S kým bude vládnout Andrej Babiš

Ze současných stran zastoupených ve sněmovně je za současné konstelace bez koaličního potenciálu pouze TOP09. Pravděpodobnost toho, že by nějaká pravicová strana (nebo KDU-ČSL) vyhrála volby a dále měla možnost sestavit nějakou – byť jen stojedničkovou – koalici, je blízká nule. A lze-li u amébovitého Babiše sledovat nějakou integritu, pak v jednoznačném vymezení se proti Kalouskovi, z nějž vytvořil zosobnění veškerého zla na souši, ve vodě i ve vzduchu před počátkem Andrejova letopočtu. To umožňuje mimochodem umožňuje TOP09 nacpat do programu v podstatě jakýkoliv slib, neboť ví, že se nebude muset z ničeho zodpovídat.

Nicméně všechno ostatní politické zboží ze současného sněmovního výprodeje je Babišovi velmi levně k dispozici. Začněme KDU-ČSL, která už s Andrejem ve vládě je a která s ním bude ve vládě ochotně i v dalším volebním období. Podle koktejlových zdrojů z pražské kavárny už ministr kultury Herman vede námluvy, pravděpodobně ze života zvyklí na osobní oběti a strádání takřka abrahámovské. Že se KDU-ČSL bude ucházet o možnost spoluvládnout s Andrejem je takřka jisté, neboť vnitřní tenze, podněcovaná xenofobním a ve své antiintelektualitě Babišovi blízkým Jiřím Čunkem, vede současného předsedu strany ke snaze eliminovat možné pasti, ze nichž by Čunek mohl těžit. Pro člověka, který seděl v Babišem ve vládě, nakonec nebude žádný problém sedět s Babišem ve vládě.

Pokud se Babiš skutečně dohodne primárně s KDU-ČSL, pak může – na základě výsledků – přibrat jak oslabenou ČSSD, tak dnes pravděpodobně velmi podobně politicky silnou ODS. Účast ČSSD, strany, kterou Babiš naprosto vykradl a kterou vedou lidé, jejichž jedinou snahou je udržet se ještě chvíli u moci, je nasnadě. Dnešní premiér a ministři mají jedinou možnost, jak udržet své pozice, a to domluvit se s Andrejem, kterému ve své naivitě pomohli pustit ČSSD žilou přímo do voličských tepen privátního hnutí Ano a snažit se uhrát účast ve vládě. Jinak budou převálcováni a skončí jako řadoví poslanci s výhledem na čtyři roky nebývalé nudy a shánění dalšího – nudného – uplatnění.

Vtipná bude pozice ODS, kterou se Petr Fiala, snad s upřímným přesvědčením, jal transformovat v poctivou pravicovou stranu. Historie vztahů s Andrejem je plná nejhlubších odsudků a nesouhlasu, od samotného statusu politika Andreje po kroky, které dělá vláda. Jakkoliv je to vláda primárně sociálnědemokratická, ODS vede dlouhodobě kampaň zejména proti Andrejovi, jelikož to je pravděpodobný budoucí vládce a také majitel strany, která bere – na rozdíl od ČSSD – protestní hlasy napříč. I v ODS ale mají své Čunky (Kuby), kteří efektivně rozkládají vnitřní jednotu a nutí vedení ke kompromisům, nehledě na to, že pravděpodobně probíhají podobná jednání o budoucí koalici, jako v případě KDU-ČSL. Aniž by to měl předseda-transformátor pod kontrolou. Jinými slovy, pokud se Andrej rozhodne vydat cestou dohody s KDU-ČSL, pak je ODS vcelku přirozená volba do kompatibilní trojky. Jestli se to stane, Andrej bude mít příležitost zruinovat ODS podobně, jako se mu to podařilo s ČSSD. Čtyři roky představují dost času na to pořádně si na ně kleknout…

Ale Andrejovy možnosti jsou takřka neomezené. Řekněme, že se nedohodne s KDU-ČSL, ČSSD nebo ODS, nebo že tomu čísla z voleb nebudou nakloněna. Řekněme, že Andrejovi budou chybět poslanci a v celkové aritmetice budou tito chybějící (či rozhodující) chodit na stranické schůze k Politickým vězňům. Nikdo v polistopadové historii si netroufl využít komunistů k tomu, aby se stavil vládu. Tedy Jiřímu Paroubkovi by nevadili ani Marťani, nicméně vše se odvíjí od celkové konstelace a ukázalo se, že to vážně nejde, tudíž nebylo. Ale existují určitá řešení. Řekněme, že by komunisté nenominovali do vlády své členy, ale „nezávislé experty“, které by navíc Andrej musel schválit. Je to vláda s komunisty? Je to problém, který by Andrej neuměl svým voličům vysvětlit? A je to vůbec pro Andrejovy voliče nějaký problém? An rozdíl od ČSSD, Andrej není vázán žádným bohumínským usnesením, může cokoliv, jediným kritériem je průzkum na vysoce reprezentativním vzorku voličů, jaké reakce by taková varianta vyvolala. Dle koktejlových informací, které jistě nejsou zárukou nějaké rigorózní analýzy, zato rozšiřují dimenzi možného, to možné je.

No a kdyby to náhodou všechno selhalo, kdyby se vytvořila nepravděpodobná parlamentní koalice proti Andrejovi, která by asi musela zahrnout všechny dříve zmiňované strany, pořád jsou tu možnosti řešení. Představme si, že Andrejovi chybí k většině ve sněmovně nějakých deset poslanců a všichni jsou proti koalici. Všichni, kromě největšího Čecha xenofoba Okamury jeho rytířů posbíraných z té relativně malé skupiny voličů přesvědčených o tom, že tenhle obchodník s ledabyle ohřátým nacionalismem je nejlepší volba pro budoucnost. Pokud bude mít největší Čech Okamura dost hlasů na to, aby zajistil Andrejovi vládu, bude pro něj stejně potentní kurtizánou, jako jsou komunisté. Na rozdíl od nich si může ale Okamuru & Naziboys koupit i s veškerým ideologickým vybavením za nějakých pár set milionů korun. Shodu najdou rychle a po fúzi se lůza, kterou Okamura okolo sebe shromažďuje, velmi rychle přizpůsobí pořádkům zemědělského podniku v politických službách.

Nelze samozřejmě tento výčet brát jako vyčerpávající. Může se objevit slušné hejno černých labutí, jež postaví výše uvedené na hlavu, ať už ztrátou Andreje ve volbách, nebo výjimečnýcm ziskem některé z uvedených stran, případně nějakým senzačním vstupem STAN, Pirátů nebo dalších adeptů sněmovní trachtace. I v takových případech se jako nejpravděpodobnější jeví výrazná účast Andreje Babiše ve vládě. Ostatně, STAN ústy svého významného sponzora Dědka projevil ochotu „hlídat“ Andreje a tzv. Piráti jsou podle dostupných zkušeností velmi nesourodou skupinou nadšenců, kteří v reálné sněmovní politice velmi rychle projeví svou vnitřní stranickou nesourodost. Ideální cíl pro politický obchod…

Není zde článek celý?