Lid brání Lidl: Keby neboli nabozenstva, tak by Lidl nemusel nic retusovat

Jak jsem se dočetl v debatě na Facebooku: „Preto furt hovorim, ze nabozenstvo je blbost. Keby neboli nabozenstva tak by Lidl sa nemusel hrat na politicky korektny obchod, pretoze by nemusel nic retusovat. Nebolo by teroristov, ktori bojuju za Alaha, nebolo by upalovnie carodejnic a kopec dalsich nesktuconych aktov blbosti v minulosti.“

Jsou na světě – i v Česku – důležitější věci, než je retušování na obalech potravin. Je pochopitelné, že v zemi, jako je naše, budí retušování posměch, protože soudruzi od SSSR po ČSSR retušovali pilně, a tak mizeli z fotografií padlí soudruzi, co byli ještě včera milovaní, a přidávaly se postavičky do nedostatečně početného davu, když Zápotocký kynul z balkonu na Hradě.

Nejde ale o nějaký jednotlivý úlet v rámci marketingu. Tam spíš člověka zarazí ta hloupost a nešikovnost. Retušovat se má tak, aby nikdo nepoznal, že fotografii někdo změnil. Příště někoho napadne, že narovná šikmou věž v Pise, protože věže se mají stavět rovně, a zruší se úsměv Mona Lisy, protože co se má co usmívat, když je v Somálsku hlad. Debata se vede o tom, jestli nedospěla politická korektnost tak daleko, že to hraničí s pitomostí. V některých hlavách jistě dospěla. Že by šlo o tažení evropských elit, které chtějí vymýtit křesťanství a vystavět pomyslnou dálnici pro muslimskou invazi, je ale dost pochybné.

Zajímavé je, jaká bouře nastala i mezi lidmi, kteří nesnášejí jakékoli náboženství a ve stylu učebnic občanské výchovy na základních školách z doby komunistického režimu připomínají křížové války a upalování čarodějnic. Má to trochu logický zádrhel. Buď je veškeré náboženství zlé, a pak zbývá ateismus, nebo se musíme obrátit k nějaké nové třetí cestě, která není ani náboženská, ani ateistická.

Režimy hlásající ateismus nebo nějaké nacionalistické pohanství mají ale za jedno století více obětí na životech, než stihly církve za celou dobu své existence. Pomohl jim samozřejmě pokrok v technologiích a centralizace moci, takže jim šlo vyhlazování a pronásledování snadno, úmysl byl ale stejný – eliminovat názorové a mocenské odpůrce.

Problém tedy zřejmě nebude v náboženství a ateismu. Jan Pavel II. nikoho nevyhlazoval a Lenin vyhlazoval. Katoličtí kolonizátoři vyhlazovali a ateistu, jako byl Albert Camus, by to v životě nenapadlo.

Zápletka není tak složitá. Nejde totiž o to, o čem jsou lidé přesvědčeni, ale jakým způsobem jsou o tom přesvědčeni. Křesťanství stojí za vznikem sociální péče, systému vzdělání a postavilo katedrály a dalo nám Bacha i Mozarta a Michelangela. Ateisté, ti, kteří trochu rozumně mysleli, náboženství pomohli svým tlakem oprostit se od infantilních antropomorfních představ o vzteklém kmenovém božstvu, které nadržuje svému kmeni a je jen takový zvětšený pozemský panovník na nebesích. Pomohli oddělení náboženství od státu, do čehož se náboženští představitelé nikdy moc nehrnuli.

Dilematu volby mezi jasným náboženstvím a jasným ateismem lidé unikají do představ o tom, že „je něco nad námi“ a nemá se to přehánět, jak jeden religionista formuloval názor svých rodičů. To je sice nejspíš pravda, ale nedá se z toho mnoho užitečného odvodit. Leda že je to dobrá výchozí inspirace.

Osobní názor autora tohoto textu je, že náboženství prospívá, když svým zaměřením osciluje mezi liberálním a konzervativním středem, což platí i pro ateismus a všechny podoby pohanství. Co je navíc, je od Zlého a pak Pámbu s námi. Pak jsou tu ještě ony známé kombinace lidí. Chytrý – pilný a chytrý – líný. Hloupý – pilný a hloupý – líný. Hádejte, která je ta nejnebezpečnější.

Není zde článek celý?