Přízrak Kaspického moře: Rusko obnovuje těžké ekranoplány

Řev mocných leteckých motorů, stěna vodních částic a těžký stroj klouzající po vodě s obrovskou rychlostí 500 kilometrů za hodinu: V Rusku obnovují výrobu víceúčelových ekranoplánů. Na projektu již pracují specializované konstrukční kanceláře, přičemž vytvářejí jak lehké, tak i těžké víceúčelové stroje.

Velká nosnost, úspornost a schopnost během několika hodin pokrýt obrovský prostor dělají ekranoplány neviditelné při řešení širokého spektra úkolů, i bojových. O tom, proč je tato technika pro vojáky tak zajímavá a čeho budou perspektivní ekranoplány schopni — v našem materiálu.

Létající po vlnách

Podle svých možností je ekranoplán na hranici mezi lodí a letadlem, snoubí se v něm nejlepší kvality obou. „Ekránový efekt“ spočívá ve vytvoření „vzdušného polštáře“ mezi korpusem/křídly stroje a vodním povrchem díky nabíhajícímu proudu vzduchu. Díky tomu stoj získává možnost stabilně „klouzat“ s minimální spotřebou paliva. Přitom místo moře pod ním může být jakýkoli jiný rovný povrch — led, sníh či step.

Co se úspornosti a užitečného nákladu týče, tak ekranoplány vítězí nad letouny a vrtulníky, v rychlosti vítězí nad loděmi s podvodním křídlem. Z vojenského pohledu jsou tyto stroje dobré díky své malé viditelnosti pro radary. Aparát letící v malé výšce je pro radary protivníka neviditelný, paralelně s tím nedochází ke kontaktu s mořskou hladinou, což vylučuje možnost jeho zachycení za pomoci hydrolokátorů a možnost najetí na minu.

Hlavním vývojářem této techniky je tradičně Centrální konstrukční kancelář Alexejeva v Nižním Novgorodě, což je čelní sovětské a ruské zařízení pro projektování ekranoplánů, lodí na podvodním křídle, lodí na vzdušném polštáři a podobné techniky. Kancelář pracuje na celé řadě „okřídlených lodí“, mezi nimi je i těžký oceánový A-050 Čajka 2, který je schopen vyvíjet rychlost až 450 kilometrů v hodině a překonávat vzdálenosti do 5 tisíc kilometrů.

Vzletová hmotnost je 54 tun, nosnost až devět tun či 100 pasažérů, které je vždy možné zaměnit na námořní pěchotu či specnaz. Jako startovací motory se nabízejí R-195 (používané na bojovém stroji Su-25) a cestovní TV-7-117 (jako na Il-114). Podle informací vývojářů vzlétne Čajka 2 v roce 2022 — náčrtový projekt byl úspěšně proveden a nyní probíhají práce na technickém vzhledu.

Stroj dostane ruskou avioniku a moderní navigační a pilotní prostředky. Bude moci sám vystupovat na nevybavené pobřeží s náklonem do pěti stupňů, stát na vodě a letištích. Podle ohlášených charakteristik je tento ekranoplán vhodný pro pohraniční službu, ministerstvo pro mimořádné situace a pro hlídkování v pobřežní zóně v sestavě ruského námořnictva.

Vhodný ke službě

Je očividné, že Ministerstvo obrany Ruska této technice také bude věnovat pozornost. Náčelník odboru stavby lodí ruského námořnictva kapitál prvního stupně Vladimir Trjapičnikov se prořekl na jedné z výstav a zmínil, že bod „Rozvoj ekranoplánů“ bude také zařazen do programu stavby lodí k roku 2050.

Opakovaně zněla prohlášení vedení koncernu Morinformsystěma-Agat o provádění celé řady vědeckých výzkumů s cílem zahrnout ekranoplány do systému řízení flotily budoucnosti. Čajku 2 označili za vhodnou pro Ministerstvo obrany a navrhli vyzbrojit tento stroj okřídlenými střelami BraMos, díky čemuž se změní v rychlý útočný bojový komplex.

Je zajímavé, že o Čajky má zájem Čína, která již v roce 2015 zahájila jednání s Ruskem o nákupu několika stojů pro svoji armádu.

Létající torpédoborec

Je známo, že v SSSR ekranoplány již přizpůsobovali pro dopravu výsadkářů či raket, přičemž velmi úspěšně. Největší pozornosti dostalo ekranoplánům s označením projekt 903 Luň a 904 Orljonok. Osudy výsadkového Orljonka a útočného Luně (Kaspické monstrum) jsou stejně tragické — rozpad SSSR a nedostatek prostředků na další vývoj prakticky zlikvidovaly tyto zbraně bez boje.

Gigantický Luň vyvolával na Západě strach jakmile tento tajný stroj s „mimozemským“ vzhledem vyfotografovaly americké výzvědné satelity. Tato letounoloď měla obrovské rozměry (délka 73 metrů, výška 19 metrů), fantastickou rychlost 500 km/h a nesla na hřbetě šest kontejnerů s těžkými protilodními raketami 3M-80 Moskit. Luň mohl jednou salvou zlikvidovat útočnou skupinu s letadlovou lodí USA, díky své útočné síle byl srovnatelný s plnohodnotným raketovým křižníkem, jen přemísťovat se dokázal desetkrát rychleji. První let tento stroj vykonal v roce 1985 v Kaspickém moři.

Výsadkový Orljonok byl svojí velikostí menší, měl odklápěcí nosovou část a byl určen pro rychlé převozy vojsk a techniky. Uvezl až 150 vojáků nebo dvě BVP. Jeho začaly vytvářet dávno před Luněm, na konci 60. let. Pro vojenské zkoušky byly postaveni dva kusy tohoto stroje, v roce 1979 přišly do služby v sovětském námořnictvu.


Není zde článek celý?