Provalila se stavidla. Zničí vlna hnědé špíny všechny Čechy?

Podobné  je to v České republice. Rasismus existoval v Československu vždycky, začal být vyjadřován otevřeně proti Romům až po pádu komunismu – Romové změnu režimu samozřejmě tvrdě odnesli a dodnes je velmi obtížné pro kohokoliv s tmavší kůží žít v České republice.

Avšak donedávna rasismus, nenávist vůči jiným kulturám a náboženstvím a vůči cizincům NEVYJADŘOVALI POLITIKOVÉ. NĚCO TAKOVÉHO BÝVALO V CIVILIZOVANÉ ZEMI TABU.

Česká republika má sice zákony, které přísně trestají vyvolávání nenávisti vůči menšinám a náboženským skupinám, trestem jsou podle paragrafů 352, 355 a 356 Trestního zákoníku ČR tři roky nepodmíněně, avšak nikdo se pácháním těchto trestných činů nevzrušuje a nikdo je nestíhá.

Tyto trestní paragrafy existují v českém trestním řádu z dobrých důvodů: Bez stíhání zločinů se totiž v zemi šíří bezvládí a anarchie. Kdyby se přestaly trestat vraždy a fyzická napadení, země by se rychle rozložila v naprostý chaos. Totéž se děje, když zůstávají policie a soudnictví v nečinnosti nad nenávistnými výhrůžkami smrtí či nad šířením iracionální rasistické nenávistné propagandy proti nevinným lidem z jiných etnik či jiných náboženství.

Před pěti deseti lety by nebylo možné, aby volební program hned několika českých politických stran byl založen na rasistické etnické a náboženské nenávisti. Lidé jako Tomio Okamura, Petr Robejšek či Andrej Babiš svými nenávistnými výroky porušují trestní řád bez problémů. Nic se neděje. Namítnu-li, že veřejnoprávní rozhlas přece nemůže vysílat otevřené rasistické lži Petra Robejška, dostane se mi vysvětlení, že je to legitimní kandidát do voleb. A kandidáti do voleb smějí porušovat zákon?

Najednou se smí říkat na veřejnosti všechno. A to hoví společenské spodině. Najednou je možné beztrestně vztekle plivat po spoluobčanech i po nevinných lidech, hledajících útočiště před válkou a pronásledováním. Samozřejmě, že to s nadšením přivítá společenský póvl. A spousta frustrovaných, nespokojených lidí, se populistickými nenávistníky nechá zmanipulovat, aby zapomněli na své problémy, a zaměřili svou frustraci a nenávist vůči uměle vytvořenému nepříteli. Populističtí manipulátoři budou cíl  požadované nenávisti měnit, podle toho, co bude vyhovovat jejich potřebám. Nakonec se jeho obětí stanou i ti, kteří dnes plamen nenávisti pomáhají rozdmychávat.

Občas mě žádají o rozhovory slovenský rozhlas a televize. Před několika dny jsem byl požádán ve slovenském rozhlase o rozhovor o T. G. Masarykovi, v souvislosti s nenávistnou kampaní v Čechách, zaměřenou kolem roku 1900 proti židům, na jejímž základě byl neprávem odsouzen k 19 letům vězení nevinný židovský mladík Hilsner (a tento děsivý trest si také plně odseděl). Masaryk tehdy odvážně proti hysterické vlně nenávisti vůči jinakosti vystoupil a stal se i on terčem vlny mediální nenávisti.

Kolik dnešních politiků má Masarykovu odvahu, řekl moderátor slovenského rozhlasu. Ano, měl naprostou pravdu. Dnešní politikové nemají odvahu veřejně a ostře vystoupit proti rasistickým nesmyslům a říci lidem, aby neblbli, aby nezpitoměli. Naopak zcela neodpovědně populisticky přilévají oleje do ohně. Netuší, že ten oheň dříve nebo později sežehne i je, a pak všechny.

Ti, kteří dnes vyvolávají nesmyslnou nenávist vůči uprchlíkům, „čmoudům“ či muslimům, si ve své bohorovnosti neuvědomují, že rozněcují požár, jehož obětí budou nakonec i oni sami.

Agentura Median  nedávno zjistila, že extremismu a rasismu se v ČR obává skoro 70 procent veřejnosti:

Proč tito lidé mlčí? Proč proti extremismu a rasismu razantně nevystoupí, dříve než pohltí i je?

Není zde článek celý?