O zhoubné moci intelektuálních elit

Vždy jsem se
naivně domníval, že veřejně činný intelektuál je přímo povinen upozorňovat na
veškeré nešvary společnosti, v níž žije. Jakékoliv lakování skutečnosti na
růžovo je vždy kontraproduktivní, neboť vydatně přispívá k prohlubování propasti
mezi intelektuální elitou a „podzámčím“, z níž celkem logicky vyvěrají
deziluze, frustrace a zatvrzení u spousty obyčejných lidí. A to je vždy
nebezpečný koktejl. Ne nadarmo servilitu a lenost intelektuálů ve své eseji The Responsibility of Intelectuals již před padesáti lety excelentně kritizoval
Noam Chomsky, podle nějž je americká intelektuální kultura v područí politické
moci. Totéž v bledě modrém platí i pro českou intelektuální elitu.   

Kritizuje-li
Sedláček pesimismus české politické scény a zároveň velebí ekonomický růst
České republiky, který jako by existoval per
se
, vytváří naprosto deformovaný obraz reálného stavu věcí. Jako ekonom
přece dobře ví, že milión Čechů má obrovské problémy vyjít s penězi (nezvládnou mimořádný výdaj 9 900 korun, nedokážou pravidelně hradit nájem
nebo si dát obden maso
), že minimální mzdu pobírá více než sto tisíc lidí, kteří mnohdy pracují
a žijí ve zcela nepřijatelných podmínkách, a to i v relativně bohaté
Praze, jak brilantně líčí novinářka Saša Uhlová. Sedláček také dobře ví, že
minimální mzda v ČR patří k nejnižším v Evropské unii – je nižší
než v Estonsku nebo Portugalsku, apod. Zdá se, jako by pro tyto
znepokojující faktory nebylo v jeho optimistické ekonomické vizi místo.

Trpká životní
zkušenost celé řady Čechů však Sedláčkův jalový optimismus staví na pranýř. „Chudoba v České republice je skrytá. Není
extrémní, ale je dostatečně velká na to, aby ovlivňovala životní pohodu. Okolo
35 procent lidí si v Česku nemůže dovolit nečekaný výdaj 10 tisíc korun,“

říká sociolog Daniel Prokop, který varuje před ignorováním problémů nejchudších Čechů. Podle
Prokopa v Čechách extrémismus nevzniká u osmi procent lidí, které tíží
extrémní chudoba, ale právě u těch třiceti procent, co jsou relativně
těsně nad nimi.Tomáš Sedláček si naopak pochvaluje pofidérní rovnováhu
v české společnosti, již v tandemu s Davidem Klimešem z Hospodářských novin nazývá Pax Bohemica. Tato rovnováha, či dokonce
dohoda, jak tvrdí ekonom, spočívá v nízké
nezaměstnanosti a nízkém nárůstu mezd. A
právě nízká nezaměstnanost je oním kýženým důkazem, že zažíváme ekonomický
rozkvět. Přestože je podle Sedláčka načase minimální mzdu trošku zvyšovat, je na
místě opatrnost, jelikož mzdy nelze zvyšovat plošně.

Je celkem
symptomatické, že se v tuzemském mediálním prostředí objevují stále tytéž
„mluvící hlavy“, jež nejsou s to uspokojivě analyzovat palčivé problémy
obyčejných lidí. Falešní věrozvěstové ekonomického rozkvětu, mezi něž Sedláček
bezesporu patří, žijí v nepřístupné slonovinové věži a vytvářejí zhoubnou
mytologii. A není tudíž divu, že obyčejní lidé, jejichž názor nemá šanci zaznít
ve sdělovacích prostředcích, pak mají nejeden důvod obrátit se
k extrémismu.         

Není zde článek celý?