Jak se žije v Číně právníkům, kteří hájí režimu nepohodlné osoby

Unikátní svědectví jednoho z čínských právníků zabývajících se lidskými právy nabídl na stránkách New York Times Alex W. Palmer. Liang Siao-ťün se dlouhodobě pohybuje v šedé zóně – jako advokát se dožaduje práva obhajovat zadržené aktivisty a další osoby, kteří stojí proti státní moci v případech porušování lidských práv. Přesto od roku 2008, kdy vzal svůj první případ, nebyl dlouhodobě zadržen. Část Liangových kolegů volí hlasitou vzpouru a tvrdošíjně se odmítá vzdát svých ideálů; takoví jsou dříve či později dlouhodobě uvězněni, a pokud se dostanou na svobodu, jsou nadále soustavně sledováni. Ti ostatní se jednoduše podvolí.

Boj při zdi v šedé zóně

Jak je možné, že právě Liangovi se již celou jednu dekádu daří unikat vězení navzdory tomu, že je stále veřejně činný a odmítá se stáhnout do ústraní? V kritických situacích jednoduše zbytečně nevzdoruje. A tato taktika přináší své ovoce. „Když mě policie tlačí, abych se zavázal něco udělat, říkám ‚OK‘. Pro ně neexistují žádné zákony. A když oni nejednají v souladu se zákonem, nemusím dodržovat sliby, které jim dám. Stačí dělat věci, o kterých si myslím, že jsou správné.“

Protože odmítá vzdát se svého právního aktivismu, do centra pozornosti se dostává často, když se například snaží u soudu hájit kolegy, kteří odmítají taktizovat tak jako on. Liang vzpomíná na zadržení svého kolegy Sie Jen-iho, s jehož zastupováním na žádost Sieho manželky po krátkém váhání souhlasil.

Na žádnou obhajobu klienta ale nakonec v případě Sieho vůbec nedošlo. Když březnu 2016, téměř tři čtvrtě roku po zadržení Sieho, dorazil do Tchienťinského detenčního centra č. 2, kde byl podle dostupných informací jeho klient ve vazbě, bylo mu řečeno, že ten již obhájce má. A ne jednoho. „Nemůžeme přijmout vaši žádost o zastupování,“ řekli mu. „Sie už má dva obhájce.“ Liang se nedal jen tak odbýt a chtěl vědět více – o jaké právníky se jedná, zda už byli Sieho navštívit, aby se připravili na jeho obhajobu. Na každý další dotaz mu ale bylo řečeno, že úředníci mu nejsou povinni na tyto otázky odpovídat. Musel tedy odejít s nepořízenou, aniž by měl šanci se se svým klientem setkat.

Právní systém nefunguje

Právníci zastupující zločince neměli v Číně nikdy lehký život, připomíná Palmer. Zákony do vzniku moderní ústavy na počátku osmdesátých let řešily sice drobné konflikty mezi lidmi, ale hlavním smyslem ústavy a další legislativy bylo vynutit absolutní loajalitu vůči Straně a jejímu systému. Situace se nelepšila ani v osmdesátých a devadesátých letech, kdy sice byly položeny základní kameny moderních zákonů, ale s obhájci bylo často nakládáno jako s „jejich“ obžalovanými. Naděje svitla za Ťiang Ce-minova vedení, kdy mladá generace právníků poprvé srovnávala zahraniční ústavy s čínskou a hledala cesty k jejímu zlepšení. To tvrdí také Eva Pils, odborná asistentka v oboru mezinárodního práva na King’s College v Londýně.

„Studenti tehdy skutečně studovali americkou ústavu stejně jako čínskou a snažili se přemýšlet o způsobech, jakými budou zásady formulované v ústavě uplatňovány – snažili se ji oživit a vdechnout jí život.“

Právníkům pomalu docházelo, že působí ve společnosti, jejíž právní systém nefunguje. Dospěli k závěru, že jedinou cestou jsou metody, které taktéž stojí mimo zákon – otevřené dopisy, mikroblogy, protesty a veřejná obhajoba právem formulovaných hodnot.

Chu a Si – cesta k „zátahu 709“

Jenže po nástupu Chu Ťin-tchaa se situace opět obrátila k horšímu a za Si Ťin-pchinga krize vyvrcholila 9. července 2015 hromadným zatýkáním zhruba tří stovek právníků a aktivistů, z nichž někteří byli ještě dva roky na to drženi ve vazbě. “Zátah 709” jasně vymezil směr další politiky vůči aktivistům všeho druhu. Profesor sociologie práva v Torontu Liou S‘-ta v současné Číně identifikoval „model dvojího státu“: „U běžných soudních případů na jedné straně a pro citlivé případy na straně druhé jsou používány dva různé systémy, přičemž druhý zmiňovaný je podstatně drsnější. Je zde vymezena linie mezi přijatelným a nepřijatelným, a když ji překročíte, mohou vám udělat cokoli.“

A jak to obvykle začíná? Tlak je uplatňován pozvolna – na začátku je třeba jenom nenápadně působící pozvání na čaj od policie. Na jakých případech pracujete? Na čem pracuje váš kolega? Jak se vašim dětem líbí nový učitel? To všechno je zajímá.

Často první schůzka stačí na to, aby se právník vyděsil a změnil svou oblast působení. Na ty, kteří se nenechají zastrašit, je postupně vyvíjen větší a větší tlak: Časté jsou návštěvy soudních úředníků, pravidelné otevřené sledování a výhrůžky.

Dozor, který má danou osobu na starost, uplatňuje různé taktiky v různě osobních rovinách; častá je metoda střídání téměř přátelského chování a nepříjemných výslechů v rozmezí dnů až týdnů. Pak přijde samotné zadržení. I to má různé podoby – od držení v izolaci přes nepříjemné výslechy až po různé metody mučení. Někteří dokonce zažijí vše najednou.

Povzbuzením snad může být jenom skutečnost, že i když se aktivisté z vazby vracejí opatrnější, jak pozoruje Liang Siao-ťün na Sie Jen-im, své odhodlání bojovat neztrácejí. Když se Sie nečekaně vrátil po několika měsících z vazby, i přes prosby manželky se chtěl co nejdříve vrátit do práce. Jeho prvním případem po návratu „do práce“ se stala obhajoba člena hnutí Fa-lun-kung, které je v Číně postaveno mimo zákon a surově potlačováno.

Převzato ze serveru Sinopsis.cz

Není zde článek celý?