Pravda o Ukrajině, kterou Brusel zamlčuje. Rozhovor s poslancem Maštálkou

Evropský parlament má jednostranné informace o událostech na Ukrajině, myslí si europoslanci Česka a Lotyšska, kteří organizovali parlamentní slyšení na téma Porušování lidských práv a politické represe na Ukrajině. Jak Sputniku řekl jeden z iniciátorů slyšení poslanec Jiří Maštálka, na případy ukrajinského bezpráví vedení EU reaguje jalově.

Máštalka: Já jsem byl pověřen řízením všeobecného úvodu, stejně jako poslankyně Evropského parlamentu z Lotyšska Taťána Ždanok, organizováním těchto slyšení. Měli jsme tam vystupující i specialisty, respektive hosty. Byli tam právníci, byl tam ukrajinský novinář Ruslan Kocába, který byl falešně obviněn bezpečnostní službou Ukrajiny z velezrady za výzvy k bojkotu mobilizace, dostal 3,5 roku vězení, je považován za politického vězně. Vysvětloval, jaké jsou pracovní podmínky pro novináře na Ukrajině. Byla tam advokátka, která má na starost několik případů, jak z té zóny, která je mimo kontrolu Kyjeva, tak i z té oblasti kontrolované Kyjevem. Měla velmi zajímavé vystoupení o tom, v jakém stavu je soudnictví, jak chybí kvalifikovaní soudci. Vystoupil tam známý ukrajinský politik a vůdce zakázané Komunistické strany Ukrajiny Petr Simoněnko, který mluvil o věcech demografických, hospodářských a samozřejmě i politických, protože jde o stranu, která poprvé měla problémy a byla zakázána. Byl tam i přímý účastník tak zvané teroristické akce v Oděse 2. května 2014, který má teda německé občanství, ale popisoval, jak bylo zacházeno s lidmi, jak bylo zacházeno s ním. A byl tam i belgický politolog, který vystupoval s prognózami, proč se na Ukrajině věci tak dějí, a jak se asi můžou dít. Ale byli tam i zástupci uprchlíků, vnitřních migrantů. Mluvili jsme o otázkách vnitřní migrace, svobody slova, řešili jsme i otázku svobody výběru národního jazyka. Takže to byl zajímavý program. Na závěr byl puštěn film o zavražděném novináři Olesovi Buzine, byl autorem knih a publikací, které odhalují oficiální ukrajinskou historickou mytologii. Velice impresivní film, který je na Ukrajině zakázán.

O čem jste konkrétně mluvil vy?

Já jsem se dotknul toho (protože to bylo úvodní vystoupení), že starým principem vždycky je, že musí být vyslechnuty obě strany. A že Evropský parlament dostává jednostranné informace, podle toho se taky až možná nepochopitelně pro občany Ukrajiny chová, a že obyčejný ukrajinský občan není totéž, co elita nebo ti lidé, kteří si na ní v současné době hrají a páchají tam tak hrozné věci. Připomněl jsem samozřejmě i naši českou zkušenost s Banderou. Protože Československo mělo s touto ozbrojenou skupinou těžké zkušenosti i ztráty na životech armády, byl nakonec vyšetřován z polních velitelů na území Československa jen „Burlak“. Ale jsou věci, na které si musíme dávat pozor, protože vyrostly z nějakého nenápadného jakéhosi podhoubí, kterému teď říkáme nacionalismus. A ten nacionalismus na Ukrajině evidentně rozkvetl za tichého souhlasu evropských institucí a nabývá podob, které jsou nevídané. Musím říct, že jsem opakovaně pokládal otázku, jak je vyšetřen oděský případ, jak bude vyšetřována ta tragédie pádu letadla, jakým způsobem jsou posuzována, a jak se smiřujeme se zprávou o lidských právech na Ukrajině. Odpovědi, které jsem dostával od komisařů EU, byly vždy velice takové jalové. Takže já jsem se snažil směřovat v tomhle směru. Přiznám se, že na začátku jsem byl optimistický, protože je vidět i podle toho, kdo přijal pozvání, že na Ukrajině jsou mladí lidé, kteří zdravě uvažují, soucítí se svými spoluobčany a chtěli by být pyšní na svoji zemi a vadí jim to, co se na Ukrajině dneska děje. To je taková určitá naděje. A samozřejmě jsem připomněl nám Evropanům, že nemůžeme dělat jako, že se nestaráme o Ukrajinu, protože platí takové přísloví. „Neraduj se, že je ti teplo, když sousedovi hoří dům“. V tomhle duchu bylo moje vystoupení vedeno.

Bude to slyšení mít nějaké důsledky? Třeba parlament přijme nějaké rozhodnutí, výzvu?

Určitě. V každém případě vzniknou nějaké dotazy na komisaře, jak postupovali směrem k ukrajinským orgánům v některých konkrétních kauzách. Za nějakých určitých okolností bychom se rádi na Ukrajinu na obě strany vydali. Víte, že logisticky je to těžko nebo hůře zajistitelné, ale když chcete, všechno jde. Abychom se třeba i na místě mohli seznámit s jednotlivými segmenty. Ať už s úrovní školství, zdravotnictví, především se stavem těch uprchlíků, kteří přecházejí mezi samozvanými republikami a centrální mocí. Samozřejmě ten první krok už byl udělán, protože jsme na tom fakticky zahájili vzájemnou spolupráci různých lidí, kteří zdaleka nesdílí názorově jednu platformu, ale mají vůli pomoc a mají odpor k tomu bezpráví, které na Ukrajině je.

Je známo, že Ukrajina chce do Evropské unie. Má dnešní Ukrajina takové šance, takovou možnost? Co si myslíte, vstoupí do EU?

Víte, každou zemi by se v tomto smyslu dalo znásilnit. Ale jak tam na těchto slyšení včera zaznělo, ekonomicky a podle úrovně například soudnictví a dalších věcí, Ukrajina zcela jistě na ty požadované standardy EU ještě nedosáhla, ale v tomto okamžiku se to zdá jako vedlejší. Já si myslím, že Ukrajina není připravena na Evropu, zejména proto, že se tam tak strašně vyhrocuje občanská válka. Fakticky narůstá a tohle přenést do Evropy by podle mého bylo nezodpovědné, to prostě nejde. Ukrajinci sami, se kterými jsem tam mluvil, říkali, že my ale teď do Evropské unie ani nechceme, ani nemůžeme, protože teď prostě nejsme připraveni. A Evropská unie určitě také není připravena přijmout dnešní Ukrajinu do svých řad.


Není zde článek celý?