Afghánistán žádá Rusy o vyhnání Američanů

Účast Hamída Karzáího na zasedání mezinárodního „Valdajského klubu“[1] v Soči nevyvolala v tisku prakticky žádnou reakci. Přitom to, co tento bývalý afghánský prezident řekl, si opravdu zaslouží pozornost. On totiž prakticky vyzval Rusko k pomoci při osvobození své země z americké okupace. Jakou pozici v této věci může zaujmout Moskva?

Afghánistán se po sovětském vpádu stal ohniskem studené války, anebo naopak, válka se stala horkou právě konkrétně v Afghánistánu. I když, na jedné straně se SSSR snažil do země implantovat komunismus – Američané a jejich spojenci pomáhali našemu odporu, zvláště Pakistán, a pokoušeli se využít našeho odporu… Oni se ale pokoušeli nás přeměnit v extremistickou zemi, aby mohli využít náboženství jako zbraň proti SSSR. Proto podněcovali náš boj proti SSSR a říkali, že budou se SSSR bojovat do posledního Afghánce. Konec tohoto konfliktu vedl ke dvěma porážkám – především SSSR a Afghanistánu. Obě naše země jím velmi utrpěly.

To ve čtvrtek řekl o afghánské válce, která probíhala v letech 1979-1988 Hamíd Karzáí – který se tehdy nacházel v řadách protivníků SSSR, a později, už za americké okupace, stál v čele země. Na zasedání klubu „Valdaj“ seděl Karzáí po pravici ruského prezidenta, a hned po Putinovi vystoupil s velkým projevem, který – bohužel – nevyvolal odpovídající reakci přítomných expertů. Karzáí zůstal v Putinově stínu, a přitom jeho projev obsahoval řadu velmi důležitých poselství, výzvu Rusku.

Sluší se připomenout, kdo Karzáí je. Třináct let stál v čele Afghánistánu: Od momentu amerického vpádu do podzimu 2014, kdy se konaly poslední prezidentské volby, ve kterých už neměl právo potřetí kandidovat. S Putinem se znají už od roku 2002. I dnes zůstává Karzáí jedním z nejvlivnějších afghánských politiků. Do čela Afghánistánu se totiž dostal proto, že byl vůdcem jednoho z nejsilnějších klanů v hlavním kmenovém svazu Paštunů – nejpočetnějším národě této země. Američané na něho vsadili a pomohli mu k vládě. Pak se s touto „volbou“ smířily i další afghánské kmeny a národy.

Samozřejmě kromě Tálibů, kteří neuznali americkou okupaci a drží pod kontrolou nemalou část země. Američané zpočátku proti „Tálibánu“ sami bojovali, ale když se přesvědčili, že jej nemohou porazit, začali se jednak najímat místními polními veliteli a současně se pokoušeli přenést tíhu bojových činností na oficiální afghánskou armádu.

Válka mezi Paštuny u moci a Paštuny v „Tálibánu“, se přirozeně nelíbila Paštunům samotným, takže cizíma rukama Američané žádných úspěchů nedosáhli. Už koncem první dekády tohoto století pochopili, že musí z Afghánistánu odejít – což slíbil tehdejší kandidát na prezidenta USA Barack Obama.

Ani on, ani jeho nástupce Trump to neudělali. Trump, pravda, prohlásil, že se Američané soustředí na boj s přívrženci IS v Afghánistánu a budou zapojovat Táliby do jednání a nebudou se pokoušet budovat afghánskou státnost (tj. vměšovat se do vnitřních záležitostí země).

Hned po Trumpově srpnovém vystoupení ho Karzáí, byť z pozice exprezidenta, ostře zkritizoval. Protože se už dávno pokoušel o větší samostatnost. Čím déle Karzáí vládl – od počátku byl současně loutkou i vlivnou figurou – tím se stával na Američanech nezávislejším.

„Vystupoval jsem rozhodně proti nové strategii USA k Afghanistánu, protože odporuje národním zájmům země,“ řekl tehdy Karzají v interview deníku Izvestija. „Vystupuji kategoricky proti zvýšení role soukromých vojenských korporací v americkém tažení Afghánistánem. To porušuje národní suverenitu a ústavu, prodlouží to konflikt a zesílí krveprolití v Afghánistánu.“

A teď tedy Karzáí přicestoval do Soči. Jeho vystoupení obsahuje přímou výzvu Rusku – pomozte nám přesvědčit Američany, aby uznali, že v Afghánistánu prohráli:

„Dnes jsem jedním z hlavních kritiků politiky USA v Afghánistánu ne proto, že jsem kritikem Západu. Ve skutečnosti jsem demokrat z přesvědčení, mám západní vzdělání a líbí se mi jeho kultura. Jsem ale proti jejich politice, protože není úspěšná a protože vede k obrovskému množství problémů a růstu radikalismu, extrémismu a terorismu.

