Retro: Dluhy státu na naše hlavy

21. září 2010

Když  Miroslav Kalousek rozesílal před jarními volbami domácnostem složenky na zaplacení státního dluhu, nebyl to zdaleka jen projev namyšlené a přihlouplé arogance, jak si mnozí mysleli. Bylo v tom něco ryze symbolického. Staronový ministr financí byl v tomto gestu – možná nechtěně – mnohem upřímnější, než jak ho známe obvykle.

Veškeré reformy pravicové vlády totiž v skutečnosti sledují jediný cíl. Není jím jakési všeobecné a vše řešící oddlužení státu. Jde o přenesení všech těch dluhů, které stát nadělal, na občany a jejich domácnosti. Ve společnosti, která reformami pravicové vlády projde, pak už bude naprosto automatické, že se domácnosti budou zadlužovat přímo, tedy už bez  jakéhokoliv zprostředkování státem.

Reformy se budou týkat zdravotnictví, penzijního systému, školství a sociálních dávek. Ve všech případech se přímo na potřebné (na nemocné, na seniory, studenty a jejich rodiny, na potenciální nezaměstnané) bude přenášet stále větší část toho, na co se zatím skládala  daněmi a pojistným celá populace. Ve všech případech si budou muset domácnosti vytvářet nemalé finanční rezervy. V prvém případě by si měli lidé spořit pro případ nemoci, ve druhém případě na stáří, ve třetím pro eventualitu, že jejich děti půjdou na studia, a konečně ve čtvrtém především pro případ, že oni sami ztratí práci. Navíc stát ustupuje i z dosavadní podpory stavebního spoření, což znamená, že se prodraží i střecha nad hlavou.

Stát pochopitelně bude dále vybírat své daně, my všichni dále budeme odevzdávat zdravotní a sociální pojistné. Daně se budou s velkou pravděpodobností dokonce zvyšovat. První vlaštovkou je nová daň, která byla z důvodu lepší průchodnosti hodně pokrytecky označena za daň povodňovou. Všechny  zmíněné rizikové situace však budou kryty ze státem garantovaných veřejných systémů pojištění stále v menší míře a v případě daní bude váha přenášena stále více na přímé daně z každodenní spotřeby.

Vládní ekonomové a neoliberální propagandisté si ani v nejmenším nelámou hlavu nad tím, jaký bude kumulativní dopad všech těchto změn na domácnosti a na jejich hospodaření.

Vezměme si příklad čtyřčlenné domácnosti, žijící na menším městě. Její dvě děti studují, jedno na střední, druhé na vysoké škole. Naše domácnost utratí měsíčně za jídlo a pití 8.000 Kč. To není nijak mnoho, rozhodně to vylučuje, aby si třeba jen jednou či dvakrát za měsíc zašli společně na jídlo do restaurace. Stejnou částku, tedy 8.000 Kč, stojí naši rodinu bydlení, tedy výdaje za nájem a inkaso. Cesty do zaměstnání a do školy ji přijdou na 2.000 korun měsíčně. Další dva tisíce utratí v průměru měsíčně za nejnutnější nákup šatstva a obuvi. Každý, kdo ví, že se kvalitní tenisky dnes pod 2.000 korun nekoupí, jistě souhlasí, že to není zrovna přemrštěná částka. Většinu oblečení si rodina sama spravuje a přešívá. Provoz staršího auta včetně pojištění a oprav ji přijde na 1800 Kč měsíčně, dvě stovky vydá za denní tisk a časopisy. Rodina se snaží žít pokud možno kulturně, ale více než pět set korun měsíčně na nákup knih, DVD a na vstupné na kulturní akce vydat nemůže. Telefony a internet ji stojí měsíčně 800 korun. Ještě poměrně nedávno tato položka v jejích účtech nefigurovala, dnes se bez ní však už dost dobře nejde obejít.

