Sankce, nebo úder? Jaké jsou možnosti zlomit jaderný severokorejský režim

Severní Korea letos provedla 14 testů svých střel. Minulý týden poslední z nich přeletěla na Japonskem. Byl také proveden další test jaderné zbraně, zřejmě vodíkové bomby. To znamená dosud nevítané stupňování nátlaku a provokaci. Je ale otázkou, jak by na to měl svět reagovat stejným způsobem, to znamená vojenskou akcí. Nebo stačí sankce?

Jak uvádí server Theguardian.com, pokud jde o ekonomický nátlak, Čína už v srpnu v odpovědi na zkoušky balistických raket dovolila OSN zakázat severokorejský vývoz uhlí, železné rudy a mořských produktů. Zakázáno je také zvyšovat počty severokorejských pracovníků v zahraničí a vytváření společných podniků s KLDR. Na černou listinu OSN se dostalo devět osob a čtyři instituce včetně severokorejské banky.

Prezident Trump si na Twitteru pochvaloval, že tato opatření mohou mít „velmi velký finanční dopad“. Problém je v tom, že to napsat je jedna věc a druhá je čekat dost dlouhou dobu, než bude KLDR reálně postižena. Dalším faktorem je také postoj diktátorského režimu, který je zvyklý, že lidé nesou následky jeho vládnutí a je mu to celkem jedno, dokud nehrozí vypuknutí nějakých nepokojů.

Severní Korea je postižena různými sankcemi od roku 2006 a nalezla způsoby, jak to různými způsoby řešit. Srpnový balíček, který byl uskutečněn v Číně, je ale plánován tak, aby snížil severokorejské zisky z exportu (zatím asi 3 miliardy dolarů) na třetinu.

Co by se ale dalo ještě udělat? Další možností by bylo zakázat vývoz energie do KLDR, proti čemuž se Čína zatím vždycky stavěla kvůli destabilizaci tamního režimu s nepředvídatelnými následky a humanitární katastrofě. Pak by diktatura v Pchjongjangu mohla v odvetě pouštět přes hranice do Číny stovky tisíc uprchlíků. Změnu režimu a možné sjednocení poloostrova Čína rozhodně nevítá, ale i tak je pod tlakem, aby udělala víc.

Australský premiér Malcolm Turnbull říká, že Čína odsoudila severokorejské akce stejně jako ostatní, ale že s velkým vlivem má být spojen také pocit odpovědnosti.

Pořád – pokud se nenajde nějaký jednotný postoj ohledně přísnějších sankcí – je tady možnost provádět individuální cílené sankce. Je tu třeba srpnové americké oznámení, že se zaměří na deset subjektů a šest osob, hlavně Rusů a Číňanů, kteří spolupracovali se Severokorejci vzdor sankcím. Na to ale Čína reagovala s tím, že je to zásah do svrchovanosti.

Americký republikánský vůdce sněmovního Výboru pro zahraniční záležitosti Ed Royce uvedl, že USA musí podniknout další jednostranné kroky a řekl, že cílem je nabídnout mezinárodním bankám, které obchodují se Severní Koreou, jasnou volbu mezi bankrotem a zmrazením severokorejských účtů.

Možnost vojenské akce

Tolik zatím pokud jde o ekonomický tlak. Jak je to ale s vojenskými možnostmi? Jak Theguardian.com píše, jednou z možností by třeba bylo přeletět americkou křižující střelou Tomahawk nad severní Koreou a třeba přímo nad Pchjongjangem, aby bylo jasné, že jiné země jsou také schopné provádět výhružná gesta.

Opoziční strana jižní Koreje nyní zase podporuje možnost umístit na jihu jaderné zbraně. V Londýně zástupce generálního ředitele Royal United Services Institute (RUSI) Malcolm Chalmers naléhá na premiérku Theresu Mayovou, aby brala vážně hrozbu preventivního úderu, který by mohl Donald Trump nařídit v Severní Koreji a mělo by se vědět, jaká by pak měla být odpověď Britů. „Časové tlaky, které nyní vytváří severokorejský technický pokrok, společně s popudlivou a impulzivní osobností jako Trump jsou nebezpečnou kombinací,“ varoval tento měsíc.

