Robotizace – beznadějné politické strašidlo

Reklama

Tak – a už je to tady zas. Nejen dobroty do žaludku a zábavu, ale i trochu toho postrašení my obyčejní lidé potřebujeme, protože se nepochybně příliš nudíme z blahobytu, luxusu a darů od politiků naší kapitalistické demokracie obzvláště nyní, v předvolebním období. A tak, abychom o nic ze všech těch výmyslů politických a mediálních ředitelů naší psychiky a metabolismů nepřišli, oni nás vždy denně a pilně zásobí dalšími a dalšími nejrůznějšími žvásty, jobovkami a ideologiemi. A nemysleme si, není to jen strašení mohamedánským Alláhem či katolickým Satanem a není to ani žádná biblická katastrofa srážky matičky Země s nějakým asteroidem o velikosti New Yorku, jenž prý na nás už brzy z kosmu zase přiletí a jenom náhodou se pak opět netrefí…

Jsou tu i hrozby prozaičtější a za to všechno co bude, si – jak jinak – prý můžeme jen my sami. Vlastně mám někdy pocit, jako by všechny ty zlověstné hrozby nevymýšleli jen kněží, rabíni a imámové nejrůznějších náboženství, hrozící nám peklem, ale především majitelé pojišťováckých korporací, abychom jim koukali zase co nejrychleji přispět na konta dalšími pojistnými smlouvami na svůj život i pohřeb, protože konec světa bude určitě a jen péčí jejich ústavů už pak jedině my, jejich klienti, tohle všechno šťastně přežijeme. Pokud ovšem (pro naše pozůstalé) finančně výhodně neumřeme.

Nu což, já vím, že odjakživa se vždy dělal ten nejvýhodnější byznys právě s důvěřivými blbci. Jenže celé to strašení má ještě několik dalších a poněkud skrytých aspektů, jak si řekneme dále.

Kdo nás vlastně neustále straší a jak a proč?

Inu, není to nikdo jiný, než mediální kolaboranti mocných – propagandisté ve službách svých šéfů ze světových a národních elit. A jakže nás straší? Straší nás zejména tak, že útočí na naše myšlení tím nejstarším způsobem, útokem na pud sebezáchovy a na obavu z citových a tělesných bolestí. Také je nám vyhrožováno vyhynutím prý už přemnoženého lidstva vlivem vyčerpání nerostných a biologických planetárních zdrojů, hrozbou hladomorů a jakýmsi (prý) ropným zlomem. Dokonce se dozvídáme, že když nebudeme dbát rad speciálně vybraných a vyškolených „neziskových“ aktivistů, tak na nás dokonce přijde i doba ledová, pakliže ještě před ní nenastane takové globální oteplení, že se tu všichni společně udusíme a usmažíme.

A to vše prý bude zaviněno jen technologicky zhoubnou činnností živočicha zvaného člověk. Burcují nás, abychom pochopili, že je nanejvýš nutné už konečně zakázat kouření lidí, komínů i spalovacích motorů a přestat využívat nové technologie jenom proto, že to všechno zničí naši planetární přírodu. Založili už na to i speciální ministerstva pro dohled nad řádným pěstováním plevelů v zájmu zadržování vody v krajině a vůbec životního prostředí, přičemž však se zároveň nikdy nikdo z nich neodvážil kritizovat, natož pak zakázat – vojenské tryskáče, rakety, tanky, výzkumy umělých zemětřesení, podzemní a podmořské výbuchy jaderných náloží, vývoj a zkoušky družicových vodíkových bomb nebo zamořování a ozařování zemské atmosféry pro vojenské ovlivňování počasí doma i u nepřátel, nemluvě už o nejrůznějších válkách, v nichž si velmoci odjakživa testovaly účinky právě vyvinutých zbraní.

A co je dnes tím posledním strašidelným technologickým hitem?

Inu přece kybernetika, robotika a jakási umělá – prý dokonce inteligence! A údajně si máme být už konečně a definitivně jisti, že právě to, je to už úplně poslední, co celé lidstvo zaručeně a definitivně sociálně a ekonomicky zlikviduje. Takže, vezměme to pěkně po-pořádku: Jak můžeme vyčerpat planetární zdroje, pakliže ještě nikdo nezrušil základní fyzikální a chemické zákony o zachování hmoty a energie, nota bene – nemluvě o nekonečném přísunu energie ze Slunce? Mohou jakési pro nás důležité hmotné a plynné prvky, plodiny a zplodiny odletět někam do kosmu, když zemská gravitace není iluze, ale fyzikální danost?

