Hokejová máma vyzývá Zemana na souboj o Hrad?

Volební boj o hlavu českého státu má favority i málo známé kandidáty. Jedním z nich je Jitka Albrechtová z Děčína. „Jsme chytrý národ a já věřím, že vše se zlepší. Jen nesmí být u moci jedni a ti samí, a to několik let,“ říká v rozhovoru pro Sputnik.

Jitka Albrechtová je lidová kandidátka. Jak řekla Sputniku, není vůbec jisté, že se dostane na volební lístky. Bojovat je zvyklá a přeje si změnit situaci v zemi.

O koho jde. Paní Albrechtová je sociální pracovnice ve Výchovném školském zařízení v Děčíně. Vychovává pět dětí. Je nestraník. Jejím největším koníčkem je lední hokej. Ve svém rodném městě je známa jako zakladatelka ženského hokejového týmu.

Proč chce vyzvat Miloše Zemana řekla v rozhovoru pro Sputnik.

Proč jste se rozhodla kandidovat na prezidenta České republiky? Co vás k tomu přimělo?

Já jsem vždy byla hyperaktivní, už odmala. Vždy jsem se pouštěla do věcí, které by ani ve snu nenapadly spoustu lidí. Od založení třech ženských hokejových týmů, přes studium vysoké (při pěti dětech a zaměstnání), až po kandidaturu na prezidenta. Prostě jednou v rádiu mluvili o tom, že bude za rok Česká republika volit prezidenta, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.

Koho eventuálně považujete za hlavního soupeře? Miloše Zemana? Michala Horáčka?

Vzhledem k tomu, že momentálně nemám potřebný počet podpisů, a zřejmě je do 7. 11. ani nestihnu nasbírat, tak o možném soupeři hovořit skutečně nyní nelze. Ale určitě můžu říct, že pokud by se mi podařilo posbírat podpisy a byla bych kandidát v 1. kole, jediným skutečným soupeřem by pro mne byl současný prezident. Protože ostatní jsou pouze finančně zajištění, nebo podporovaní kandidáti. O zákonech, legislativě, soudnictví neví téměř nic, a pokud ano, tak je to, co jim řekne jejich placený tým.

Já se vše musela naučit sama. A jen tak tomu rozumím, anebo případně vím, kde hledat. Ale slibovat něco, na co nemám kompetence, anebo vůbec o tom hlouběji nic nevím, je směšné. Na to, aby se člověk něco naučil a pochopil, nepotřebuje peníze, ani tým.

Jaké by bylo vaše první rozhodnutí poté, co byste se stala hlavou země?

Co bych udělala jako první, kdybych se stala hlavou státu? V den, kdybych byla zvolena, tedy bylo by to oficiální, bych si pronajala na 3 hodiny zimní stadión, pozvala bych kamarády a zahrála si pořádný hokej, klidně i v noci (tím bych asi vychladla a měla pak prostor na vše, co vím, že bych chtěla změnit).

A co bych udělala po tom, co bych složila slib a byla tedy ve funkci prezidentky, historicky první? Byla bych hodně špatný kandidát, natož tak prezident, kdybych se snažila hned ze začátku něco měnit a přikazovat či zakazovat.

Národ je strašně moc sešněrovaný. Lidé se bojí, o svůj život, životy svých blízkých, o práci, o to, že přijdou o bydlení, majetek, kvůli dluhům, jsou silně nenávistní vůči nepřizpůsobivým občanům, a tím nemyslím jen etnikum, ale za tyto považují všechny imigranty, a to bohužel i ty, kteří zde chtějí pracovat, studovat. Denně potkávám tyto lidi a pracují, studují, chovají se slušně a pak bohužel i přesný opak. A to je ten problém, který se lidé musí naučit vidět z více úhlů.
Co se musí změnit je informovanost národa.

