Kmenta: Věřím, že Babišovi voliči pochopí, že se mýlili. Já o něm budu psát dál

Týden před volbami, 12. října, vyjde nová kniha novináře Jaroslava Kmenty s názvem Boss Babiš. Ač volby pravděpodobně neovlivní, pro deník FORUM 24 říká, že chtěl mít čisté svědomí, že jako novinář udělal všechno, co mohl. A zdůrazňuje důležitou věc: Babiš je nebezpečný člověk, který do České republiky přinese plíživou normalizaci, ale neměli bychom se ho bát. Naopak je důležité jej konfrontovat s kritikou a polemikou.

Proč jste se rozhodl knihu Boss Babiš vydat právě teď?

Andrej Babiš mi jednou řekl, že se v něm vrtám už od porodu. Svým způsobem má pravdu. Intenzivně sleduji jeho aktivity asi od roku 2005. A když v roce 2014 vstoupil do vlády, můj zájem o něj se samozřejmě ještě prohloubil. Byla tedy jen otázka času, kdy o něm napíšu i knihu. Nejdříve jsem se ale musel vypořádat s menšími kmotry Františkem Mrázkem, Radovanem Krejčířem či se „superguruem“ Vítem Bártou. A teď přišel na řadu ten nejvyšší z nich. Šéf šéfů. Boss. Proto jsem tak nazval i svou knihu.

Uvádíte, že kniha je zčásti postavená na jíž publikovaných textech. Prozradíte našim čtenářům ale něco, co od vás zatím nečetli?

Ano, jsou tam otisknuty tři celé reportáže z časopisu Reportér, které považuji za zlomové co do hloubky zpracování a pochopení důležitých etap tajného života Andreje Babiše. Jde o jeho vztahy s ČSSD, o jeho klientelismus a o jeho problematické zbohatnutí. Ale ta kniha má celkem 352 stran, takže od reportáží z Reportéra se jen odpichuji a rozebírám, co bylo před nimi a po nich. Navíc to není žádný životopis Babiše. Je to příběh, který píšu ze svého novinářského úhlu. Je to můj pohled na něj, a také na zákulisí novinařiny, byznysu a politiky. Je to příběh o tom, co tu už nadělal a vlastně i podělal jeden všehoschopný oligarcha.

Doufáte, že se podaří prostřednictvím knihy něco sdělit voličům ještě před volbami?

Nedělám si iluze, že bych ovlivnil volby. Babiš má své tvrdé jádro příznivců, které by zřejmě od jeho podpory neodradilo ani to, kdyby na vlastní oči viděli, jak na Václavském náměstí jejich guru rozprašuje na lidi roundup. Ale ano, chci mít čisté svědomí, že jsem udělal vše, co jsem jako novinář a spisovatel udělat mohl. Že jsem s lidmi, kteří k volbám přistupují zodpovědně a uvážlivě, sdílel nasbírané zkušenosti a informace, aby o něm měli ucelený přehled a důkladné informace. Říkejme tomu, jak chceme. Třeba služba veřejnosti. Kniha je ale hlavně nadčasová záležitost. Věřím, že když si ji pak po čase přečtou i jeho dnes nadšení voliči, že později – s odstupem času – někteří z nich nakonec pochopí, že se mýlili.

Jaká část života Andreje Babiše je nejvíce obestřena tajemstvím, jaká zjištění bylo nejtěžší získat?

Kolem Babiše není snad normální a transparentní téměř nic. Tedy z toho zásadního. Všechno podstatné z jeho života má celou řadu neznámých. On často neříká celou pravdu, a mnohdy ji nalakuje na růžovo. Vrtat se v životě Andreje Babiše, to je, jako kdybyste zkoumali nějakého tajného špiona zpravodajské služby. Alespoň mi to tak chvílemi přišlo. I on má celou řadu uvěřitelných historek a pravd, ale když se na ně podíváte zblízka nebo z jiné strany, zjistíte, že to úplně nehraje a že je to jinak. Když on řekne, že je něco modré, tak vás ujišťuji, že po bedlivém zkoumání nakonec najdete v té jeho barvě celou řadu odstínů. Nejtěžší pro mě bylo vyjasnit si jeho zrod v devadesátých letech. Myslím, že jeho zbohatnutí je jen hra s čísly navíc protkaná bájnými historkami. On je nepochybně schopný byznysmen, ale ty chemičky na severu Čech nezískal tak, že by si na ně ušetřil při sbírání tenisových míčků. Babiš má celou řadu tajemství, o kterých píši právě v té knize.