Jsem proti politice USA, protože pod jejich dohledem a při úplné kontrole našeho vzdušného prostoru, všech našich vojáků touto supervelmocí se v Afghánistánu objevil Islámský stát. Jak k tomu mohlo dojít 14 až 15 let poté, co se tu objevili Američané, se všemi svými zdroji a penězi? Proč dnes neexistuje mezinárodní spolupráce s USA v Afghánistánu, jak tomu bylo dřív?

Teď jsem v Rusku. Rusko má pochyby o práci USA v Afghánistánu. Proč na to nemá stejný náhled Čína? A Írán má též problémy s operacemi USA v Afghánistánu.

Takže, jako občan Afghánistánu v centru téhle globální hry navrhuji našim americkým spojencům následující: My všichni budeme úspěšnější, pokud nám řeknete, že jste propadli, a my to pochopíme, Rusko to pochopí, stejně jako Čína, Írán i Pákistán to pochopí, pochopí to i Indie. Vidíme všechny známky toho neúspěchu. Pokud si to však nepřiznáte, pak taková hra neskončí.“

Karzáí tedy nabízí Spojeným státům, aby přiznaly svou porážku v Afghánistánu. I když nehovoří přímo o stažení vojsk, je zřejmé, že měl na mysli právě to:

„Jediná cesta kupředu je tato – Spojené státy musí v Afghanistánu začít respektovat nové podmínky součinnosti s naším národem.

USA musí v Afghánistánu znovu pracovat s našimi sousedy a s velmocemi světa – především s  Čínou, Ruskem a Indií – pomocí klíčových, srozumitelných, transparentních cílů. S přihlédnutím k tomu musí mezinárodní společenství podpořit afghánský mechanizmus vyřešení všech existujících problémů.“

Karzáí ani jednou nepronesl slovo ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci). Je ale zřejmé, že právě tato organizace, do které patří Čína, Rusko, Indie, Pákistán, všechny středoasijské země, tedy sousedé Afghánistánu, se musí stát garantem národního usmíření v této zemi.

Obecně vzato, Karzáí žádá Rusko, aby pomohlo vnitroafghánskému urovnání. Vždyť pokud jsou v zemi americká vojska, nemůže být ani řeči o žádné plnohodnotné účasti Tálibů ve vládě. Spojené státy jsou pro ně okupanti, kteří musí odejít, nebo alespoň oznámit nadcházející stažení vojsk.

Je Rusko ochotno, připraveno k aktivnější roli v Afghánistánu? Přirozeně, že už po krátké době po americkém vpádu do této země začali mít v Moskvě podezření, že skutečným cílem je upevnit se v centru Eurasie. V tomto klíčovém bodě, umožňujícím v případě potřeby tlačit jak na Írán, tak na Indii, Čínu i Rusko (prostřednictvím zemí Střední Asie). A přestože americkou přítomnost strpěli, tak každý rok věnovali stále více pozornosti jak situaci v zemi, tak i hledání možností vytěsnění USA z Afghánistánu.

Jistě i pro Čínu, jakož i pro Rusko se otázka přítomnosti USA v Afghánistánu stává stále bolestnější – ani my, ani Čína nepotřebujeme věčné americké základny, takříkajíc, u svých vrat. Navíc má Čína velký zálusk na afghánské suroviny, ale hlavně na Novou hedvábnou stezku, přiléhající na severu i jihu k Afghánistánu. V zájmu klidné přepravy je nutné usmířit tuto hornatou zemi.

Rusko letos poprvé oznámilo nezbytnost stažení amerických vojsk. Zvláštní představitel ruského prezidenta ve věci Afghánistánu Samir Kabulov řekl, že je nezbytné stáhnout vojska USA ze země, která se už prakticky stala „světovým inkubátorem mezinárodního terorizmu“:

„Moskva nikdy netlačila na stažení amerických vojsk z Afghanistánu. Ale protože americká armáda nemůže kloudně nic udělat, tak ať raději ze země odejde. Americké tažení v Afghánistánu zkrachovalo.“

Washington recipročně obviňuje Moskvu, že si zahrává s Táliby a dokonce jim dodává zbraně – přestože všichni chápou, že jedinou cestou k afghánskému urovnání je smíření Kábulu a „Tálibánu“ a stažení amerických vojsk. Hamíd Karzáí žádá Putina, aby pomohl urychlit tento proces tím, že pro začátek aspoň dotlačí Američany k přiznání své porážky.

Zdroj: Vzgljad.ru

[1] Valdajský klub – mezinárodní diskusní klub, založený v roce 2004, nazvaný podle místa první konference ve Velkém Novgorodu nedaleko jezera Valdaj. Intelektuální potenciál klubu je vysoce hodnocen jak v Rusku, tak i v zahraničí.

Překlad: st.hroch 171023

Není zde článek celý?