Partneři USA, včetně Spojeného království, budou především chtít nějaké souvislejší sdělení od Trumpovy administrativy, protože je zřejmé, že pro Trumpa je severokorejský problém stěžejní. Nemá ale zjevně sám připraven žádný reálný plán. Je to přece jen něco jiného než jedno bombardování v Sýrii a stavba plotu na hranicích s Mexikem. Jeden den se vyhrožuje zuřivostí a ohněm, další den se nabízejí rozhovory. Z toho musí být zmatení a nejistí v KLDR i v Číně.

Situace se ovšem rychle mění. Když selhal raketový test, vyznělo by nabízení mírových rozhovorů jinak, že po jaderném testu a přeletu rakety nad Japonskem. Teď by to zase mohlo podle některých komentátorů vypadat jako strach a slabost.

Bývalý americký diplomat odpovědný za oblast Severní Koreje Joseph DeThomas, řekl, že to, co Trumpova administrativa potřebuje, je „velmi jasná zastrašovací politika“ a ne to, že se jeden den něco říká a další den pak opak. Podle něj jde KLDR o přežití a za nástroj považuje vlastnictví jaderných zbraní, s nimiž by mohla zasáhnout americké cíle.

V Rusku a Číně zase panuje mínění, že Severní Korea ví, že nemůže vyhrát jaderné soupeření a že opakované testování střel chce dosáhnout obnovení mírových rozhovorů. Severní Korea prý nemá v úmyslu vypálit jaderné rakety jako první. Ale po pěti jaderných zkouškách a dvou úspěšných spuštění mezikontinentálních balistických raket většina odborníků věří, že příležitost zabránit Severní Koreji vyvíjet jadernou zbraň, která by mohla zasáhnout USA, může skončit. Stručně řečeno, éra dobrých možností se rychle blíží ke konci, konstatuje The Guardian.

Jak by vypadala válka

Pak je tu ještě možnost vojenské akce. Jak by vypadala?

Vojenská akce proti Severní Koreji by nebyla nic hezkého píše server Businessinsider.com a popisuje možný scénář americké akce.

Civilisté v Jižní Koreji a případně v Japonsku a americké síly umístěné v Pacifiku by pravděpodobně nějak utrpěly bez ohledu na to, jak hladce by to šlo. Není to rozhodnutí, které by nejvyšší velitel udělal lehce.

Podle analytika ze serveru Stratfor.com Sima Tacka by si USA by si musely vybrat mezi úplným zničením jaderných zařízení Severní Koreje a pozemních sil, nebo rychlejším útokem na nejdůležitější jaderná zařízení. Druhá možnost by se soustředila spíše na jaderný program Severní Koreje a na zničení klíčových hrozeb pro USA a její spojence.

Vzhledem k tomu, že útok v plném rozsahu by mohl vést k „plíživé misi“, která by mohla přimět USA k dlouhodobému konfliktu ve východní Asii“, podle Tacka Stratforu by se Spojené státy pravděpodobně soustředily na rychlou chirurgickou akci, která by zničila většinu jaderné síly Severní Koreje.

Protože však KLDR může mít až 60 jaderných zařízení, USA by takovou akci zvažovaly pouze tehdy, kdyby se válka zdála být nevyhnutelná, nebo chování Pchjongjangu nesnesitelné.

Nejlepší nástroje, které by Spojené státy mohly použít proti Severní Koreji, by byla tajná letadla jako bombardér F-22 a B-2, soudí Tack.

USA by postupně umístily ponorky, námořní lodě a tajné letadla na základnách v blízkosti Severní Koreje způsobem, který by nevyvolával podezření podezření KLDR.

