Merkelová navzdory problémům s uprchlíky vyhrála, ale čeká ji náročná koalice

Německé volby, které jsou klíčové pro Německo, Evropskou unii i pro nás, dopadly dost podle očekávání. Nějaké novinky ale přece jen přinesou.

Základní pointa je zřejmá. Němci vsadili na stabilitu, a ačkoli strana kancléřky Angely Merkelové oproti posledním volbám ztratila, bude zase sestavovat vládu. CDU-CSU získala 32,8 procenta a od posledních voleb ztratila 8,7 procenta. Druzí sociální demokraté SPD mají 20,7 a ztratili 5 procent. Vzestup zaznamenala antiimigrantská strana AfD a má 13,2 procenta a polepšila si o 8,5 procenta. Do parlamentu se opět dostali liberálové z FDP a mají 10,4 procenta.

repro: Spiegel.de

Co ta čísla znamenají? To, co bylo patrné už z volební kampaně, totiž že uprchlický problém se nestal volebním tématem. Křesťanští demokraté přečkali příval uprchlíků v letech 2015 a 2016 s menšími ztrátami, než někdo čekal. Německo navíc ekonomicky roste a příliv uprchlíků do země se zmenšil. U nás řada komentátorů předvídala Angele Merkelové politickou smrt, a ta se nekonala. Navíc většinu získaly hlasy, které zní ohledně uprchlíků zcela jinak, než to bylo slyšet ze strany AfD (Alternative für Deutschland).

Nárůst Alternativy pro Německo je vzhledem k tomu, co se poslední tři roky dělo, celkem pochopitelný.  Masová podpora to ale není. Strana, kterou tak pilně podporoval osobní účastí na mítincích a projevy exprezident Václav Klaus, se nestala žádnou vůdčí silou. Poškodily ji také spory mezi jejími lídry. Její koaliční potenciál je mizivý. Těžko by se obhajovalo spojenectví se stranou, kde nedávno jeden její předák, Alexander Gauland, prohlašoval o době nacistického režimu: „Těchto dvanáct let se nám už nemusí předhazovat. Dnes se naší identity netýkají. Proto máme také my právo se obracet nejen ke své zemi, ale také k naší minulosti.“ To obrácení se k minulosti také znamená, že „máme právo být hrdí na úspěchy německých vojáků ve dvou světových válkách“. To je ohledem na to, že wehrmacht vpadl do zemí, kde neměl co dělat, a to ještě bez vyhlášení války a armáda se tam dopouštěla válečných zločinů, skutečně nechutné.

Za zmínku také stojí, že v bývalém východním Německu měla AfD dvakrát víc hlasů než jinde.

Komentátor Spiegel.de Stefan Kuzmany píše: „AfD není normální stranou. Ve svých řadách, dokonce i v jejím vedení, jsou lidé, kteří otevřeně flirtují s pravicově extremistickými pozicemi, kteří si rádi vzpomínají na útok wehrmachtu, kteří chtějí zlehčovat holocaust a zasunout vzpomínku na něj. A takoví lidé budou brzy v německém spolkovém sněmu.  Ne, toto je víc než běžný evropský pravicový populismus. Je to útok na naši liberální demokracii. Tu musí další strany ve spolkovém sněmu a pro celek naší společnosti bránit – to je jejich první úkol v příštích čtyřech letech.“

Jednotlivé projevy jistě samy o sobě neznamenají, že má každý stoupenec sympatie k nacismu, ale fakt, že je možné v této straně vést takové řeči, jako pronáší Gauland, a nebýt okamžitě vypískán, je varující.

Po volbách v Nizozemsku, Rakousku, Francii a teď v Německu se ukazuje, že populistické strany nepředstavují takovou ničivou vlnu ve stylu tsunami, jak by se někdo ještě před rokem domníval. Bojovníci proti Unii – jako jsou oba Václavové Klausové – se moc neradují. Neradují se nejspíš ani v Moskvě, kde by nejradši viděli na místě kancléře někoho, jako byl Gerhard Schröder, který záhy po opuštění funkce zamířil do vod ruského energetického byznysu. Angela Merkelová Putinovi nevěří a ruský prezident se teď nemá moc o koho opřít. Pro něj je soupeřem i ekonomicky silná Čína a věrnost od těch několika malých satelitů – vesměs bývalých republik SSSR – ho nevytrhne.

Angelu Merkelovou teď čeká vyjednávání o nové koalici, a to nejspíše se Zelenými a FDP, protože sociální demokraté už ohlásili odchod do opozice. Prohlásili, že tam chtějí být „baštou demokracie“. V opozici se mohou vzpamatovat poté, co jim Merkelová přebrala některá sociální témata.

Jisté je zatím to, že Merkelová povede vládu a že to bude jiná vláda než dosud.

Není zde článek celý?