Retro: Někdo se dívá a poslouchá

20. září 2010

Máme ještě vůbec nějaké soukromí? To je téměř paranoidní otázka a většina občanů si brutální vlomení do svého soukromí nepřipouští. Článek v Lidových novinách, jak je jejich dobrým zvykem klouže po povrchu, a velmi opatrně naznačuje policejní šmírování. Ale to je jen špička gigantického ledovce. Státní aparát vždy podléhal pokušení koukat lidem až do ložnice a dnes díky technice je možné lidem koukat i do hlavy a možná dokonce předpovídat jejich chování online. Dnes se k tomuto šmírování ruku v ruce se státním aparátem připojily i soukromé firmy. Jsme ještě vůbec pány svého života?

Lidé dnes běžně používají GPS navigaci, e-mail, mobilní telefon téměř nepustí z ruky a při komunikaci si bezelstně vykládají o obchodních, intimních i nezákonných záležitostech do posledních detailů. Netuší a ani si nepřipouští možnost, že by je někdo mohl sledovat, poslouchat a jejich komunikaci vyhodnocovat. Netuší, že kamkoliv se pohnou, všude na ně kouká nějaká kamera a zaznamenává každý jejich pohyb, který je možno kdykoliv zpětně prověřit. Kdo nic špatného nedělá, nemá se čeho obávat. Opravdu?

Při pohybu po městech nás neustále sleduje obrovské množství kamer, všechny pořizují záznamovou smyčku a některé jsou napojeny na nějaké centrum. Nikdo „neví“ proč a k čemu je záznam pořízen a k jak s ním bude naloženo. Některé systémy provozuje státní správa, některé soukromé firmy. Všichni tvrdí, že pořizování záznamů je legální, záznamy nezneužívají, jsou zabezpečeny proti zneužití a po použití jsou zlikvidovány. Dá se jim však věřit?

Jen v Praze je minimálně 19 kamerových systémů provozovaných policií, monitorujících provoz, zaznamenávajících RZ, typ a barvu vozu, fotku řidiče, místo, datum a čas. Veškeré údaje se schází na jakémsi dispečinku, kde policie záznamy systematicky zpracovává.

Do tohoto systému má pravděpodobně přímý přístup i ÚOOZ se sídlem na Baních, který je přímým pokračovatelem nechvalně známé STB. Jeho náčelník Robert Šlachta lakonicky poznamenal: „Nemůžeme se vyjadřovat k prostředkům, které při sledování osob používáme.“

Své by o tom mohl vyprávět i Tomáš Pitr, v jehož případě státní i soukromé šmírovací systémy velmi úzce spolupracovaly. Policie má obrovské možnosti, jak najít skrývajícího se člověka. Dokáže přitom odposlouchávat telefony, sledovat auta prostřednictvím mýtných bran na dálnicích a „napíchnout“ e-mailovou komunikaci i hovory přes Skype. Policie může zadat do bezpečnostního systému požadavek na monitorování, kdy tisíce bezpečnostních kamer státní policie, městské policie a smluvních bezpečnostních agentur po celé zemi se zaměří na vyhledávání zájmové osoby. Dobře, Pitr je darebák. Ale kdo zaručí, že zájmovou osobou zrovna teď z nějakého záhadného důvodu nejste zrovna vy?

Copak jste nečetli Kafkův Proces?

Zatím k nejvyššímu stupni dokonalosti šmírování se dopracovala „kolébka parlamentarismu“ Velká Británie. Jen v Londýně je podle odhadů více než milion kamer. Monitorují úplně všechno, od pisoárů přes dopravu až po záškoláctví. Na bezpečnost občanů však nemá významný vliv. Co je však alarmující, že systém slouží i k rozhánění hloučků omladiny, které operátor vidí v systému. Jedná se o doplňkové zařízení vydávající intenzivní vysokofrekvenční zvuk. Tyto tzv. „komáří“ přístroje slyší téměř každý člověk, jemuž je pod dvacet, ale málokdo, jemuž je nad 25 let. Silný pískot z těchto přístrojů se používá ve snaze zabránit teenagerům, aby postávali na rozích ulic. Pískot je jim nepříjemný. Zda něco podobného používá i policie v České republice, není známo.

Již více než dva roky jsou ze zákona ve vší tichosti shromažďovány veškeré údaje o tom, kdo, kdy, odkud a kam volal mobilním telefonem. Evidují se i údaje o neuskutečněných hovorech, kdy někdo někoho třeba jen prozvoní. Podobně jako telefonní hovory je dokumentována i veškerá počítačová internetová komunikace. Data jsou archivována minimálně půl roku, reálně však dva roky, možná i déle. K datům má legálně přístup policie, pravděpodobně zpravodajské služby a ÚOOZ. O soukromých bezpečnostních firmách není zmínka, ale zcela vyloučit to nelze.

Policii nestačí k cílenému šmírování komunikací jen systémy Agáta, kterých má již dávno k dispozici několik, požaduje víc. Požaduje zdarma odposlechy mobilní komunikace po mobilních operátorech. A nejen to, BIS vydírala firmu CicrleTech, která vyvíjí a prodává programy pro mobilní telefony, které umějí šifrovat SMS zprávy i hovory, aby firma dodávala na trh šifrovací systém, který v sobě bude mít „chybu„. Díky ní by tajné služby mohly zjišťovat obsah šifrovaných SMS zpráv i hovorů.