Potom by ve správný čas bombardéry odstartovaly a lodě by využily svou ohromnou palebnou sílu. Spojené státy už mají v oblasti značný bojový potenciál.

„Najednou byste se dočetli ve zprávách, že Spojené státy tyto letecké útoky provedly,“ říká Tack.

Dalším mocným bombardérem je B-1 Lancer. Pokaždé, když Severní Korea provádí test protiraketové obrany, reaguje USA tím, že přeletí přes Korejský poloostrov s tímto bombardérem dlouhého doletu.

Posádky B-1 trénují s jihokorejskými a japonskými stíhači a mohou shodit masivní bomby (B-1 má kapacitu pumovnice 34 tun) na hluboké podzemní bunkry v Severní Koreji. To by bylo ideální pro vypuzení Kim Čong-una z jeho podzemního úkrytu.

Jak může KLDR odpovědět

Kdyby tohle všechno vypuklo, jak by na to Severní Korea reagovala? I po zničení jaderných sil „má Severní Korea spoustu možností,“ uvádí Tack. „Mají své mohutné masivní konvenční dělostřelecké možnosti, které za pár sekund mohou začít pálit na Jižní Koreu.“ Většina severokorejského dělostřelectva ale nemůže dosáhnout až na Soul, hlavní město Jižní Koreje. Ve městě je také mnoho podzemních bunkrů a infrastruktura, která by pomohla chránit občany. Většina dělostřelectva by mohla zasáhnout jen oblast demilitarizované zóny. Poblíž zóny jsou ovšem umístěni také američtí vojáci v počtu asi 25 tisíc. Severokorejské dělostřelectvo by si muselo při svých možnostech vybrat mezi tím, jestli se chce soustředit na soupeře v Soulu, nebo na americké vojáky, ale rozptýlení pozornosti by dopad střelby oslabilo. Navíc střílející dělostřelectvo je snadno odhalitelné a mohlo by se stát terčem.

Velkou hlavu si asi není třeba dělat s ponorkami, kterými KLDR disponuje. Není zřejmé, že by tyto ponorky již mohly nést nukleární střely a lovit ponorky Američané umí dobře, takže by se tyhle asi rychle odebraly na dno.

Nabízí se samozřejmě otázka, co by se stalo, kdyby byl odstraněn Kim Čong-un. Ten má takovou moc a jako poslední příslušník „dynastie“ i autoritu, že by jeho konec znamenal vážnou ránu. Moc koncentroval takovým způsobem, že je bez něj řízení země nemyslitelné. Nemuselo by to znamenat hned konec režimu, ale znamenalo by to velký problém pro ty, kteří by tu zůstali. Při prvním náznaku útoku by se Kim Čong-un ukryl do nějakého bezpečného bunkru.

Severní Korea by se vojenském zásahu pokusila zřejmě o nějakou odplatu, aby neprokázala slabost. Mohla by využít mnoha tunelů vytvořených pod demilitarizovanou zónou, aby se její vojáci dostali na jih. Válka by se odehrávala v demilitarizované zóně a Američané by se nepokoušeli proniknout na sever, ale hájili by své pozice na jihu. Speciální jednotky by se ale na severokorejském území pokoušeli ničit odpalovací zařízení. Těch mohou být na různých obtížně přístupných místech až dvě stovky. Bylo by třeba je letecky vyhledávat.

Severní Korea by s největší pravděpodobností zahájila kybernetické útoky, případně by zasáhla energetické sítě Američanů a spojenců, zničila nějaká americká vojenská zařízení, zasáhla část Soulu a vystřelila řadu raket. Na to se ale lze připravit.

Byl by to krvavý konflikt, uzavírá analytik Tack, ale i Severokorejci nakrmení propagandou si musí uvědomit své nevýhody. I kdyby se část jaderného arzenálu zachovala a část armády pokračovala, jaký by to mělo smysl? Nikdo si nemyslí, že by nakonec bylo možné vyhrát válku proti USA, Jižní Koreji a Japonsku.

Není zde článek celý?