Babiš se chce nadále opírat o estébáky, označené soudem za nedůvěryhodné

Andrej Babiš u Krajského soudu Bratislava kvůli evidenci ve svazích StB. | FOTO: ČTK

Rozhodnutí slovenského ústavního soudu zkomplikovalo Andreji Babišovi situaci. V tuto chvíli nemá čisté lustrační osvědčení a ještě před několika lety by nemohl vstoupit do vlády. Napadá ústavní soudce a brání své svědky z řad Státní bezpečnosti, označené soudem za nedůvěryhodné. Šikují se jeho advokáti, a to nejen v denících Agrofertu.

Šéfa hnutí ANO nezastihl konec volební kampaně v nejlepší kondici. Dostává se do nekomfortní situace, na kterou není zvyklý. Celé čtyři roky byl navyklý rány osobně a přes jím vlastněná média, napojená na „zdroje blízké vyšetřování“,  oponentům rány rozdávat, zastrašovat a likvidovat.

Mafie Čapího hnízda

Babišův zájmový konglomerát vyrábí estébácké složky, zaměstnává desítky bývalých policistů a zpravodajců, na ruku mu šel celý protimafiánský útvar (ÚOOZ) Roberta Šlachty. Lísal se do přízně čelných státních zástupců a protikorupočních iniciativ, které mu to obdivuhodně baštily, a většina stále baští. Nestačilo to.

V posledních měsících je v defenzívě a věří, že na jeho voliče zapůsobí příběh o počestné oběti mafiánů. Aniž to zřejmě tuší, on sám nejlépe charakterizuje blábolícího politika, proti kterým vede na bizarních billboardech kampaň. Stačí si povšimnout jeho konspiračních reakcí na nečekaně ostré rozhodnutí slovenského ústavního soudu, které de facto rozmetalo jeho obhajobu.

Vše je podle Babiše dílem mafie z Čapího hnízda, která ovlivňuje i vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Už asi tuší nebo ví, že ani OLAF ho příliš nepotěší. Náhlý úprk dobře informovaného bruselského lobbisty Pavla Teličky z řad ANO také něco naznačuje. Nelze ovšem pochybovat, že si tyto absurdní konstrukce najdou věrné publikum.

Naprostý debakl

Andrej Babiš poskytl rozhovor serveru Aktuálně.cz (12. 10. 2017). Nezbývá mu nic jiného než retušovat naprostý slovenský debakl, který ho znovu usadil v kategorii právoplatně evidovaného agenta Státní bezpečnosti.

Šéf hnutí ANO vnímá rozhodnutí ústavního soudu tak, že „pouze“ ti, co žalovali slovenský Ústav paměti národa, to znamená i on, vlastně žalovali špatně a mají žalovat ministerstvo vnitra. Žalobu tedy podá znovu a znovu vyhraje, protože prý nic nepodepsal. Takhle jednoduché to ale nebude.

Záměr žalovat ministerstvo vnitra se nezamlouvá ministrovi vnitra Robertu Kaliňákovi z Ficovy strany Smer. Považuje tento návrh za formální, přičemž přesně neví, z čeho konkrétně Babišovi právníci vycházejí. „Snad, že nás… označili za nějakou nástupnickou organizaci StB, což si myslím, že je trochu scestné,“ poznamenal.

„Nejsem přesvědčený, že stávající vedení ministerstva má možnost něco takového udělat. Ty spisy nemáme a nedisponujeme jimi,“ dodal Kaliňák a odmítl i Babišovu kritiku slovenského ústavního soudu, kterou přičítá předvolební atmosféře.

Neříkejte to, převracíte to

Babiš to bude mít těžké i s dalším rozhodnutím ústavního soudu. Na dotaz, zda nezhorší jeho pozici v soudním řízení verdikt, který znedůvěryhodnil svědky z řad StB, odpověděl: „Ne. Neříkejte to. Převracíte to. Soud řekl, že měli být zbavení mlčenlivosti předtím, než vypovídali. Byli ale zbavení mlčenlivosti potom. Z mého pohledu je úplně jedno, kdy k tomu došlo. Svědci – ani je neznám – budou vypovídat znovu.“ Výsledek soudů to podle něj nijak neovlivní.