Oč tedy v celé té lidské vědě, technice a technologii odedávna kráčí? O nic víc, než vždy jen o dva rozdílné pojmy, určující výsledek: Jde o to, co lidská civilizace vyvíjí a používá z hlediska žádoucího účelu a jak to používá z hlediska důsledků, které tím způsobí v rámci přírodních zákonů. Nikoliv však v rámci dojmů a představ, kterými to na mozky některých filozofů, ideologů a politiků působí.

Jinými slovy: Jde jen o to pochopit, že i obyčejným kuchyňským nožem lze zároveň nakrájet chléb a nad dřezem čistit zeleninu a stejným nožem lze i zavraždit, jestliže se k tomu majitel nože právě rozhodne a má-li k vraždění motiv a příležitost. A právě tak lze i lidskými slovy vyjádřit rozum, opěvovat krásu a vyznat lásku a dalšími slovy téhož jazyka lze vyslovit i tu nejhloupější pitomost nebo nejzáludnější lež.

Ano, máme tu věk počítačů a robotů. Máme tu i komunikační prostředky, o nichž se ještě před stoletím zdálo jen spisovatelům sci-fi. Před sedmdesáti lety jsme například znali jen krevní skupiny a daktyloskopické otisky, zatím co o DNA a dalších metodách individuální identifikace osob jsme netušili vůbec nic. Také tehdy převládal názor, že jestli v budoucnu budou šířeji použitelné počítače, tak (kromě relátkových centrál výtahů a řadičů střelby protiletadlových kanonů) ty nejlepší počítače budou výhradně analogové, protože občas dokážou i napodobit nějakou tu diferenciální rovnici. A zabila nás snad následná digitalizace fšeho? Zabily nás všechny další pozdější vědecké objevy a technické vynálezy?

A jak je to dnes s počítači a roboty? Jsou to snad RUR-démoni, anebo to jsou pořád jenom stroje?

A když už ty počítače pracují, je jejich činnost dána něčím víc, než jen konstrukcí a materiálem hardwaru, algoritmy softwaru a případnými čidly a periferiemi? Jsou snad ty stroje schopny jednat podle nějakých náhodných vlastních osobnostních představ, citů a fantazií, když právě to vůbec nelze naprogramovat? Jsou snad ty stroje schopny mít svědomí, snít sny a abstraktně chápat své okolí v souvislostech tak jako lidé? Budou snad stroje myslet podle Freuda, protože jim časem namontujeme pohlaví a stvoříme jim sex? A … no nic … A kdo jiný, než člověk, by jim tyto orgány a vlastnosti – nakrásně a v krajním případě – mohl do jejich „mozků“ a skříní naložit? A jak jinak, než architekturou hardwaru a operačním softwarem?

Nu a teď přijde ještě to technicky poslední a nejdůležitější: Co se stane se strojem, jemuž se vyčerpá baterka, čili zdroj energie? Co se stane s robotem, který jeho tvůrce člověk – jednoduše kontaktně či dálkově vypne? Inu nic víc, než že se stane zcela mrtvou věcí. Jak budou potom finanční elity chtít tomu stroji např. půjčit peníze na energii pro jeho další „život“ na úrok, když slova „povinnost“, „peníze“ a „vrátit“ – té mašině budou naprosto lhostejná a ona navíc bude bez energie už beztak úplně mrtvá? Ostatně, zblázní se snad nějaký robot zoufalstvím, když mu kapitalista „nedá práci“ a vyhodí ho do skladu?

Takže, jak je politicky vidět, problém robotizace není v démonizaci nebezpečí umělé inteligence strojů, ale spočívá v něčem docela jiném. Jádro věci je totiž v sociální otázce práce lidí a práce strojů. Proč? Stroj totiž nelze pracovně vykořisťovat. Stroj nelze odsoudit za nedodržení smlouvy, protože mu to bude jedno. Se strojem nelze spekulativně obchodovat tak, aby on – ten stroj – na tom prodělal tak, že bude zralý na sebevraždu svého softwaru a hardwaru kvůli své vlastní chudobě.

Nu a teď prosím pozor: Hlavní a největší systémový problém s automaty však má kapitalismus s tím, že práci robotů ani „vlastnický majetek“ robotů nelze zdanit, ale zdanit je možné jedině a nanejvýš aktivity a práci člověka – jejich vlastníka. Člověka, který investoval peníze do zakoupení stroje, přivedl do něj napájecí energii (kterou také někomu zaplatil) a pak pomocí stroje jako jeho vlastník něco vyprodukoval, což odbytově prodat může (za peníze) zase jen člověku a nikoliv nějakému jinému stroji.

