O lidovém hněvu, cynismu a přiběhu liberální demokracie

Nemyslím
si, že by v tomto lidovém hněvu samém bylo možno hledat
jeho příčiny, lze jím totiž snadno manipulovat. Tak či onak.
Vzpomínám si například dobře na situaci, kdy tlak veřejnosti
vedl k tomu, že ministr Pavel Blažek, který nastoupil na
ministerstvo spravedlnosti po bleskově odvolaném Jiřím
Pospíšilovi, nakonec musel jmenovat Lenku Bradáčovou vrchní
státní zástupkyní v Praze. Tehdy to bylo důležité
mediální téma. Na druhou stranu je zvláštní, že se přes
drtivou podporu veřejnosti nepodařilo ani vládě se socialistickým
premiérem prosadit sociální bydlení. Je také zajímavé, jak se
téměř celá společnost dnes spojuje v otázce tématu
nízkých platů (před pár lety to byly zase drahé služby za
telefonování).


Za
jasné pokládám to, že např. strach z uprchlíků u nás je
imaginární věc, dějící se čistě v lidské
představivosti, zatímco obludnost exekucí krutě zasahuje do
reálného života statisíců, ne-li milionů lidí. Xenofobní
témata jsou pak snadnější a srozumitelnější než ta reálná.
Dá se na nich snadno vydělat v médiích nebo předstírat
politický program. A když lidi mají vztek na systém a zažijí
tvrdě na svou kůži nebo ve svém okolí to, že civilizované
normy vlastně neplatí, pak není už moc daleko k cynismu a
xenofobii. Stačí bezmoc a útěk do imaginárního života.

Zdá
se mi, že hlavní pohled na svět běžných lidových xenofobů
vychází z předpokladu, že lidskoprávní normy jsou jen
elitářská lež, neboť svět ve skutečnosti funguje naprosto
cynicky, krutě, nemilosrdně ve stylu: když nezabiješ, budeš
zabit. To je základní premisa jejich myšlení. Podle nich elity ve
skutečnosti sledují za všemi hezkými řečmi jen svůj vlastní
zisk a svůj prospěch. Z takového pohledu je Trump čistá
pravda nového cynismu, zatímco Clintonová je typické zosobnění
elitářské perverznosti.

Samotné
zlepšení sociálních podmínek nevidím jako dostatečný
předpoklad změny k lepšímu, tím základním předpokladem
je příběh o společnosti, postavené na humanitě a demokracii,
kterému budou lidé moci zase věřit. Problém je, že vyprávíme
příběh o lidských právech, příběh o demokracii, ale součástí
toho příběhu není pro mnoho lidí realita, v níž žijí.
Nemusí se jim žít zrovna špatně, nemusejí být na dně, ale
mohou mít silný pocit, že mohou žít jen díky tomu, že stále
dokola jen lžou, že cynicky bojují o svá bydla, že žádné
ideály neplatí… a že když v té nemilosrdné hře udělají
chybný krok, skončí jako bezdomovci. Tito lidé pak vnímají ten
příběh elit jako lež. A největší problém je konec legitimity
takového příběhu.

Není zde článek celý?