Close

Vznik a vláda globálních parazitů

Reklama

 Us 1

Ve všech oblastech duševní činnosti je jasné, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů. Tak proč z nich jsou ekonomičtí žebráci? Vyšší třída nežije ze své práce, ale z něčeho jiného. A jak to, že to „jiné“ vynáší intelektuálně línému jednomu procentu tolik, že dnes ovládá 50 % světového bohatství země?

Zaujala mne nová ročenka World Intellectual Property Indicators (WIPO) za rok 2016. Náš starší článek dokazoval na předešlém vydání této ročenky postupný technologický úpadek Západu ohledně patentů a duševního vlastnictví (Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem). Nůžky mezi asijskými zeměmi (Čína a Jižní Korea) a Západem se stále více prohlubují, viz nové statistiky, které třeba jednou zpracujeme pro článek. Mne zaujal jiný důvod k možné válce, což je vznik nové parazitické třídy. Pověstné jedno procento přestalo mít zisk z intelektuální práce, patentů a vynálezů, jako tomu bylo dříve. Vědění je v moderně moc, a když vědění už nemáte, tak si držíte všemi oblbovacími a donucovacími prostředky alespoň tu moc.

Pokojná existence líných parazitů

Podívejte se na vývoj klíčových ukazatelů duševního bohatství v letech 2005 a 2015. Následující tabulky ukazují rozdělení registrací podle příjmových skupin. Začněme přihlášenými patenty podle příjmových skupin (patent applications by income group).

Tady je ústup ze scény úplně markantní, a to z 80,4 % na pouhých 53,5 %. Zato si zásadně polepšila střední příjmová třída. Ta by pochopitelně měla z duševní práce nejvíce zbohatnout, protože přešla z podílu 16,5 % v roce 2005 na celých 43,5 % v roce 2015. Tak se ptejme, proč nezbohatla. Dalším ukazatelem je patentovaný design.

Čísla jsou dost podobná. Vyšší vrstva šla z 57,8 % za deset let na 37,6 % a střední vrstva naopak z 35,8 % na celých 58,1 %. Takže by střední vrstva měla patřičným způsobem zbohatnout, že ano. A měla by mít politický a kulturní vliv, například na politiku, na rozpočet státu a na vzdělání. Poslední ukazatel se týká patentů v biotechnologiích.

Tady je změna poměrů pro vysokou příjmovou skupinu poklesem 73,7 % na 60,0 % a nárůst střední příjmové skupiny z 19,0 % na 30,5 %. Takže ve všech oblastech duševní činnosti je jasné, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů.

Tak proč z nich jsou ekonomičtí žebráci a kdo je připravuje o zisk? Naopak je jasné, že vyšší třída nežije ze své práce, ale z něčeho jiného. A jak to, že to „jiné“ vynáší intelektuálně línému jednomu procentu tolik, že dnes ovládá 50 % světového bohatství země? Pro odpověď sáhneme k starším článkům, především ke článku Jak se žije na cizí účet, kde je přehled všech klíčových prací na e-republice na toto téma. A dále je k pochopení dobrý článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce.

Čím se živí jednoprocentní parazitická skupina a proč vládne

Odpověď je úplně jednoduchá a přehledně ji ukazuje tento graf vyjadřující podstatu tzv. trickle down economics. Bohatství nepatrně prosakuje od bájného jednoho promile populace směrem dolů, k 99 procentům zbytku. Podívejme se na distribuci bohatství v USA, která ale ukazuje současný stav světa. Kliknutím si tabulky zvětšíte v samostatném okně.

A nyní se podívejte, kdo z tohoto bohatství má doopravdy prospěch. Z každého dolaru vydělaného 90 % populace nakonec shrábne pouhých 0,01 % populace neuvěřitelný zisk 1000 dolarů. To je ona pověstná crème de la crème, tedy nejbohatší smetánka země. Nakonec je těchto nejbohatších miliardářů v USA asi 85 a shrábnou z tohoto koláče rozhodující většinu. To je poměr rozdělení národního bohatství v současné době. A jedno promile se neživí produkcí duševního bohatství a výzkumu, ale jednoduše točí peníze, které vydělávají další peníze. Podívejte se na článek nezávislého francouzského ekonoma La déconnexion de l’économie financière (Olivier Berruyer, 15.4.2013). Data na grafech se týkají jen Francie. Ale v jiných zemích je to podobné, a někde (jako v USA) i mnohem horší. První graf ukazuje rozložení finančních aktiv země v průběhu dekád po Druhé světové válce.

