Putin zvolil Trumpa za 150 tisíc dolarů. Kdy za to Rusy stihne odveta. Názor

Když se objevily první zprávy o tom, že Facebook získal věcné důkazy o zásahu ruských struktur do prezidentských voleb ve Spojených státech, americká média začala oslavovat. Nicméně vyskytl se nepředvídatelný problém: zjistilo se, že na politickou reklamu během voleb „zlí Rusové“ vynaložili asi pouze 150 tisíc dolarů.

To znamená, že pokud budeme brát teorii o ruském zásahu do voleb vážně, tak je nutné přiznat: právě tato skromná suma odpovídá ceně zvolení amerického prezidenta. Bylo by rozumné vyslovit domněnku, že establishment a média tuto verzi odmítnou kvůli její zjevné absurditě nebo dokonce kvůli tomu, že uráží americkou společnost. Nicméně nekompromisní antitrumpovský a rusofobský establishment se vydal jinou cestou a elegantně se vykroutil z této situace. Těch 150 tisíc dolarů se v podání amerických médií proměnilo v rozpočet té nejefektivnější politické PR kampaně za celou historii americké politiky. Vedení Facebooku již bylo předvoláno na kobereček do senátního a kongresového výborů pro národní bezpečnost.

Teorie o tom, že Putinovi trollové za směšnou sumu ponořili do chaosu celou americkou společnost, přechytračili CIA a FBI a téměř nezaseli semena občanské války, je prakticky vyhlášena za oficiální.

Podle verze, která se nejvíce líbí americkým médiím, veškeré dědictví klasiků americké propagandy — Bernayse, Leeho a Lippmanna — lze hodit do koše, neboť Putinovi trollové prostě vystrčili americké oponenty z parníku současnosti. Na počínání Rusů se dnes svádí mimo jiné povzbuzování nepokojů ve Fergusonu, růst podpory hnutí proti potratům, zhoršení postoje bělochů vůči Afroameričanům a muslimům a rovněž růst podpory radikálního afroamerického hnutí Black Lives Matter na sociálních sítích, které v zásadě patří mezi radikální stoupence Hillary Clintonové. Profily, které jsou podle vedení Facebooku „spojeny s Ruskem“, kupovaly politickou reklamu mající vztah ke všem zmíněným událostem a tématům a někdy cíleně vybíraly pro své propagandistické materiály nejvíce zranitelné americké regiony a demografické skupiny — Afroameričany, ženy, konzervativce apod.

Americká zpravodajská komunita nebyla ani schopna dokázat, že domnělá ruská propaganda podporovala Trumpa. To ale není problém. Teď na ruskou propagandu svádějí vyhrocení těch samých sociálních, rasových a ekonomických konfliktů, jež umožnily Trumpovi vyhrát. To ale ještě není všechno. Senátor Mark Warner, místopředseda senátního výboru pro národní bezpečnost, tvrdí, že cílem ruské kampaně nebyla přímá podpora Donalda Trumpa, ale snížení volební účasti, tj. zbavení potenciálních voličů Clintonové ochoty jít k volbám.

Kromě bezprostředně vnitropolitických příčin pro prosazování tohoto narativu o efektivním vměšování ruské strany do amerických voleb tato fraška má ještě zahraničně politickou dimenzi. Mytičtí ruští hackeři a Putinovi trollové se stávají jedním z klíčových prvků zahraničněpolitického diskursu i v případech, kdy žádné důkazy jejich činnosti nelze vůbec nalézt. The Washington Post například nachází ideální vysvětlení důvodu, proč Rusko nezasahuje do německých voleb: Merkelová a její oponenti na Putina totiž už pracují, takže nemá důvod k obavám.

Jedná se o velmi pohodlný postoj, který umožňuje používat dokonce naprostou absenci příznaků ruského vměšování jako politický klacek proti těm, kdo není připraven „platit a kát se“ Washingtonu.

Příběh o mytické informační kampani, která utratila pouze 150 tisíc dolarů, ale způsobila obrovskou újmu americké společnosti a politickému systému, by byl velmi zábavný, pokud by ale nebyl využíván pro „legalizaci“ v informačním poli a společenském povědomí teze o válce mezi USA a Ruskem. Je důležité, že z této teze se postupně začalo vypouštět slovo „informační“ a zůstává tak pouze „válka“, opravdová válka, kdy příspěvky na Facebooku nebo Twitteru jsou přirovnávány k ruskému vojenskému útoku na Ameriku. Pro názornou ukázku této taktiky si stojí za to přečíst přepis rozhovoru sloupkaře listu Times Jima Rutenberga, který poskytl portálu Recode po svém setkání s Dmitrijem Peskovem.

Sloupkař byl terčem tvrdého výslechu, se kterým redaktor nepřestal, dokud Rutenberg nebyl nucen prohlásit, že mezi Ruskem a USA probíhá válka a přitom žádná upřesnění ohledně toho, že Peskov mluvil pouze o „informační válce“ redaktora nezajímala. Prostě potřeboval slovo „válka“ ve své čisté podobě. Není ani vůbec náhoda, že Morgan Freeman ve svém nejpotupnějším protiruském videu používal stejnou rétoriku a rovněž mluvil o opravdové válce mezi USA a Ruskem.

Znamená to, že je vojenský střet s Amerikou nevyhnutelný? Zatím ne, ale je jasné, že velmi vlivné skupiny americké politické elity maximálně usilují o to, aby se v americké společnosti vytvořil konsenzus ohledně toho, že Washington má opravdový casus belli ve vztahu k Rusku, a tudíž jakýkoliv agresivní krok vůči Moskvě není pouze opodstatněný, ale je žádoucí a dokonce nezbytný.

Na vedení sociálních sítí bude vyvíjen nátlak, dokud nenajde „důkazy“ toho, že to byl právě Trumpův štáb, kdo spolupracoval s „Putinovými trolly“ a poskytoval jim například informace o tom, jak lze optimálně ovlivňovat vnitropolitické konflikty. Od Marka Zuckerberga už dostali oficiální přiznání toho, že za informační kampaní na Facebooku stála „cizí země“ (!) — a všichni chápou, kdo je ta „země“.

S Twitterem to je o něco složitější: vedení senátního výboru pro národní bezpečnost již zkritizovalo management sociální sítě za to, že našel pouze 200 profilů spojených s „ruským vměšováním“.

Senátoři potřebují mnohem více, ale pravděpodobně se obejdou i bez dodatečných „důkazů“.

Dále američtí senátoři, kongresmani a tajné služby se budou zcela jistě chtít „pomstít“ a nejočividnějším a nejlepším okamžikem „pomsty“ bude prezidentská volební kampaň v Rusku. Nemusíme mít pochyby o tom, že na opravdový zásah do ruských voleb USA utratí mnohem víc než 150 tisíc dolarů.

Je nutné být proto na pozoru.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?