Ohnivý liják. Nejstrašnější vícehlavňové zbraně Ruska a USA. Názor

Rychlostřelná zbraň s otáčivým blokem hlavní je nutnou složkou fantastických detektivek a počítačových her. Ve filmu často vystupují namakaní rambové se šestihlavým kulometem, kteří polévají neřády proudem olova.

Díky Hollywoodu je s těmito „sekačkami na trávu“ úzce spojena sláva superzbraně. Kromě toho, děla a kulomety, fungující podle schématu amerického vynálezce Richarda Gatlinga, se už dávno nacházejí ve výzbroji řady zemí. Ničivá síla vícehlavňových zbraní je skutečně ohromující. RIA Novosti uveřejňuje výběr samotné hrozné zbraně s otáčivým blokem hlavní.

Nejznámější

Americký rychlostřelný kulomet M134 Minigun je neоspíše nejznámější. Detektivky o odvážné americké námořní pěchotě nebo záběry vojenské kroniky z Blízkého Východu se zřídka obejdou bez této šestihlavňové mašiny ráže 7,62 mm.

Američtí zbrojaři se po roce 1960 rozhodli zařazovat ji všude, kde je to možné. M134 se instaluje v poklopech armádních Hummerů, na hlídkových věžích, hlídkových člunech, vrtulnících, opevněních. Šest tisíc výstřelů za minutu je každopádně silný argument v každé kritické situaci.

M134 Minigun
M134 Minigun

Navzdory stereotypům ve zbrani Gatlingova schématu nestřílejí všechny hlavně současně. V M134 je náboj vysílán do spodní, vychladlé hlavně, výstřel je prováděn shora, vyhození patrony zprava. Hlavně tak střílejí po řadě, stačí se znovu nabít a vychladnout, zatímco „pracuje“ ostatních pět. Podobné schéma nivelizuje hlavní překážku na cestě supervysoké rychlostřelby — přehřátí zbraně. Podobným způsobem funguje většina ostatních kulometů s otáčivým blokem hlavní.

Nejrychleji střílející

 АК-630

©
Foto: Press service of the Ministry of Defence of the Russian Federation
АК-630

Ruské systémy АК-630М-2 Duet jsou moderní modifikací sovětských šestihlavňových lodních komplexů АК-630. Od svého předchůdce se nový systém liší především přítomností dvou zbraní a složitou elektronickou „náplní“, umožňující v mnoha směrech automatizovat proces zaměření a sledování cílů. Jeden Duet je schopen vysypat na protivníka rekordních deset tisíc 30-milimetrových nábojů za minutu. To absolutně stačí k tomu, aby byl zničen jakýkoliv vzdušný cíl ve vzdálenosti až 4 kilometry a ve výšce až 5 km — ať už je to nadzvukové letadlo, bezpilotní letadlo nebo raketa s plochou dráhou letu. A na krátké vzdálenosti jsou lodní „šestihlavňovky“ schopné značně poškodit nebo i zničit malou bojovou loď. Komplexy typu AK-630 jsou poslední a nejpevnější linií obrany vojenské námořní eskadry.

Nejpronikavější

Vrcholem rozvoje zbraní s otáčivým blokem hlavní je nejspíše americké letecké dělo GAU-8 Avenger — hlavní výzbroj útočných letadel A-10 Thunderbolt II. Hmotnost celého dělového komplexu se systémem podání nábojů a plným zásobníkem 30-milimetrových nábojů tvoří téměř dvě tuny a natankovaný a připravený ke startu A-10 váží deset tun. Letadlo je prakticky postavené kolem této třímetrové sedmihlavňové příšery.

GAU 8/A na letadle A-10
GAU 8/A na letadle A-10

Právě dělo je jediným důvodem, proč útočná letadla Thunderbolt II zůstávají ve výzbroji amerického vojenského letectva — svými letově-technickými vlastnostmi a palubním zařízením značně zaostávají za stroji stejné třídy jiných zemí.

GAU-8 během minuty vystřelí na cíl až 4200 subrážových střel s uranovým jádrem, prorážejících obrněnou techniku. Kvůli kolosálnímu zpětnému odrazu a nebezpečí, že se prachové plyny dostanou do přívodů vzduchu, piloti obvykle střílejí krátké dávky na dvě-tři vteřiny. To stačí, aby byla zcela zasažena kolona deseti těžkých bojových vozů. A-10 bylo plánováno jako protitankové letadlo, jehož specifika bojového využití spočívá v útoku na cíl na horní hemisféru, která je nejméně obrněná. V Afghánistánu a Iráku útočná letadla, vyzbrojená GAU-8, předvedly dobré výsledky. Ale ve válce s protivníkem, vlastnícím rozvinutou PVO, šance těchto podzvukových letadel na přežití prudce klesají.

Americký útoční letoun A-10 Thunderbolt II

©
AFP 2017/ Ted Aljibe
Americký útoční letoun A-10 Thunderbolt II

Nejhustší

Čtyřhlavňový letecký kulomet JakB ráže 12,7 mm byl vytvořen koncem 70. let speciálně pro v té době nejnovější útočné vrtulníky Mi-24. Křest ohněm velkorážové sovětské „gatlingy“ absolvovaly v Afghánistánu. Piloti armádního letectva si ihned oblíbili nové kulomety za výjimečně vysokou hustotu střel a nazvali JakB-12,7 „řezačkou kovu“. Svou přezdívku potvrdila tato zbraň mnohokrát: v srpnu 1982 u Kandagaru jeden vrtulník dávkou z kulometu „rozřezal“ na dvě poloviny autobus, jedoucí v čele kolony dushmanů. Afghánští bojovníci měli štěstí, že MI-24 střílel napříč kolonou a ne podél — při maximálním tempu střelby 5500 výstřelů za minutu mohl udělat řešeto z celé karavany jednou dávkou.

Čtyřhlavňový letecký kulomet JakB na vrtulníku Mi-24
Čtyřhlavňový letecký kulomet JakB na vrtulníku Mi-24

Právě tomuto kulometu patří unikátní a dosud nikým nepřekonaný rekord. 27. října 1982 během vzdušného boje irácký Mi-24 dokázal sestřelit z JakB-12,7 íránskou stíhačku F-4 Phantom II. To je v dějinách světového letectví první zaregistrovaný případ, kdy vrtulník dokázal zničit nadzvukové reaktivní letadlo pomocí palubního kulometu. Podařilo se to především díky vynikající hustotě střel zbraně. Mimochodem, se spolehlivostí JakB-12,7 byly určité problémy. Zkušenost z Afghánistánu ukázala, že kulomet je dost rozmarný a špiní se. Tento nedostatek se podařilo odstranit v modifikaci JABKJU-12,7, která byla přijata do výzbroje v roce 1988.

Vrtulníky Mi-28 a Mi-24

©
Sputnik/ Jekaterina Biespałowa
Vrtulníky Mi-28 a Mi-24

Není zde článek celý?