Na grafu vidíte raketový nástup „peněz z ničeho“, které pocházejí pouze z finančních transakcí. Proto nejsou kryté žádnou jinou hodnotou, než lžemi bankéřů a politiků. Nerostly ani platy lidí (modrá), ani HDP země (červená). Zato rostlo virtuální bohatství jednoho procenta (fialová), které si přes tyto virtuální peníze koupilo zemi, a navíc i politiky, volnou půdu a nemovité bohatství k tomu (zelená). A nyní se podívejte, jak peníze dělají peníze. Šílenství finančních trhů spočívá v tom, že ekonomiku zaplavily nekrytými spekulativními penězi. Následující graf ukazuje podíl těchto „falešných peněz“ v ekonomice. Drtivá většina monetárního koláče v rámci Francie představuje objem finančních transakcí. Maličká část koláče ukazuje na skutečnou funkci peněz jako prostředku směny.

A tyto virtuální peníze se vyrábějí finančními spekulacemi, které zásadně závisí na objemu a rychlosti derivátových obchodů. Peníze tvořené z ničeho rostou tím, že centrální banky patřící jednomu promile emitují ničím nekryté dluhové peníze. Tyto centrální banky řízené bankstery přitom devalvují řádné peníze tím, že skrze tzv. „kvantitativní uvolňování“ vykupují za naše dobré peníze své staré a již nepoužitelné virtuální dluhy. Spekulanti globálně vedou střední třídu k tomu, aby nedržela cenné akcie delší dobu, protože jejich jménem je třeba emitovat akcie bezcenné. Následná umělá poptávka po tomto finančním šrotu je daná mimo jiné i skrze burzovní mechanismus tzv. „high frequency trading“. Toto obchodování s tzv. „cennými papíry“ průběžně řídí jen a pouze matematické algoritmy, protože musí běžet v setinách vteřiny. Čím vyšší horečku má tento iracionální cirkus, tím více roste burzovní index. Pak jsou všichni spokojeni, až do další finanční bubliny a do další finanční krize. Tu vždy a fatálně zaplatíme tím, že se napumpují naše peníze z daní do zkrachovalých bank a do zdivočelé burzy, aby se zabránilo panickému poklesu vcelku bezcenných akcií.

Zdravá firma není bleší cirkus

Jenže dlouhodobé držení akcií a moudrá správa dividend je nutná pro perspektivní a trvalý rozvoj firmy. Následující graf ukazuje průměrnou dobu držení akcií na hlavních burzách v Londýně a v New Yorku. Všimněte si, že maximální doba držení akcií byla během poválečných let ekonomické prosperity.

Obě šipky ukazují moment, kdy v roce 1930 a 1986 začaly akcie kolovat jako divé a vyvolaly pád burzy. Nyní je jasné, kdo a proč ničí střední třídu, která má nápady a patenty. A na závěr se podívejte, co udělá rychlá změna akcií se strukturou zisku akcionářů. První sloupec ukazuje růst zisku, pokud se akcie firmy drží 1 rok a druhý sloupec totéž, pokud se akcie drží 5 let.

První sloupec definuje portfoliového neoliberálního honimíra, který jednoznačně ruinuje podnik majitele patentů a nových technologií. Zisk honimíra je hlavně generován ze spekulativního kapitálu, protože tento podíl na tvorbě dividendového zisku je celých 75 %. Pokud ale střední třída akcii drží 5 let, tak má zájem na lidech, na dlouhodobé prosperitě podniku, na výchově kádrů a dělníků, na jejich zdraví, sociální politice atd. Pak dělá spekulativní nadhodnota jen 25 % z celkového zisku a hlavní dividendy (50 %) vznikají růstem hodnoty podniku. Toto všechno se ještě dramaticky zvětší v neprospěch střední třídy, pokud akcie měníte po měsíci nebo po dvou. A až vůbec vás podniky nezajímají, pokud produkujete přes swapy a jiné umělé operace na burze pouze peníze z ničeho. Tyto virtuální peníze ve skutečnosti rozvracejí normální produktivní ekonomiku střední pracovité a chytré třídy.

