Co si má pomyslet a dělat místní katalánský policista? Pro někoho drama ve svědomí

Je to problém, který jsme sami kvůli jiným historickým okolnostem zažili několikrát a teď ho budou mít někteří regionální policisté v Katalánsku. Jak se teď mají zachovat, když ústřední vláda nechce umožnit referendum o možném odtržení od Španělska?

Naši uniformovaní muži ovšem své občany v roce 1948, 1969 a za Palachova týdne „zvládli“. Naposledy 17. listopadu 1989. O pár měsíců později už se žlutobílými páskami na rukávu zajišťovali papežskou návštěvu. Pokud měli v hlavách nějaké pochybnosti, nebylo to nejspíš moc znát. Ve Španělsku jsou ale okolnosti jiné.

Jak si všímá komentátor serveru Spiegel.de Claus Hecking, mnozí z 16.800 příslušníků Mossos d’Esquadra ted budou muset zabránit tomu, aby jejich příbuzní vstoupili do volebních místností. Mnoho policistů tak bude vnitřně rozděleno mezi svou oddaností španělské ústavě a jejich vlastní katalánskou identitou. Pokud by zrovna nedělali tuto práci, dost by se jich pravděpodobně tohoto nezákonného referenda účastnilo.

Teď by měli zajistit klid a pořádek v ulicích katalánských měst. A také zabránit, aby se referendum uskutečnilo, a to společně s dalšími policejními jednotkami. Vláda v Barceloně, jindy jejich šéf, zase tvrdí, že „soužití občanů“ má nyní vyšší prioritu než soudní příkazy.

Policisté teď budou mít konflikt ve svědomí. Mají spoluobčanům jdoucím volit zablokovat cestu, nebo je zatlačit, kdyby dav pokračoval v cestě? Mají vyklízet silou školy, které měly sloužit jako volební místnosti? Mají použít zbraně, kdyby to bylo nutné?

Otázek je mnoho. Tím spíše, že tu bude taky dost občanů, kteří nechtějí žádné referendum, nebo nechtějí odtržení. Rozložení sil se po této neděli může ovšem změnit. A „magoři jsou na obou stranách“, jak poznamenala na FB česká kolegyně, která tam žije.

Podezřívavé občany ve střední Evropě napadne, jak to asi sledují z Kremlu a co udělají. Jak bude reagovat vedení Evropské unie na dění v členské zemi. Co napadne lidi ve Skotsku a v Severním Irsku a v Baskicku.

My jsme to měli ještě dobré, on totiž ten T. G. Masarykem vymyšlený československý národ zřejmě přece jen nějak zřejmě existoval, aniž jsme to tušili. A taky jsme měli z nebe štěstí.

Teď ještě zbývá pozvat do televize nějaké historiky, aby připomenuli, jak byla španělská občanská válka takový trenažér na to, co mělo přijít. Třeba nebude tak zle. Třeba ano. To kdyby dneska někdo věděl.

Není zde článek celý?