Vladimir Žilin: Jak připravují „Bolotnuju č. 2“

Reklama

Rozhovor TV„Segodnija.ru“ s Vladimirem Žilinem [1]

Proběhly u nás volby, ve kterých opět zaznamenala zdrcující vítězství vládnoucí strana „Jednotné Rusko“ – můžeme se s ní samozřejmě radovat, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Chtěl jsem říci, že se změnila situace, která jaksi nepozorovaně zkalila veřejné mínění.

Volby přece organizoval Sergej Kirijenko, zástupce šéfa prezidentovy administrace. Přesvědčený liberál, člověk Čubajsův, člověk, který úspěšně složil hned několik zkoušek, z nichž nejdůležitějším v onom liberálním systému bylo, když souhlasil s tím, že se stane premiérem a uskuteční v zemi státní bankrot. Byla to zkouška jeho možné budoucí použitelnosti. Po krátkém působení v čele vlády prošel řadou funkcí, aby se nedávno vrátil k moci. Máme-li věřit insiderské informaci, má Kirijenko skvělou budoucnost a měl by nahradit pana Medvěděva na premiérské pozici.

Pak teprve okusíme skutečnou chuť pravé liberální vlády. Ale ani o tom není řeč. Jde o to, že Kirijenko s využitím obrovského administrativního zdroje v Moskvě mistrně oživil naprosto shnilou stranu „Jabloko“[2], které proti všem očekáváním obdrželo ve volbách mandáty a významně odsunulo, sice pseudopatriotické, ale přece jen… – jakými jsou „Spravedlivé Rusko“ (socialisté), atd. Na jedné straně politologové na výplatní listině vlády říkají, že je to dobře, protože se rozšířila politická paleta o liberální opozici. V této souvislosti chci poznamenat, že je tragédií Ruska, že tu žádná opozice není. Znovu to opakuji – není tu žádná opozice! Vezmeme-li KPRF, LDPR, atd., – jaká že je to opozice, jestliže chodí do pokladny k těm, proti kterým je v opozici? Jaká je to opozice, jestliže jezdí s majáčky v policejním doprovodu, využívá všech vymožeností, nelidských platů a přitom říká: „Ach, jak je ten lid chudý…“ Načež jde a nechá si vyplácet 400-600 tisíc rublů měsíčně. To není opozice – to je spíš dekorace.

Říkají „liberální opozice“ – ta u nás rovněž není – jsou to liberálně političtí diverzanti, kteří permanentně plédují za to, aby nad námi převzalo kontrolu NATO, pak zase abychom prováděli volby pod dohledem jakýchsi západních jednotek atd. Jindy se zase obrací k Západu s požadavkem na zpřísnění sankcí proti Rusku… jakápak je to opozice? To jsou zrádci, kteří mají být odsouzeni, nebo snad zastřeleni – nevím… i podle stávající legislativy by se s nimi mělo něco dělat.

No, a najednou řada lidí z této smečky dostává mandát. Ale co, mandát, to je indulgence  a obrana proti zákonnému stíhání až povedou berany na další „Bolotné náměstí“[3] . Teď už jsou nedotknutelní – oni jsou totiž poslanci! A tuto mašinérii vytvořil Kirijenko. Tuto mašinérii, chráněnou mandáty vytvořil Kirijenko. Pokládám si otázku – proč?

A dál vidím další vývoj událostí. Vylétá zkušební balónek: „My nebudeme poskytovat pomoc Donbasu, a peníze pošleme na Krym…“ Vypouštějí další balónek: „Zvýšíme ceny benzinu a výnos pošleme Krymu…“ Vidím naprosto zřetelně, že tyto balónky pracují jen na tom, aby podpořily vyvolání nespokojenosti lidu. Nespokojenost s Krymem, nespokojenost se státní mocí, nespokojenost s vnitřní situací, atd. A pokud se na to vše podíváme komplexně, tak na jedné straně probíhá útisk sociální sféry a na druhé straně probíhá profanace (státní moci), a ukazuje se vektor zaměření lidového hněvu…