Parazitický marxismus jednoho procenta

Aktualizujme na dnešní poměry Marxem popsaný proces tzv. „fetišizace“, který popisuje jeho hlavní dílo o kapitalismu. Z virtuálních peněz šířených formou globálního dluhu, swapů a vysokorychlostního obchodování se stal globální fetiš. Ekonomika je zahlcena spekulativním finančním kapitálem, který patří jednomu promile společnosti ve formě virtuálního dluhu, složeného úroku, systému bail-out, bankovních karet atd. Tato třída banksterů ovládla klasický produktivní kapitál pomocí finančního parazitického kapitálu napojeného na centrální banky. Podnikateli stačí běžný úvěrář v bance, jako tomu bylo od pozdního středověku. Ale současní paraziti pro sebe potřebují londýnskou City a Wall Street, včetně celého systému daňových rájů, které tvoří páteř jejich moci. K tomu si korporátně-bankovní jedno promile koupilo přes nastrčené prodejné politiky celé státy a patří jim světové surovinové zdroje a produkce energie.

Paraziti znehodnotili měnu na spekulativní šrot skrze monetární politiku centrálních bank, devalvací měny a úrokové míry znehodnotili důchody a dlouhodobé vklady obyvatel, upravili daně korporátnímu jednomu procentu málem na nulu. Tak a onak si pro sebe postupně zabrali dostupná aktiva státu. Tím postupně ruinují všechny, hlavně chudé lidi, kteří ze všech nejvíce potřebují funkční stát a sociální ekonomiku. Z ekonomického hlediska noví paraziti nejvíce ničí ty nejchudší. Ale zásadně na to doplácí i střední třída, která produkuje intelektuální a technologické bohatství. Její zisk se zásadně odpojil od růstu produktivity, protože zisk si přes neoliberální stát pro sebe vzalo jedno promile.

Banksteři a jedno procento musí držet státní moc, protože ekonomickou a intelektuální moc postupně ztrácí, viz tabulky patentů. A současní globální paraziti nejsou hloupí, protože si skrze několik málo světových korporací monopolizovali přístup k surovinám a k energiím, které mají pro sebe prakticky úplně zadarmo. A tento monopol jednoho procenta spojený s korporátním fašismem postaveným nad státem zásadně vydírá a ničí střední střídu, která se neobejde bez primárních surovin a bez energie. A připomeňme, že podle připravovaných smluv CETA, TTIP a TPP bude primární surovinou jednoho promile cokoliv, co daná globální korporace označí jako svůj strategický zájem. Svůj třídní zájem daný bojem o patenty, suroviny, tzv. „lidské zdroje“ pak nechají zvítězit skrze mezinárodní arbitráže nad státem, který to u rozhodčích soudů ovládaných korporacemi musí nutně prohrát. A nyní EU kope hrob střední třídě tím, že je manipulováno lobbisty korporací k tomu, aby odevzdalo moc nad státem jednomu promile skrze smlouvy typu TTIP a CETA.

Toto jedno procento likviduje podniky tím, že na burze vyrábí z jejich reálných peněz bublinové spekulativní peníze, které jsou ve skutečnosti pouhým virtuálním dluhem. Vládu nad finančními deriváty si pochopitelně nechává v kapse jedno promile banksterů. Ti vyměňují jimi produkovaný finanční šrot daný na počítači ťukáním jedničky a nuly za skutečné hodnoty vyráběné všemi obyvateli státu. Tak banksteři produkují finanční bubliny a krize podobné létům 2006-9. Tato iracionálně-digitální chamtivost a nenažranost jednoho promile je dána parazitickým charakterem jejich korporátně-fašistického způsobu moci nad státem a s ním spojeného ideologického zájmu. Viz článek Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi. Střední třída v USA se během pěti let stala žebráky a je tak pitomá, že do tohoto cirkusu jednoho procenta pilně naskočila, skáče na pódiu jako cvičená opice a ničí sama sebe.

Iracionalita současných finančních trhů řízených bankstery nutně produkuje finanční bubliny a krize, které nejvíce ničí střední třídu. Ta je tím oslabena, vystrašení podnikatelé se stávají žebráky a bojují izolovaně o své přežití v rámci neoliberální ideologie. Tito vystrašenci pak ideologicky a politicky lezou do zadku jednomu procentu a svou vlastní pitomostí vytvářejí začarovaný kruh moci a vlády jednoho procenta. Žádný chytrý parazit nezničí svého nositele, ale musí ho trvale ekonomicky oslabovat a ideologicky oblbovat. Vytvořené reálné bohatství je třeba skrze banksterskou chamtivost cyklicky zničit ve finančních krizích a nahradit virtuálním finančním šmejdem. Jedno procento ukazuje korporátní moc nad střední třídou tím, že cyklicky ničí duševní hodnoty a reálný kapitál, který tato třída vydělá. Toto rituální pálení reálných peněz na fatální svatbě střední třídy a jednoho promile se jmenuje „finanční krize“. Tím se udržuje reálná moc jednoho promile nad zotročenou ekonomikou a nad bohatstvím zbytku světa.