Za prezidenta ani prezidentku, nesmí mluvit či jednat pouze a jen tiskový mluvčí. Toto je ostuda a vrhá to stín nejen na hlavu státu, ale hlavně na politickou scénu, na občany, a to nejen u nás doma, ale hlavně v zahraničí.

Takže pokud změny, tak nejprve u sebe, jako hlavy státu, a to především způsobem komunikace, předávání informací a jednání na veřejnosti.

Prezident nemůže měnit zákony, ani legislativu. Tyto pouze podepisuje a legislativu vykonává. Kompetence prezidenta jsou ale daleko větší, než jen ty, o kterých národ ví. Prezident může být při jednání vlády, v parlamentu, může být i u soudního líčení, a hlavně by měl být mezi lidmi, a to jak na sociálních sítích, tak při různých akcích.

Co podle vašeho názoru nejvíce chybí české politice?

Co chybí České republice všeobecně, je hrdost, bojovnost a odvaha. A co chybí české politice? Politici.

Já jsem téměř neznámá, spousta lidí mi fandí, věří, podporuje mě, ale bojí se na petici podepsat. Nebyla jsem v médiích, nepíše se o mně nikde, takže lidé ani netuší, že jsem na seznamu kandidátů, kteří oznámili ÚDHPSH volební účet a webové stránky, jsou skutečnými kandidáty a mají splněny všechny náležitostí a nehraje roli, zda mají či nemají 50 000 podpisů. Na ty je čas do 7. 11. 2017. Pak už do „boje o trůn“ zasáhnout nemůžu.

Lidé nejsou informovaní o politice a o všem, co je třeba vědět. Ať už jde o strany či kandidáty na prezidenta. Já jsem se za toho půl roku naučila a pochopila tolik věcí, že momentálně neexistuje strana, která by mě natolik přesvědčila o korektnosti a splnitelnosti alespoň některých bodů, které mají v programu, že bych ji zvolila, protože jí věřím, natož tak doporučila. Což je pro mě, jako občana, matku pěti dětí a možná i skutečnou kandidátku na prezidentku, zděšení.

Politikům chybí morálka a zrcadlo. Kdyby se totiž viděli z té druhé strany, jak o jejich kauzách a propojení s „běžným světem“ víme, my, obyčejní lidé, sami by podali demisi a odstěhovali se z republiky a nastoupila by nová, „mladá“, nezkažená politická generace a dalo by se zde zase žít a dýchat.

Potřebuje vůbec česká politika „lidového kandidáta“, jako jste vy? Máma pěti dětí ještě nikdy na prezidenta ČR nekandidovala.

Já k této otázce řeknu asi toto. Kdyby všichni kandidáti na prezidenta, všichni kandidáti do parlamentu, ať už v ČR či EU, nebo jen do zastupitelstev, byli jako já, neznalí ničeho a bez peněz, patřili bychom mezi světovou elitu.

Já, z pozice matky pěti dětí a ženy, která se vše, co v životě dokázala, musela naučit a obhájit sama, bez peněz, jsem prošla „občanským“ očistcem a dostala se „do vysoké politiky“. Už to nedokážu z hlavy dostat. Zákony, jejich význam, jejich schvalování, principy, ekonomiku, Evropskou unii, dotace a hlavně legislativu a soudnictví, prostě vše, co se kolem mě děje, co se děje v politice, ve světě, už vnímám jinak.

Já tuto zkušenost beru jako nultý ročník. Nikdy se nebudu angažovat v žádné straně. Z těch, co jsou na politické scéně. Musela bych založit svou vlastní stranu a vychovat nejen jejich členy, ale hlavně jejich příznivce.

Nějaké strany jsou vám však sympatické?

