Kapitalismus a nerovnost po sto padesáti letech. Měl Marx pravdu?

Rychle rostoucí nerovnost žene naši civilizaci do záhuby. Proč digitalizace průmyslu a dalších odvětví ekonomiky tento proces ještě urychlí a k jakým může vést důsledkům, rozebírá Anatol Liven ve svém článku pro diskusní Valdajský klub.

Předpověď Karla Marxe spočívala v tom, že počet bohatých vlastníků (buržoazie) se bude postupně snižovat, zatímco ostatní se pohrouží do bezrozměrného proletariátu, který nakonec povstane, aby svrhnul pány a zavedl nový socialistický řád.

V průběhu století po jeho smrti se ukázalo, že jeho analýza neodpovídá skutečnosti kvůli dvěma faktorům, které nemohl předpovědět:
Úspěšná kapitalistická industrializace vytvořila rozsáhlé prozatímní třídy, počínaje kvalifikovanými dělníky, například elektrikáři, a konče profesionálními manažery střední třídy, úředníky či inženýry. Možná sice nedisponovali velkým kapitálem, ale dobře si vydělávali a samozřejmě se neidentifikovali s „obyčejnými“ nekvalifikovanými dělníky.
Druhý faktor spočíval v tom, že z důvodu potřebnosti pro případ války, kvůli strachu z revoluce, pocitu národní solidarity nebo křesťanského milosrdenství kapitalisté souhlasili (byť neochotně) s přerozdělením bohatství a vylepšením živobytí lidí skrze státní systémy sociálního zabezpečení.
Nicméně dnes se na Západě rozvíjí situace, která je mnohem blíže k Marxovým předpovědím, ačkoliv on sám nemohl předvídat její konkrétní příčiny. Viděl by (a Francis Fukuyama to ve svém Konci historie neviděl), že současné technologické změny jsou samy o sobě revoluční silou, která – zatímco transformuje výrobní prostředky – transformuje také společnost a politiku.
Komputerizace a automatizace zbavily široké vrstvy dělnických tříd bezpečných a dobře placených pracovních míst a vytvořily z nich řady špatně placeného prekariátu (lidí sice momentálně zaměstnaných, ale žijících v permanentní nejistotě a v neustálém stresu ze ztráty práce, bydlení, schopností splácet závazky, zajistit důstojné podmínky pro výchovu a vzdělání dětí apod. – pozn. edit.).
Tento proces se nejenže zintenzivňuje, ale začíná také postihovat profese střední třídy. Současně se nový proletariát střetává s rostoucí konkurencí ze strany migrantů ze zbídačených a válkami zachvácených oblastí Afriky a Blízkého východu.

A do toho všeho vstupuje genetické inženýrství. Dnes ve Spojených státech, podobně jako v Rusku v devadesátých letech, sledujeme poprvé za víc než století nárůst úmrtnosti v řadách dělnických tříd. Zato bohatí žijí déle a déle. Jestliže dosáhneme situace, kdy bohatí budou žít dobře a vesele do 120 let, zatímco většina obyvatelstva bude umírat v šedesáti, tehdy se nejen ona demokracie, ale i samo lidstvo bude nacházet ve smrtelném nebezpečí.
Deindustrializace a finanční politika nejenže koncentrovaly ještě více bohatství do menšího počtu rukou, ale současně vytvořily i reálnou mezinárodní kapitalistickou třídu, která necítí jakoukoliv sounáležitost a soucit s chudými ve svých zemích.
Když se u některých kapitalistů, takových jako Bill Gates nebo Warren Buffett, vyjeví pocity milosrdenství a soucitu, jejich peníze jsou přednostně utraceny na pomoc chudým v Africe, a nikoliv v USA. Stejně tak boháči, kteří podporují sociální instituce typu fotbalových klubů, jako třeba Roman Abramovič, si budou dále žít své nablýskané životy na Západě, a ne pomáhat v zemích jejich původu. S vyloučením hrozby revoluce (v současné době) nemají samotní kapitalisté ani státy důvody starat se o chudé.
Povede nakonec tato ostrá nerovnost k revoluci levice, nebo spíše k radikálnímu nacionalismu pravice vedené představiteli zničených středních tříd? Nebo vlády předvedou schopnost ignorovat kapitalistickou elitu, provést včas radikální změny v přerozdělování bohatství a zavést kontrolu nad automatizací ekonomiky? Právě na tom může záležet budoucnost současné civilizace.
Anatol Liven
Zdroj: valdaiclub.com
Překlad: Geo, Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com

Není zde článek celý?