Zvědavec, který je trvale terčem výpadů, státní perzekuce a pravděpodobně i šmírování, si klade otázku, zda má vůbec smysl šifrovat komunikaci. Odpověď je jednoznačně ANO. My jsme si ten boj, pokud to budeme nazývat „bojem“, nevybrali. Nevybrali jsme si situaci, ve které jsme… Svět se za posledních 20 let hodně změnil a asi budete se mnou souhlasit, že v mnohém k horšímu. Lidská práva, která jsme považovali za nedotknutelná, jsou vládnoucími garniturami likvidována rychlostí, při které se tají dech… Akce budí reakce. Oni chtějí vědět o nás všechno. My bychom měli říci, DOST, tady je hranice.

Za šmírováním a lezením do soukromí nezaostávají ani soukromé firmy, které jen v zákonných mantinelech mají neuvěřitelně široký prostor. Za meze zákonných aktivit však bohužel nelze dohlédnout. Voláte do call centra firmy? Možná jste na detektoru lži! Technologie, které měly donedávna k dispozici jen některé tajné služby, jsou dnes volně na trhu a firmy je začínají nakupovat. Software umožňuje údajně s 80 až 90procentní úspěšností odhalit pravdivost výpovědi mluvčího.a spojů!/)  Michal Moroz, (dnes náměstek ministra vnitra Johna, k jehož nominaci se nikdo nehlásil).      Paradoxně tím, kdo se těmito systémy zabývá a dováží je z Izraele, je bývalý zaměstnanec bývalého majitele bezpečnostní agentury ABL Bárty (dnes ministr dopravy /

Vědci ale již vyvíjejí systém, který rozpozná hlas konkrétních lidí. Nad tím jásá policie i banky, kdy systém, který rozpozná hlas konkrétních lidí, a to i ve statisících nahrávkách, by policii pomohl hledat zájmové osoby a bankám identifikovat jejich klienty. Systém může dosáhnout až 98% úspěšnosti. To však ještě není konec. Američtí vědci tvrdí, že dokážou předpovědět lidské chování lépe než ti, kdo se rozhodují. Tento výzkum je zatím doufejme jen v počátcích a posun do stavu společnosti zfilmovanému v Minority Report zatím nehrozí. I když – kdo ví?

Nejoblíbenější vyhledavač Google zase neodolal pokušení a při bezpochyby přínosném projektu Street View prošacovával nezabezpečené Wi-Fi sítě, kde ho nejvíc zajímala důvěrná data. Data = peníze, a v případě Google  netřeba pochybovat, že by takto získané údaje neuměl zpeněžit. A tak se můžeme těšit, že pokud po něčem podvědomě toužíme, aniž bychom to kdy vyřkli, hned po přihlášení nám to nabídne Google. Zná nás totiž lépe, než my sami sebe.

Neméně zvědavá je i vláda Izraele, jejíž špionážní centrum údajně sleduje cizí vlády, mezinárodní organizace, zahraniční firmy i jednotlivce. Monitorovat prý může i lodě ve Středozemním moři a podmořské kabely spojující Izrael s Evropou. Zachycená data prý procházejí filtrováním a podle potřeby je využívá izraelská vojenská i civilní špionáž.

Proti šmírování nejsou imunní ani nejvyšší představitelé států, a co je zcela alarmující, ani oni zřejmě vůbec netuší, že je někdo poslouchá. Američané prý odposlouchávali rozhovor Kaczyńských bezprostředně před nehodou u Smolenska. Duncan Campbell, britský odborník na špionážní systémy řekl: „Prostřednictvím globálního monitorovacího systému Echolon americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) sleduje rozhovory šéfů nepřátelských i spřátelených států. Pokud v ní byl satelitní telefon prezidenta Kaczyńského registrován, všechny rozhovory se automaticky nahrávaly… I kdyby obsah rozhovoru vnášel nové světlo do objasňování katastrofy, americká strana o tom nebude Varšavu informovat. NSA nikdy nepotvrzuje, ani nevyvrací, že někoho odposlouchává. A obzvlášť pokud jde o prezidenta.“

Zákony na ochranu soukromí vůči občanům příliš vstřícné nejsou a tak aktivity nejen státních, ale i soukromých čmuchalů budou narůstat a ochranu svého soukromí budou muset vzít občané do svých rukou. Bezpečně šifrovat internetovou komunikaci, kvalitní firewall a do telefonu sdělovat jen stručné, nezbytně nutné informace bez souvislostí. Na podsunuté reklamy nereagovat a řídit se vlastním selským rozumem. Na celé záležitosti je nejsmutnější, že nejbrutálnějším útočníkem na naše soukromí je námi zřízený a námi placený vlastní stát, řízený demokraticky zvolenými zástupci. Dá se ještě vůbec mluvit o demokracii?

Pokud vyměníme svoje soukromí za iluzi bezpečnosti, bude to obchod.  Pokud na to bez odporu přistoupíme, nebudeme mít ani soukromí, ani bezpečnost, ani sebeúctu. Je to pro nás, občany, opravdu tak skvělý obchod?

Není zde článek celý?