Sympatizujeme se stranami, které lákají na odchod z EU. Proces vystoupení ale nikdo nezná. Vždyť ani nemáme zákon o obecném referendu. Je to zákon ústavní a schvaluje ho kvalifikační většina (3/5 z celkového počtu poslanců a 3/5 z celkového počtu senátorů). Pak až tento podepisuje prezident a pak, až by byl tento ústavní zákon ve sbírce zákonů, by prezident jako jediný mohl referendu o vystoupení z EU vyhlásit. A v žádném případě by nebylo možné použít petiční archy, na které se naivně lidé podepisují.

Rovněž islám a imigranti. Islám není v naši zemi registrované náboženství. Tato pro mě „fanatická vojenská ideologie“, ani za náboženství považováno být nemůže, ale o tom já nerozhoduji. Pokud je mi známo, v roce 2014 žádala ÚMO o registraci II. stupně u Ministerstva kultury, které jediné tuto uděluje, ale tuto nezískala, protože nesplnila podmínky. Takže se islám na školách učit nemůže a tito lidé na našem území nemohou být ani sezdáni. Pokud zde chtějí žít, mají na to právo, dle Základní listiny práv a svobod má každý právo na víru, ale ať se přizpůsobí zemi, kde žádá o azyl a ne aby se země přizpůsobila jim.

Česká republika je vázána několika mezinárodními úmluvami. Dublinská konvence, která je v souladu s Ženevskou úmluvou a jejími 4 dohodami a 3 protokoly, Českou republiku k přijímání uprchlíků, zavazuje.

Ale uprchlík a uprchlík je rozdíl. O tom, koho ČR přijme či nepřijme, nerozhoduje lid, ale orgány k tomuto pověřené, a ty by měly zvážit, zda se jedná o osobu, která by mohla ohrozit nejen veřejné zdraví, ale hlavně bezpečnost země. A na to máme právo, odmítnout tyto lidi, u kterých podezření je. Ale jak to poznáte? Není přece možné, aby se migrační vlna řešila tím, že se všichni tito lidé nastěhují do Evropy.

Českým politikům nevěříte?

Kdyby naši politici byli skutečnými politiky, vedli by s lidmi diskuzi a informace, které jsem já získala z několika zdrojů a mám je i ověřené na příslušných ministerstvech, by lidem řekli. Pak by se lidé chovali jinak, reagovali jinak, mysleli by jinak.

Jenže když žijete 40 let v kleci, kde na vás neprší, dají vám práci, dají vám najíst, zařídí vám letní i zimní dovolenou a pak se vše sesype a nikdo nikoho už za ručičku nevodí a „starej se sám“ a pouze pár vyvolených zjistí, kde je co rozkrást, prodat a vytěžit, a pak se ještě dostanou do politiky, a stejné praktiky používají dál a tváří se jako politici a neviňátka a ukřivdění, no tak jak pak má takovýto stát fungovat, když média šíří lži a lidé jsou jimi ovládání.

Jak je možné, že politici zvolili cestu takovou, že se lidem nevyplatí pracovat, protože je jim lépe na sociálních dávkách a pak musí „doplňovat“ chybějící pracovní síly, cizinci.

Co vím stoprocentně, že kdybych začala sbírat podpisy dřív a sehnala sponzory a byla viditelná, nikdy bych se nedozvěděla to, co jsem se dozvěděla, naučila a co jsem pochopila. Takže pokud neposbírám nyní podpisy, a do volby tedy nezasáhnu, pokusím se o to příště znova a pokaždé, resp. každých 5 let a pořád stejným systémem. Sama a bez „placeného“ týmu a zase vlastní cestou.

Jednou to vyjde a konečně pak národ pochopí, že to, co je v ústavě, platí, a to je to, že lid je veškerým zdrojem moci v tomto státě. A když ne, tak alespoň vím, jak má vypadat politika a politici.

Jenže to o politice musí něco vědět nejprve národ, ne jen sdílet nesmysly a věřit lhářům. Jsme chytrý národ a já věřím, že vše se zlepší. Jen nesmí být u moci jedni a ti samí, a to několik let.


Není zde článek celý?