Industriálně chytrá střední třída je ideologicky hloupá

Proč je industriálně chytrá střední třída ideologicky hloupá? Proč se stali příslušníci střední příjmové třídy naprostými mentálními závisláky na finančním heroinu ekonomicky škodlivých a reálně neexistujících finančních produktů a naprosto vymyšlených virtuálních dluhů? Protože střední podnikatelské kádry si nechaly do hlavy nalít neoliberální ideologii jednoho procenta, nebo dokonce jednoho promile. Chamtivost a iracionalita jednoho procenta globálních parazitů je velmi nakažlivý jev, zvláště nyní, v epoše postmoderní ztráty klasické moudrosti doprovázené vlnou masivních mediálních manipulací a účelových lží. Střední třída nosí na nose cizí brýle, které jsou udělány tak, že nevidí vlastní zájem, ale zájem těch, kteří tuto produktivní třídu zotročují. Skupina globálního korporátního kapitálu a příslušných banksterů si koupila stát pro vlastní potřebu úplně zadarmo a na dluh, tedy skrze ideologii. Současní banksteři pro ukradení státu nic jiného než virtuální dluh nemohli nabídnout, protože nic jiného sami neovládají. Prostě a jednoduše půjčují státu peníze, které vydělávají skrze státní rozpočet, a tím nás mají v hrsti. Dnešní establišmentové socialisty a komunisty k tomu dostali jako akci už úplně zadarmo. Tito koupení pseudolevičáci zradili kvůli jednomu procentu i odbory a dělnickou třídu, natož střední vrstvy. Neoliberální jedno procento představuje historicky nejúspěšnější učedníky marxismu všech dob. V duchu nejlepších tradic Marxovy Ideologiekritik pochopili noví neoliberální parazité velmi přesně a naprosto správně, že ideologie představuje základní nástroj k získání a k udržení moci drtivé menšiny nad drtivou většinou. Tuto postmoderní inovaci pochopitelně neměl původní marxismus 19. století. Proto neoliberální ideologičtí poskoci oficiálně nenávidí Marxovu kritiku ideologií jako tzv. „marxismus“.

A marxisticky vítězné třídě jednoho promile navíc historicky patří skrze kolonialismus a postkolonialismus také surovinové bohatství bývalých kolonií. Suroviny a kontrolu nad neposlušnými státy Západ dobývá hybridními válkami spojenými s výrobou teroristů, které platíme našich daní. A pokud se daný stát nepodřídí mocenskému nátlaku, tak je jednoduše zničen jako Irák, Libye, Sýrie a Jemen. Nebo je vzpurný stát s vlastní korporátní elitou démonizován jako surovině bohaté Rusko, či laciná zásobárna pilných a chytrých průmyslových otroků, což je prozatím již politicky nezávislá Čína a plně proamerická Korea. Tyto války za suroviny a strategický vliv jednoho promile vedou zmanipulované politické a vojenské elity, které přímo či nepřímo volíme ve formálně demokratických volbách ovládaných myšlením ovládané střední třídy. Paraziti „demokraticky“ kolonizují planetu prostřednictvím mocenských složek státu, který nám už nepatří a který živíme z našich daní pro destruktivní zájmy velmi úzké třídy jednoho promile vyvolených banksterů a korporátních bossů. Ti pochopitelně stojí mimo zákon, protože jinak by už dávno museli jít sedět za největší finanční a korporátní loupeže všech dob.

Střední třída si udrží fungující podniky jen tehdy, pokud bude fungovat model sociálně-tržní ekonomiky, v Evropě známý pod termínem „rýnský kapitalismus“. Viz článek Má rýnský kapitalismus ještě budoucnost? Otazník je na místě. Pokud bude střední třídě v hlavě strašit neoliberální ideologie jednoho procenta, tak kapitalismus budoucnost nemá, protože skončí v korporátním fašismu jednoho promile. A toto jedno promile potřebuje k udržení své moci skrytý či otevřený válečný stav, trvalé hybridní války. Ovčani musí žít v režimu trvalých vyplašenek, totální mobilizace, sociální kontroly a trvale produkovaného strachu. Viz první podobu tohoto režimu v současné epoše „války proti terorismu“ a proti tzv. „fake news“, za něž bude jistě označen i tento článek.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Není zde článek celý?
@almanach.cz