O čem budou volby: Z majitele Agrofertu majitelem státu

Internetový deník FORUM 24 v pondělí 4. září zahájil sérii diskusních článků nazvanou „O čem rozhoduje česká společnost v parlamentních volbách 2017?“. Tuto otázku jsme položili mnoha osobnostem českého veřejného života. Odpověděl nám také Petr Havlík.

Majitel velké korporace, vlivný oligarcha má apetit posunout se na jiný level, a vedle svého byznysu si přivlastnit celý stát. O střetu zájmů již pak řeč nebude, neboť jeden vládce všechny zájmy ovládne sám.

Zdá se to neskutečné, ale u nás ne nemožné. Politická produkce je v našich reáliích jen variací různých marketingových triků a de facto pouhým pokračováním byznysu jinými prostředky.

Pro Andreje Babiše končí přípravné období, v němž si vystřihl vládní angažmá a se svou sektou roztáhl svá křídla po celé české kotlině. Svých cca 250 firem rozšířil o mediální a politickou divizi a předvedl něco jako kobercový nálet. Jeho motivace ještě více posílit svůj vliv a moc je pro něj zcela zásadní a vlastně svým způsobem i existenční. Nutně si potřebuje udržet kontrolu na penězovody do svého impéria a zejména si potřebuje udržet beztrestnost.

V čem tkví základ úspěchu značky Agrofert? Nejde o žádnou rodinnou firmu, která by s péčí řádného hospodáře zvelebovala a udržovala své podnikání, krajinu, reinvestovala do dalšího rozvoje, dbala o dobré mravy a korektní vztahy, pečovala o své zaměstnance atd. Babiš není žádný Baťa, i když se za něj tak rád vydává. On je úplný protipól.

Babiš postavil svůj vzestup na nadstandardních vztazích a dobrých informacích. Ty mu umožnily se dostat k mnoha konkurenčním výhodám – k dotacím, k veřejným zakázkám, k různým pobídkám. Jedině tak mohl udržet na uzdě své mnohamiliardové úvěry a dále expandovat, přičemž se v některých komoditách již blíží monopolním pozicím na jím zdeformovaném trhu. V pozici mocného zákulisního hráče s vlivnými kontakty a důkladnou analýzou konkurence se nadechl k dalšímu rozmachu.

Tím druhým aspektem jeho zázračného úspěchu je permanentní tlak na všechny, které na své cestě do nebeských výšin potkává, ať už se jedná o obchodní partnery, odběratele jeho produkce, subdodavatele, zaměstnance, státní firmy, státní instituce, ale i banky a média, a v neposlední řadě i politickou konkurenci. Tento tlak má mnoho podob, včetně zastrašování, vydírání a jiných nekalých praktik. Přímých i nepřímých důkazů je více než dost.

Všemocnému oligarchovi schopnému opravdu všeho a místopředsedovi vlády v jedné osobě, jakož i možnému příštímu premiérovi se prostě těžko říká ne. Platí to na mnoha úrovních.

Rodící se diktátor má na své straně své věrné, zcela loajální a oddané soukmenovce. I oni chtějí alespoň trochu toho odlesku z jeho úspěchu. Ale má také stále rostoucí okruh těch, kteří už ho prokoukli a říkají hlasitě jeho způsobům NE. A jsou mezi nimi i vlivní poslanci Evropského parlamentu, kteří již nemohou nevidět ten zjevný střet zájmů, deformované tržní prostředí, nerovné podmínky, deformaci mediálního prostředí, pokusy o selektivní výklad práva, ale i o ovlivňování institucí státu, zneužívání dotačních programů a omezování prostoru osobních svobod a demokratických principů. V tandemu s Milošem Zemanem se nám nedostává příliš lichotivé vizitky. A pokud by tyto trendy měly pokračovat, tak to může mít i vážné nejen zahraničněpolitické, nýbrž i ekonomické dopady. A nejsme tomu daleko. Představa, že nás pak spasí spojenectví s Čínou a Ruskem je nejen nebezpečná, ale i dětinsky naivní.

A v této atmosféře se může záhy stát, že se náš stálý vítěz může stát trestně stíhanou osobou, že může OLAF konstatovat, že se dopustil dotačního podvodu, že se potvrdí, že se i v jiných kauzách dopustil minimálně nečestného a amorálního jednání atd. Hra na mučitele a spasitele pak nemusí stačit. A nemusí stačit ani to, že má skoro na každého svou složku. Kňučení o účelovkách a něčím zadání už taky nemusí stačit. A nemusí to pak stačit ani velkým evropským matkám našich největších domácích bank.

Pokud mu přeci jen většina voličů skočí na špek a uvěří Prchalově mega propagandě, tak nám není pomoci. Tyto volby ztratily svůj racionální půdorys a odehrávají se jen v emocionální rovině, ve vztazích různých závislostí, nenávisti a slepé oddanosti. Antipolitika jako by vítězí nad politikou. Ale to není vítězství revolty a touhy po spravedlnosti a prosperitě, nýbrž vítězství brutálního kalkulu predátora a jeho sekty. Je to zároveň rehabilitace normalizační mentality pod taktovkou bývalého kariérního komunisty a údajného neagenta Stb.

Jinými slovy – Babiš hraje o všechno. A nezastaví ho nic, aby veškeré dění kolem své osoby nepřevedl na svou výhodu. Čeká nás několik týdnů skutečné vřavy.

Majitel nejvlivnější firmy a majitel státu by neměla být jedna a tatáž osoba, i kdyby to měl být vzor všech ctností, což v tomto případě zjevně není. Ta volební úvaha dnešního voliče by měla být v této posloupnosti – jít volit, aby můj nehlas nezískal ten, který jej pak využije a zneužije ve svůj zvrácený prospěch, vědět koho nevolit (není to tak složité) a teprve pak zvolit někoho, kdo pak neuzavře dohodu s ďáblem, kdo neopustí základy naší liberální demokracie, občanských svobod a naší zahraničněpolitické orientace (ani to není tak složité, i s tím vědomím, že nevolím svůj vysněný ideál, a nejlépe je volit zodpovědně, aby moje volba znamenala pro mnou vybraný politický subjekt jistotu překročení pěiiprocentní hranice, teď není čas na experimenty (a happeningy).

Souhlasím s tezí, že tyto volby nebudou jenom o Babišovi. Budu hlavně o nás všech. A o tom, zda projevíme alespoň pud sebezáchovy.

Není zde článek celý?