrně osvojil sám premiér.   

Na obranu
Aun Schan Su Ťij se taktéž semknuli ti, kdo tvrdí, že „Dáma“ v podstatě
nemá na vybranou, neboť moc armádních kruhů, na niž nemá prakticky vliv, je
neprůstřelná. A proto někdejší obhájkyně lidských práv, jež je nyní de iure hlavou Barmy, musí obezřetně
zvážit každý svůj politický krok. Avšak Su Ťij má k dispozici jiné páky
moci, jejichž pomocí může zkrotit zločinné ozbrojené síly, a navíc má jednu
nespornou výhodu. Díky svému mezinárodnímu renomé, byť povážlivě slábnoucímu, má privilegium zvěrstva armády jednoznačně odsoudit. K tomu se ale
se vší pravděpodobností nechystá, jelikož její vláda blokuje přístup mezinárodních humanitárních organizací do
inkriminovaných oblastí. Zbývá tedy jediné vysvětlení, proč se
z mezinárodní demokratické ikony stala neoblomná politička, o jejímž
vydání Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICJ) se nyní uvažuje: podlehla ďábelským svodům politické moci, jíž podřídila naprosto vše –
i své někdejší ideály o humanitě.                                          

Není zde článek celý?