Kurdská a syrská jídla: proč se Putin vydal na večeři k Erdoganovi. Názor

28. září se prezident Putin vydal do Ankary ke svému tureckému protějšku Recepu Erdoganovi. Během schůzky strany projednaly zejména stavbu Tureckého proudu a možný návrat tureckých rajčat na ruský trh. Ale rajčatová otázka pochopitelně nebyla tou hlavní. Lídři dvou zemi museli naléhavě projednat dva problémy, kurdský a syrský.

Bez paniky

Referendum o nezávislosti Iráckého Kurdistánu vynervovalo mnohé regionální a vnější síly. Ano, lídr Iráckého Kurdistánu Masúd Barzání už oznámil, že 93 % hlasů odevzdaných na referendu neznamená okamžité vyhlášení nezávislosti, ale je to pouze důvod pro seriózní jednání s iráckými orgány. Bagdád se však (který nemá v úmyslu ztratit lví podíl svého území) chystá Kurdy vážně potrestat. Například dobytím města Kirkúk (formálně nepatří do Iráckého Kurdistánu, ale kontroluje ho kudrská Pešmerga). Irácký parlament už schválil „osvobození“ města.

Problém však spočívá v tom, že se do akce může zapojit Erdogan, přitom určitě nebude na straně Kurdů. V Ankaře se bojí, že nejen vyhlášení nezávislosti, ale i velké kroky Iráckého Kurdistánu mohou vážně vyostřit situaci v Tureckém Kurdistánu. Proto na schůzce s Putinem turecký prezident ještě jednou potvrdil, že vůči akcím Kurdů je velmi negativní.

„Toto referendum považujeme za nezákonné podle irácké ústavy a mezinárodního práva. Bohužel regionální administrativa (pozn. Iráckého Kurdistánu) nehledě na přátelské varování udělala velkou chybu, když uspořádala referendum. Kvůli osobním krátkodobým zájmům nikdo nemá právo napínat situaci a dělat ji nestálou,“ uvádí Erdogan.

Turecký prezident už Kurdům oznámil, že jednou v noci mohou nečekaně přijít (a turecký parlament již autorizoval tento příchod, když prodloužil schválení invaze do Iráku), Ankara však ve skutečnosti nemusí Kurdy ani napadnou, stačí jim vyhlásit obchodní embargo, protože Kurdové nemají přístup k moři, ani hranice s velmocí, která by podporovala referendum.

Moskvě takové balancování na pokraji války a míru vůbec nevyhovuje. A soudě podle oznámení Erdogana po schůzce si turecký lídr vzal k srdci slova ruského prezidenta. „Řekl jsem váženému Putinovi, že musíme zabránit právě těm krokům, které mohou vést ještě k horším chybám ze strany regionální administrativy,“ řekl. Možná se mluvilo o tom, že pokud Barzání nebude podnikat nové kroky, tak Ankara nepřijde neočekávaně.

Vyřešíme to společně?

Ve druhé syrské otázce strany měly větší šanci na dosažení kompromisu. Kreml má zájem o rychlé vítězství v syrské občanské válce, přičemž nejen o vojenské vítězství, ale i politické. Pro dosažení posledního cíle musí Moskva úspěšně ukončit jednací proces mezi Asadem a „umírněnou opozicí“.

Podle slov ruského prezidenta jsou v Sýrii prakticky vytvořeny nezbytné podmínky pro zastavení bratrovražedné války.

„Definitivní zničení teroristů a návrat Syřanů k mírovému životu, do kouzla svého rodiště, je absolutně principiální věc, která je důležitá nejen pro syrský národ, nejen pro region, ale i pro celý svět… My vytvoříme podmínky pro návrat běženců, jejich návrat domů, což je principiálně důležité pro aktivizaci procesu hledání dlouhodobého politického řešení v Ženevě za garance OSN). Fakticky jsou vytvořeny potřebné podmínky pro ukončení bratrovražedné války v Sýrii, pro konečnou likvidaci teroristů a pro návrat Syřanů do mírového života a do svých domovů,“ říká Putin.

Největším problémem jsou tady syrští Kurdové, kteří nejen kontrolují značné území, ale pod americkým deštníkem se snaží obsadit ropná ložiska východně od Dajr az-Zauru a také odříznout Sýrii od řady silnic vedoucích k Iráku. Možná je Kurdům třeba připomenout, že Turecko (které sní o nečekaném příchodu do Syrského Kurdistánu více než do Iráckého) má dnes pouze dva důvody, proč to nedělat, zákaz USA a zákaz Ruska. A jestli nebude ruský zákaz a po dobytí Rakky Kurdami (když zájem USA opadne) může Erdogan začít vojenskou operaci proti syrským Kurdům.

Další problémovou zónou je provincie Idlib a část území provincie Hamá, ve kterých se ukrývá další nová značka Džabhat an-Nusry. Politický dialog s ní Rusko nepovede (i když Saúdská Arábie velmi žádá opak). Potenciálně je tady možné i společné řešení za účasti Moskvy, Ankary a Damašku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?