Proč ruští farmáři nechtějí zrušení sankcí. Názor

Tulská gorgonzola, lipecký parmezán, saratovský brie – ještě před čtyřmi lety tato slovní spojení zněla jako anekdota. Po zavedení potravinového embarga z ruských pultů prakticky zmizely všechny zahraniční sýry, považované za vzorové, a domácí výrobci dokázali, že v Rusku je možné vyrábět kvalitní sýr.

O tom, do jaké míry se to podařilo, se dozvíte v reportáži RIA Novosti.

V Moskvě probíhá prodejní výstava Sýrové dni. Na dva týdny, od 22. září do 8. října přijeli do hlavního města výrobci sýrů z ruských oblastí. „Vyrábíme 12 tun sýra měsíčně — po šesti tunách s bílou a modrou plísní,“ uvádí obchodní ředitel tulského komplexu Něnaševo Alexej Malofejev.

Společnost zahájila výrobu v roce 2016. A zatímco se většina závodů na výrobu sýra specializuje na tvrdé druhy, Němaševo vyrábí sýr s ušlechtilou plísní. Závody aktivně používají evropské technologie: výrobu kontroluje odborník z Lyonu, používající pouze francouzský zákvas. „V Rusku prostě zatím nejsou kvalitní fermenty,“ říká Malofejev. Ale pracujeme na tom“. Názvy sýrů jsou také uváděny ve francouštině: podle slov odborníka je tak možné dosáhnout přízně kupujících a ukázat jim, že „my to umíme stejně dobře“.

Podobné prodejní výstavy jsou pro výrobce sýrů občas jediným způsobem, jak dát o sobě vědět. V roce 2016 se Sýrových dnů zúčastnilo 56 výroben. V tomto roce se představují absolutně různé společnosti: počínaje zkušenými mlékárenskými farmami typu saratovské Miss Milk, která je už osm let na trhu, až po start-upy typu moskevského Sýrového kraje, který se objevil v roce 2016.

Závody na výrobu sýrů jednohlasně hovoří o příznivém vlivu potravinového embarga: zahraniční společnosti odešly, „sýrové“ místo zůstalo prakticky prázdné, trh ožil, malé firmy získaly možnost vyjít na trh.

Předseda Svazu závodů na výrobu sýrů Ruska Oleg Sirota doufá, že sankce budou trvat minimálně 7-10 let. Podle jeho slov je to jediný způsob stimulovat výrobu v Rusku: kdyby byly protisankce nyní zrušeny, mnoho start-upů by to prostě nepřežilo. Rusko kvůli požadavkům VTO nemůže zavést poplatky, aby podpořilo svoje společnosti, říká Sirota. Evropa aktivně využívá tento systém: clo za ruské ovoce a zeleninu v Německu tvoří 300% jejich ceny a cena za dovoz kilogramu sýra činí dvě eura.

Díky ruským odvetným sankcím Sirota mohl uskutečnit svůj dávný sen — stát se výrobcem sýra. Opustil práci programátora a našel pozemek v rodném Istrinském okresu. Studoval výrobu v Německu a Švýcarsku, prodal majetek, spadl do dluhů a 7. srpna 2015 zahájil výrobu na svém závodě.

Dva roky žil v maringotce a snažil se uvést výrobu do provozu: crowdfundingová společnost mu přinesla 800 objednávek a šest milionů rublů.

„Začal jsem pracovat, ale v zimě došlo ke skutečné mléčné katastrofě — vznikly problémy se surovinami,“ uvádí Sirota. „Měl jsem dvě varianty: buď navrhnout klientům, aby počkali do léta, protože pak bude mléko mnohem lepší, nebo vrátit všechny peníze. Byl jsem ochoten vzít mikroúvěr — jen abych vrátil lidem dluhy.“

Peníze si vzalo pouze osm lidí — ostatní podpořili Olega.


Není zde článek celý?