To je ovšem optimismus postavený na vodě. Slovenský ústavní soud konstatoval, že nižší slovenské soudy rozsudky chybně založily na svědectví bývalých příslušníků StB nezproštěných mlčenlivosti. Také zpochybnil věrohodnost těchto svědků, což v konečném důsledku znamená, že by k nim nižší soudy neměly přihlížet. Babišova žaloba na Ústav paměti národa bude zrušena, a pokud bude soudní proces vůbec obnoven, musí příslušné soudní senáty názor ústavního soudu respektovat.

Větší váha archivních dokumentů

V tom případě získají mnohem větší váhu dokumenty z archívů předkládané Ústavem paměti národa. Podle nich je Andrej Babiš vedený hned ve dvanácti svazcích Státní bezpečnosti.

„Neumím si představit, že by někdo byl dlouhodobě veden jako agent státní bezpečnosti v celém tom systému sešněrovaném různými předpisy, směrnicemi, kontrolními mechanismy. A za druhé, proč by si ten příslušník StB vymýšlel. Riskoval by vězení a Andrej Babiš byl tehdy obyčejným řadovým referentem,“ říká k tomu badatel Radek Schovánek, který v jeho kauze vypovídal u bratislavského soudu.

Přesto se najdou advokáti, kteří estébáckou blamáž bagatelizují přesně v duchu zadání Andreje Babiše: „Voliče to vůbec nezajímá, voliči nejsou hloupí a vidí, že se Babiš stále řeší,“ mává rukou.

Někteří obhájci to mají přímo v popisu práce. „Tohoto muže volí převážně občané, kteří se cítí jako poražení ekonomické transformace a veřejně známé prohřešky Andreje Babiše jim v tom nezabrání,“ píše komentátor Lidových novin Martin Zvěřina.

Nepřekvapivě hájí Andreje Babiše Hrad v osobě mluvčího Jiřího Ovčáčka, předseda prozemanovské Strany práv občanů Jan Veleba a komunisté.

„Bude se slovenský ústavní soud hlásit českému úřadu na kontrolu financování volebních kampaní?“ napsal Ovčáček na svém Twitteru. Velebovi se nezdá, kolik kauz vyplulo na Babiše před volbami – Čapí hnízdo a teď i StB. Totéž platí pro předsedu poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika.

Experti se shodují

Pozoruhodnou roli sehrávají i někteří „nezávislí“ odborníci. Česká tisková kancelář vydala zprávu s titulkem „Experti: Kauza Babišovy spolupráce s StB preference ANO nezmění“.  Na tom se prý shodli politologové oslovení ČTK, podle kterých je kauza, veřejnosti dobře známá. Oslovení „experti“ byli však jen dva. Daniel Kunštát a Jan Kubáček, jehož agentura dělá průzkumy pro probabišovskou televizi Nova.

Takové chování minimálně tvrdého jádra voličů ANO je velmi pravděpodobné, i když dnes je situace jiná než před čtyřmi lety. Babiš nebyl schopen neoprávněnost své evidence ve svazcích Státní bezpečnosti doložit. Generalizace, že to neovlivní vůbec nikoho, je velmi odvážná a tvrdými daty nedoložená.  I takto se dá manipulovat veřejným míněním, zvláště když volby ještě neproběhly.

K tomu lze jen dodat, že komunistický režim kontrolovaný všemocnou tajnou policií už skutečně pro část veřejnosti není zločinný a zavrženíhodný – u mnohých ani nikdy nebyl. Jeho odpůrci jsou levicí označováni za „primitivní antikomunisty“. Tím spíše je nutné brát relativizaci totalitní éry charakteristickou pro současné poměry velmi vážně.

Není zde článek celý?