To byla ale zlá doba

Ach, jo… To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, zdali jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.

Ach, jo…
To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!
Ach, jo ….
Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.
Ach, jo…
A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.
Ach, jo…
Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala…
Ach, jo….
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!
Ach, jo…
A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.
Ach, jo…
Ženský si vybrečely oči, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 – 15 let déle.
Ach, jo….
Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí.
A co teprve, když vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.
Letci, horníci, policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci organizmu.
Ach, jo…
A co to omezování osobní svobody, kdy každý člověk musel povinně bydlet a nemohl se ani zajít svobodně vyspat do kanálu, nebo pod most, a ještě byl nucen chodit do práce a také nemohl ani svobodně a demokraticky žebrat.
Ach, jo…
Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět.
Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali.
Zdroj: leva-net

Není zde článek celý?