Politika, to totiž vůbec není story o řízení a ovládání strojů, ale jen o přesvědčování, manipulování, oblbování a ovládání lidí. Co tedy elity kapitalismu udělají s nezaměstnanými lidmi, jejichž práci by teoreticky nahradily stroje? Pozabíjí je snad po všech těch historických zkušenostech v nějakých válkách, aby s nimi coby s nezaměstnanými už nikdy neměli politický problém? Řekl bych, že těžko. A nebude to pouze proto, že možná někdo už nebude chtít válčit podle představ svých i cizích elit. Leda tak jen někdo a jen za nemalé peníze. Elity kapitalismu totiž potřebují kolem sebe lidi, kteří v ziskovém trhu ty jejich produkty budou se ztrátou kupovat. A jaký by to byl byznys, prodávat něco jen sám sobě a strojům, které to, co potřebují (energii a údržbu) beztak dostanou zadarmo?

Takže je tu otázka, zatím ještě hypotetická: Že by už nakonec při maximálně rozvinuté robotizaci ti kapitalističtí finančníci začali zadarmo shazovat lidem peníze z vrtulníků jen proto, aby něco, s čím elity kapitalismu podnikají, mohly vůbec také ještě s někým zobchodovat? Je nám už konečně jasné, že tzv. Základní nepodmíněný příjem (ZNP) je od elit jenom zoufalým pokusem o „znouzecnost“, aby byl alespoň jakž-takž zachován sociální smír? No jo, jenže ZNP – to by pak už systémově nebyl ani socialismus, to už by byl komunismus jako vyšitý! No, dost bylo legrace a vraťme se k realitě.

A co stroj, krom energie a oleje do ložisek potřebuje? Bude zajímat stroj nějaká propaganda, psaná a hlásaná absolventy nově vytvořených škol pro názorové ovládání hlav robotů? Budou se snad kybernetické systémy zajímat o církve a kněze anebo o „historiky“, vykládající dějiny výroby a práce kybernetických systémů a sítí? Co budou dělat legislativci a organizátoři života občanů, když všude budou jen stroje, naprogramované na to, aby nemyslely, ale jen pracovaly? Začnou snad nakonec všichni nezaměstnaní Lidé po vzoru soudobých vězňů chodit do posiloven, aby jim tělo z nicnedělání nezmrtvělo?

V čem skutečně spočívá hrozba robotizace?

Ano, robotizace je opravdu určitou hrozbou. Není to však hrozba pro občanské masy, ale je to hrozba pro kapitalismus jako systém. Robotizace totiž kapitalismu fakticky podkopává jeho vlastní geny. Na jedné straně potenciálně zvyšuje nezaměstnanost a tím i třídně sociální napětí. Elity to musí řešit podporami nezaměstnaným, na to však musí vydávat peníze, přičemž se zpomaluje odbyt zboží a přesto i tak lidé mají peněz málo. Klesá intenzita půjček, které začínají být pro dlužníky nesplatitelné. Efektivita marketingu jde k nule, zaváděním „kurvítek“ do výrobků rychlejšímu odbytu nepomáhá ze stejného důvodu – lidé totiž pořád nemají peníze a s tím současně klesá i příjem elitám států z nepřímých daní typu DPH.

Ano, roboty sice zrychlí a zpřesní normalizaci i cyklus vývoje a výroby, ale odbyt požaduje trhy v cizině a prozatím kapitál – po éře klasického otrokářského a korupčnického kolonialismu a čistě z nutnosti a z nouze – vymyslel jako řešení jen neokolonialistickou globalizaci. Jenže … tempo globalizace kdysi odstartované právě euroatlantickými elitami se viditelně zpomaluje a odchyluje se od původní strategické linie jednosměrně ziskového byznysu zboží ve směru USA ⇒ Evropa do směru toku financí EU ⇒ Rusko. A proč? Inu přece, kvůli levným surovinám, k nimž je cesta nejkratší …

Neokolonialistická koncepce zrychleného pohybu zboží a levných pracovních sil přes hranice států a kontinentů navíc vázne na nekompromisně podmíněných rozhodnutích dnes už politicky suverénních největších producentů zboží a vlastníků zdrojů světa – Ruska a Číny. Ruska a zejména Číny – historicky nejzajímavějších dvou supervelmocí s evidentně neoddiskutovatelným komunistickým systémovým podhoubím a kdykoliv zlikvidovatelnou a nahraditelnou kapitalistickou fasádou. Elity USA proto hledají spojence a odbytiště dolarů z rotačky zejména v průmyslově zaostalém arabském světě a právě s jeho pomocí se snaží vynutit si obnovu politické poslušnosti Evropy. Jenže, vynucovat si ekonomickou a politickou poslušnost suverénních států typu BRICS pouze vojenskou silou, to je dnes už čím dál tím víc náročnější.