Jsou věci, které se v domácnosti porouchají, ztratí, anebo pochybí. Na všechny tyto položky vydá naše rodina měsíčně v průměru 700 Kč. Své děti rodiče příliš nerozmazlují, každému z obou potomků však měsíčně pětistovku dají. Zbytek si mladí vydělají na krátkodobých brigádách při studiu. Protože rodiče už nejsou nejmladší, s údivem zjišťují, že poplatky u lékaře a nákup léků je přijde měsíčně v průměru na 400 Kč. (Z toho je vidět, že se těší pořád ještě docela dobrému zdraví. Jejich o deset let starší sousedé si mohou o tak nízké částce nechat jenom zdát.)  Protože myslí na zadní kolečka, stojí je pojistné měsíčně 600 Kč. Naše rodina si odkládá 2.000 měsíčně jako rezervu na nákup dražších domácích spotřebičů, až ty staré jednou doslouží. Další dvě tisícovky si manželé šetří po celý rok na rekreaci. Děti s nimi už nikam nejezdí, takže si ve dvou mohou užít báječnou dovolenou za 24.000 korun (včetně dopravy a polopenze).

Protože příjmy manželů činí dohromady 30.000 korun měsíčně, jejich rozpočet jim právě tak vychází. Nežijí rozhodně nijak rozhazovačně, přesto se považují za příslušníky středních vrstev. Také proto vystoupili před časem z odborů, čímž ušetřili na příspěvcích tolik, že si zašli na večeři do dobré místní restaurace. Zbylo i na zhotovení fotek, které si při této sváteční příležitosti pořídili. Proto, že patří do středních vrstev, volil on ve volbách ODS. Ona, která předtím volila lidovce, dala přednost TOP09. V jednom televizním spotu se jí totiž zalíbila hezká kapitánská uniforma jakéhosi pózujícího starého mořského vlka.

Pravicová koalice také díky naší spokojené rodině získala silný mandát a zahájila reformy, jejichž cílem je přenést co nejvíce ze státního dluhu na domácnosti. Penzijní reforma z dílny Bezděkovy komise by pro naši rodinu měla znamenat, že si on i ona  budou měsíčně odkládat ze svého platu každý na vlastní penzi dva a půl tisíce korun, které bohužel nemají. Protože transformační náklady penzijní reformy budou kryty zvýšením DPH na potraviny, léky, hygienu a další věci běžné spotřeby, pozná to naše domácnost měsíčně na další pětistovce vydané  navíc. K těmto penězům, které naší rodině rovněž budou chybět, je nutno přičíst náklady na nově zavedené školné. Naši rodinu to postihne jen napůl, starší syn už dostuduje bez školného. Na mladšího, pokud se nemá zadlužit hned na prahu života, si však budou muset hodně zavčas odkládat aspoň tisícovku měsíčně. Další tisícovku si každý z manželů odloží pro případ nemoci, aby se neocitli až na samém konci trhu se zlomeninami, zápaly plic, infarkty a nádory, pokud je něco z toho postihne. Dalších patnáct set korun si dají měsíčně dohromady bokem, aby se jim lépe překonávalo období nezaměstnanosti. Protože nejsou v odborech, budou záhy natolik flexibilní, že nebudou vědět dne ani hodiny, kdy o práci přijdou.

Měsíčně je tak reformy politických stran, které si naprosto svobodně zvolili, přijdou na 10.000 Kč, které ovšem nemají. Proto se zadluží částkou 120.000 Kč ročně. Tentokrát jim na tuto částku  Miroslav Kalousek už žádnou složenku posílat nebude. Nebude to jeho starost. Na peníze i s úroky si přijdou jiní. Říkejme jim třeba Kalouskovi přátelé.

V dnešní době činí souhrn dluhů domácností jen o něco méně než onen dluh státní, který se vyšplhal do výše 1 300 mld. Kč. Bude velice zajímavé sledovat, jak spolu s poklesem státního dluhu porostou  po úspěšně provedených reformách  Kalouska a Nečase dluhy domácností. Nejen těch úplně chudých. Také a především těch, které se ještě před podzimními volbami nechaly vyfotografovat v dražší restauraci. Snad aby měly vzpomínku na doby, kdy si ještě mohly namlouvat, že patří do středních vrstev.

Napsáno pro odborářský časopis Sondy

Není zde článek celý?