Dochází k tomu, že nás připravují na to, že Krym je vůbec náš napůl, anebo vůbec ne? Jestliže „Jabloko“ jako hlavní bod své volební kampaně vytyčilo „Vrátíme Krym“, pak reanimace díky administrativnímu zdroji státu (že by pro ně hlasovalo tolik lidí – tomu nevěřím!) byla provedena s jakým cílem? Domnívám se, že daleko hrozivější než tlak zvenčí je vnitřní zrada – toho se velmi bojím. Když ve prospěch číchsi zájmů bude pro někoho výhodné tady podpálit situaci tak, aby se radikálně přeformátovala státní moc, ale v podstatě se nic nezměnilo. Chci, aby lidé pochopili, že pokud připustíme další majdan, pak z něj nejenže vylezeme v krvi, ale po něm utáhnou šrouby tak, že potom už naprosto nikdo ani nepípne.

Nechci, abychom podruhé šlápli na stejné hrábě. My jsme přece na hrábě mejdanu šlápli dřív než Ukrajina! Bylo to tehdy, když jsme se nestyděli rozstřílet svůj parlament. Proč dnes stydlivě klopíme očička a říkáme: „Hrůza, co se děje na Ukrajině, jaká hrůza na Majdanu, kde rozstříleli ‘Nebeskou setninu’.“ Ale my jsme předtím rozstříleli svůj parlament, svoji státní moc, která se opilá válela v Kremlu. Vzpomínáte si, jak Jelcinova klika ostřelovala parlament… Ale Rusko má všechny zdroje na revoluci vyčerpány. Domnívám se, že všecky ty výzvy oněch kancelářských myší, abychom šli na náměstí, abychom smetli všechno na světě, že to k ničemu dobrému nepovede.

Podívejte se, jak se to dělá. Reanimují různé politické síly – levici, pravici, anarchisty, nacionalisty, liberály – ale co to znamená? Znamená to, že se vytvářejí jakýsi politický předkrm „všichni proti všem“, což je ideální situace pro lumpy. Ideální: – mají peníze, informační zdroje, moc – mají všechno! Potřebují jen zmatek, potřebují nositele, potřebují berany, které pak definitivně ostříhají, ale tentokrát už i s kůží. Pojďme se už konečně zamyslet nad tím, co se děje, kdo za tím stojí a pro koho to je výhodné.

V opačném případě se nepokoušejme kousnout do vlastního lokte. Stejně už stojíme na kraji propasti – a nejen Rusko, ale celé lidstvo. Podívejte se, co se děje kolem digitálních technologií atd. Nacházíme se na hranici, za kterou budeme už jen biomasou. Tomu se přece musíme nějak bránit a ne se nechat vléci, a tím méně nahrávat provokatérům, kteří to vše organizují proti nám.

A konečně: – kdysi lid ve všech plánech státního plánování byl objektem, kvůli kterému existovala ekonomika, věda, medicína …atd. A podívejme se dnes na oficiální zdroje: – tam lid je v kolonce zdrojů! Jsme pro ně jen zdroj….

[1] Vladimír Žilin (1952) – novinář, vojenský komentátor deníku „Moskovskije novosti“ a „Radio Svoboda“.

[2] „Jabloko“ – od roku 1993 politické sdružení, od roku 2001 politická strana založená ekonomem Javlinským. Zatímco do roku 1995 měla vlastní poslaneckou frakci, v letech 2002- 2007 byla zastoupena jen několika poslanci, aby poté na federální úrovni z parlamentu vymizela úplně.

[3] „Bolotnaja“ – moskevské náměstí, na němž se od prosince 2011 (po parlamentních volbách) 6. května 2012 (den před inaugurací prezidenta Putina) odehrály největší protestní nepokoje nového století.

Překlad: st.hroch 170925

Není zde článek celý?