Shrnutí a závěr

Ptám se proto na závěr nejprve čistě „technicky“: Vytvořil někdy některý z autorů mediálních a internetových článků o hrozbě robotizace nějaký provozně funkční počítačový program? Mají vůbec ti autoři o „nebezpečí umělé inteligence“ jasno v pochopení definice toho pojmu? A ještě se zeptám „politicky“: Je při práci jakýkoliv stroj či počítač ovlivňován nějakými stresy, spekulacemi, emocemi, anebo je pouze řízen a limitován naprogramovaným algoritmem rozhodovacích a kombinačních činností a dodávkou energie? Opravdu si ti autoři myslí, že stroj je možné – podobně jako člověka – ve výrobě ziskově vykořisťovat a psychologicky vydírat hrozbou nezaměstnanosti a tím i jeho budoucí sociální bídou? No, jak všichni víme, tak nepochybně nikoliv.

Co se tedy stane, jestliže kybernetické stroje a systémy se svými obrovskými datovými paměťmi, interfejsy a výkonnými periferiemi někde téměř plně nahradí práci lidí? Ztratí snad lidé vládu nad planetou tak, jak nás straší absolventi škol pro ideo-mejkry a manažéři typu obchodníka Elona Muska? Budou nám snad ty démonické kybernetické mašiny budoucnosti samy psát prudce „ynteligentní“ knihy o činnostech jakýchsi tajemných globálních prediktorů, o Stvořitelích a Luciferech, o údajné dualitě lidského bytí v našich údajných třech energetických tělech a třech vědomích, prý dokonce ovládaných jakýmsi Satanovým nízkovibračním programem hmotných světů? Budou snad v budoucnu roboti také tvořit nové ideologie, povídat si o tom mezi sebou lidem nesrozumitelnou řečí, zakládat přes náš zákaz politické strany a snad i nakonec sedět v parlamentu? A budeme pak ještě vůbec schopni to poznat? No, já vlastně už ani nevím …

Takže prosím: Porovnávejme vždy pozorně podmínky způsobu práce a sociálního postavení člověka s předem naprogramovanou činností stroje, jehož „sociální postavení“ je dáno pouze investicí lidí do architektury jeho konstrukce a výroby. Žádný robot proto ani nikdy nebude řešit svou vlastní sociální otázku. Žádný robot nikdy nebude prožívat stres z vlastní budoucnosti a z budoucnosti své rodiny, když jako stroj, žádný vztah k ničemu ani cítit nemůže. Ostatně, chtěl bych vidět programátora, který by dokázal zabudovat do softwaru nějakého počítače takový citový pud vlastní sebezáchovy, že by ten počítač začal fungovat v prokazatelném režimu pocitů lidské beznaděje a zoufalství. A také bych rád viděl počítač, který spáchá fyzicky destruktivní sebevraždu kvůli své faktické (energetické?) bídě či (hardwarovému?) zdraví, aniž by byl k tomu primárně selektivně nastaven a zaúkolován. Nicméně … a co by tím elity ve výrobě a v ekonomice politicky vyřešily? Inu, vůbec nic.

V souhrnu budiž tedy řečeno: Robotizace není přímou hrozbou pro námezdně pracující zaměstnanecké masy, naopak je to hrozba pro samotný kapitalismus jako systém. Důvod je přitom naprosto triviální: Ziskově a tržně vykořisťovat je možné jen lidi práce. Tečka.

Co tedy nastane dál? Odhaduji, že kapitalistům nakonec nezbude, než práci robotů (a časem i dalších strojů ve výrobě) jejich majitelům (čili sami sobě!) zdanit – anebo roboty zčásti zlikvidovat a vrátit se ke středověkému feudalismu či dokonce k starověkému otrokářství a manuální práci. A myslím si, že světové elity NWO už s tím i sociálně inženýrsky zatraceně ostře právě akcí imigrace začaly!

Škoda jen, že se nedožiju chvíle, kdy po vzoru Ameriky předminulého století černí islámští Afričané začnou tvrdě pracovat pro bílé křesťanské otrokáře ve 4. říši, zvané Evropská Unie. Pokud ovšem – ti afričtí muslimové ty bílé otrokáře – coby nevěřící křesťanské psy – ve jménu Alláha všechny do jednoho – pro jistotu preventivně rovnou rituálně nevyvraždí.

Není zde článek celý?