Jak bavič Luděk Nekuda v denní i noční době informoval operativního orgána (StB)

Možnost podívat se prostřednictvím adresy ebadatelna.cz na některé ze svazků, které vedla ohledně spolupracovníků Státní bezpečnosti, má teď každý. Pokud se na stránce zaregistruje a dokončí registraci osobně v badatelně. Pak se zájemci otevře přístup k těm svazkům, které se zachovaly a jsou digitalizovány a utříděny. Ve zveřejňování se stále pokračuje a materiály budou přibývat.

Je třeba vzít v úvahu, že máme před sebou samozřejmě jen část materiálů. Mnohé bylo skartováno počátkem prosince 1989. Přesto je na tom badatel mnohem lépe než v minulých letech, kdy jsme znali jen registry svazků a bez dalšího určení jsme jen věděli že někdo, byl třeba zanesen do kategorie Agent a jinak nic.

Nedozvíme se nic o motivech lidí, kteří se tam ocitli. Máme záznamy, které Státní bezpečnost o lidech vedla. Mnozí z nich už nežijí a nemohou podat další vysvětlení. Tak už to ale v životě chodí. To je vlastnost každého historického bádání a lidského hledání pravdy vůbec.

V každém případě se můžeme dočíst zajímavé věci, které nám dovolují nahlédnout za oponu, která mnohé zakrývala. Jako část za celek se můžeme podívat třeba na hudebníka a baviče Luďka Nekudu, kterého mnoho lidí znalo z živých vystoupení a především z televizní obrazovky. Vybaví se nám různé scénky z jeho vystupování se skupinou Plavci nebo s dalšími lidmi.

Jak to tedy bylo s Luďkem Nekudou?

V záznamech se Nekuda objevuje 17. 8. 1971. Nadporučík Vlastislav Vozňák předkládá návrh na „zavedení svazku kandidáta verbovky“ na osobu Nekuda Luděk, narozený 10. 10. 1942 v Ostravě Zábřehu, bezpartijní, zaměstnán jako svobodný umělec.

„Bylo zjištěno, že Nekuda udržuje přátelské a důvěrné styky převážně s osobami operativního zájmu, a to nejen v Ostravě. U takových osob má naprostou důvěru. Jmenovaný byl v letošním roce vyslýchán v akci „REDAKCE“ odborem vyšetřování StB k činnosti bývalých členů členů divadelního klubu WATERLOO a taktéž ke své vlastní činnosti. Nebylo však na něj vzneseno obvinění, i když určitý podíl na trestné činnosti nese.

Základní prověrkou a osobním rozhovorem bylo zjištěno, že se jedná o vhodný typ pro verbovku, čímž bychom získali přehled přes širokou oblast kulturní fronty.“

Materiál datovaný o den dříve hovoří o kontaktování Luďka Nekudy. Šlo zřejmě o telefonický rozhovor.

„Při samotném rozhovoru sdělil, že pečlivě zvážil obsah rozhovorů, který byl veden s oper. orgánem na minulém setkání a dospěl k závěru, že skutečně má podíl na protispolečenské činnosti spolu s ostatními členy Divadelního klubu WATERLOO. V diskusi požádal oper. pracovníka o radu, jak by bylo možno zabránit jeho potrestání. Je si vědom, že v případě, bude-li soudně stíhán, že tím skončí jeho možnost nadále se angažovat v oblasti kultury, což by znamenalo existenční zánik. Naznačil, že je ochoten odčinit své provinění a opět požádal oper. orgána o radu. Bylo mu sděleno, že když se provinil proti social. společnosti, je třeba, aby opět účty této společnosti složil. Např. tím, že bude seriózně informovat o připravovaných i konaných skutcích, které společnosti škodí.

Nekuda tak tedy učinil a písemně požádal krajského náčelníka SNB v Ostravě o prominutí svých přestupků s tím, že pomůže bezpečnosti zmíněné negace odhalovat. Také bezprostředně napsal vlastnoručně tuto žádost a předal ji oper. orgánovi.“

Nekuda byl pak orgány „vytěžován“ například ohledně Ivana Binara, Miroslava Zapletala, Petra Paprštaina (manažery skupin Flamingo a Bukanýři).