Když se člověk podívá na všechny informace, které se vám o Babišovi podařilo nashromáždit – čeho bychom se měli po volbách nejvíce bát?

Bát bychom se měli plíživé normalizace. Říkám plíživé, protože on ji bude dělat postupně a neviditelně. Já si totiž myslím, že Babiš nemá v plánech bourat v České republice demokracii od samého základu. Kdyby se z něho stal takhle zjevný a otevřený extremista, tak se dostane on i jeho podnikání do postupné izolace. On moc dobře ví, že nemůže ztratit pupeční šňůru na EU a její dotace. Nemůže si proti sobě popudit zbytek světa a vlivné státníky. On si musí zachovat přízeň velkých bank. On tady z toho nebude chtít programově udělat Bělorusko. Jenže problém je, že jeho každodenní střet zájmů, který ho provází na každém kroku, nás postupně tím Běloruskem nakonec udělá. A uvidíte, že všechno začne kauzou padesátimilionového podvodu Farmy Čapí hnízdo. Pokud se – nedejbože – stane Babiš premiérem, nevěřím tomu, že tahle poměrně jasná a průkazná kauza bude někdy řádně vyřešena. Je dost dobře možné, že se tu budou pokrucovat rozhodnutí policistů, pak žalobců a nakonec i justice. On podle mého názoru udělá všechno pro to, aby nešel on ani nikdo z jeho rodiny kvůli dotačnímu podvodu do vězení. To je teď jeho politická i osobní priorita. A ti, kdo ho budou volit, mu v tomhle možném překrucování reality, budou nápomocni. Jeho voliči si to teď možná ani pořádně neuvědomují, ale on je jen prachsprostě zneužívá ve svůj osobní prospěch.

Kde to pak skončí?

To se nezastaví. Pak to bude pokračovat dál. Překrucování normálních rozhodnutí a jednání se volně přenese do jiných resortů, aby se prosadily jeho zájmy v byznysu. Vše bude namířené buď na jeho konkurenci či politické nepřátele. Prostě – ti „jeho kleknou“ na každého, kdo se mu vzepře. O to víc platí, že bychom se Babiše neměli bát. Ne že by nebyl nebezpečný. To on je. Myslím, že on si přenesl z podnikatelského života do politiky onen brutální princip: když mi někdo překáží, tak ho zničím. Vezměte si jen takovou drobnost: když se s ním kdokoli pustí do vážnější a kritické debaty, první, co udělá, je, že vás dehonestuje. Nejdříve zaútočí na vaši integritu. A pak v sobě zapne jakýsi magneťák, který je jakoby někde uvnitř něho a blábolí naučené fráze. Vy se ho zeptáte na vztahy s Grossem, a on odpoví: „Co vy proti mně pořád máte? Vždyť vy sám jste zkorumpovaný“. To je prostě jeho styl. Neumí se ovládat, neumí pracovat s kritikou, neumí přijmout jinou než svou pravdu, byť je to lež, nebo polopravda.

Jak jste to myslel s tím, že bychom se neměli bát Babiše?

Teď jsem u vás na serveru četl, že nějaký vydavatel měl strach vydat nějakou knihu, která byla vůči Babišovi kritická. I já slyšel už hodně lidí, kteří mi řekli, že mají strach o něm mluvit nahlas, aby si nepřitížili. To je na tom to nejhorší. Pokud si tu necháme vnutit tuhle plíživou normalizaci, budeme se za chvíli bát vyjít ven. A s manželkou si budeme šeptat jen doma v koupelně jako v kultovním filmu Ucho. Já jsem z toho důvodu vzal nedávno svou dceru na mítink Babiše, který měl u nás v Nymburce, kde bydlím. Dcera je studující. A chtěl jsem jí ukázat – a teď to trochu přeženu – že zlu je třeba se umět postavit čelem. Nechal jsem si od Babiše podepsat jeho knihu, pak jsem mu položil několik dotazů a slušně jsem mu řekl svůj názor. A lidově řečeno jsme se v rámci Babišových obvyklostí trochu porafali. Když nic jiného, přenesl jsem na svou dceru jistou kuráž, snad i odvahu, aby se nebála podobných oligarchů. Něco jiného je, kdybychom žili v nesvobodném totalitním světě, jako v době komunismu. To by šlo asi o kejhák. Ale proč bychom se měli bát Babiše v době demokracie? Já mu řeknu svůj názor kdykoli. Kdykoli s ním budu polemizovat a  konfrontovat ho se mými zjištěními. A taky o tom budu psát reportáže a knihy. Ať se to oligarchovi líbí, nebo ne. Všechny si nás koupit nemůže.

Není zde článek celý?