Z Nekudy se stal kandidát spolupráce JAN. Mluví a sděluje orgánům, co dělají a jak smýšlejí různí lidé, o které se StB zajímala. V záznamu z 25. října 1971 třeba čteme: „Pravým opakem těchto osob je Petr ULLMANN, který prohlašuje, že nikdy nebude souhlasit s linií strany a s tím, co se stalo v roce 1968, že on se cítí být komunistou, ale v jiném pojetí, že nesouhlasí s tezemi zpracovanými  a že zůstane nadále v opozici…“ a tak dále a tak podobně.

Záznam z 27. ledna 1972 popisuje, jak se účastnil jako svědek soudního procesu s členy divadla Waterloo dva dny předtím: „KI „Jan“ potvrdil u soudního jednání svou původní výpověď, čímž značně přispěl k zadokumentování trestné činnosti uvedených obviněných oso. Z tohoto vyplývá, že jmenovaný má dobrý vztah k orgánům StB, že jedná seriózně, otevřeně a že byl ochoten i přes krátkost styků s oper. orgánem plnit svěřené úkoly, které mu byly dány s cílem poznat reagenci obžalovaných na soudní přelíčení.“

Dne 2. února 1972 byl sepsán „vázací návrh“. Cílem bylo „odhalování protispolečenské činnosti u osob zaměstnaných ve sdělovacích prostředcích a kulturních zařízeních na Ostravsku“. „Dalším cílem vázání je proniknout prostřednictvím kandidáta k jeho tchánovi, u kterého je podezření, že se propůjčuje ke zprostředkování informací pravicovým exponentům na pedagogické fakultě v Ostravě.“

Nekuda je považován za spolehlivého. „Tuto skutečnost potvrdil svým jednáním ve dnech 25.–27. 1. 1972, kdy jmenovaný v denní i noční době informoval operativního orgána o výsledku porad obžalovaných z akce REDAKCE. Informace byly ověřeny jako seriózní a naprosto pravdivé.“

Závazek ke spolupráci byl podepsán 29. 2. 1972. Je to označeno za formalitu, protože Nekuda už dobře spolupracuje. V roce 1975 byl zaškolen k používání konspiračního bytu MOST v Praze v Revoluční ulici, kde s ním probíhaly některé další schůzky. V roce 1975 to bylo 13 schůzek, v roce 1976 10 schůzek.

Poslední záznam je z ledna 1986, kde se konstatuje, že Nekuda se při pobytu v NSR setkal s pracovníky Rádia svobodná Evropa a tento fakt orgánům zamlčel.

Luděk Nekuda zemřel 6. března 1988. Takto poslední den jeho života, kdy byl rozčilen z neschválení jednoho scénáře, popsal Blesk: „Nešťastným dnem se pro bývalého konferenciéra skupiny Plavci a moderátora oblíbeného rozhlasového Dobrého jitra stal 6. březen 1988. ‚Přišel z televize rozčilený, najedli jsme se a on pak šel k sousedovi,‘ popisuje tragický den jeho žena Hana. Když později volala Nekudovi kolegyně z práce a manželka pro něho zašla, na celý svět rozzlobený scenárista s nikým z televize mluvit nechtěl. Se sousedem dál zapíjeli žal. Na zpáteční cestě se zřítil ze schodů a upadl do bezvědomí. Při léčbě došlo sice nejprve ke zlepšení zdravotního stavu, který se ale stejně náhle opět zhoršil. Po pěti dnech zemřel.“

Tak se uzavřel jeden český osud. Kdo se zasní nad dobami, kdy všechno nebylo tak špatné a potěší se písničkami Luďka Nekudy a jeho žertováním na obrazovce, měl by také vědět, co všechno se odehrávalo za scénou.

Chcete číst i tištěnou verzi deníku FORUM 24? Nový magazín Revue FORUM si můžete předplatit prostřednictvím sbírky na portálu HitHit.cz.

Není zde článek celý?