Lidé jsou oprávněně znechuceni politikou

Kdyby nešlo o osud naší země, bylo by
to k popukání: do Poslanecké sněmovny kandiduje 11 politických subjektů,
které chtějí z různých důvodů vystoupit z Evropské unie (ačkoli mám
řadu výhrad proti fungování EU, případný czexit by bezesporu nadělal víc škod
než užitku), a téměř všechny strany vsadily na xenofobní a protiuprchlickou rétoriku. Paranoidní
hochštapler Tomio Okamura bije na poplach před imaginární islamizací českých
luhů a hájů, politická fosilie Miroslav Kalousek v marné snaze nahnat
skomírající TOPce na poslední chvíli politické body varuje, že jsme ve
válce a že Rusko je pro nás větším nebezpečím než migrace
(jako by migrace sama o sobě představovala
kdovíjakou hrozbu) a sociální demokracie nezadržitelně hnědne, neboť její
čelní představitelé jsou hrdí na to, že se Česko stalo pro uprchlíky a migranty
zemí nezaslíbenou. Komunisté jsou zjevně nesmrtelní, leč nepřicházejí
s ničím novým, leda s hnědým nátěrem, ODS po krušných letech neoliberální
ortodoxie voličům nabízí silnou pravici a Robejškovi Realisté slibují modré
z nebe mamce, taťkovi a dětem – a tak bychom mohli pokračovat dále. Sečteno a podtrženo: česká politická scéna připomíná
surrealistické šapitó, kde jeden klaun zakopává o druhého.

Snad jedinými politickými stranami,
jež podle mého soudu stojí za podporu, jsou Zelení a s výhradami Piráti. Pirátská strana se mi totiž jeví jako skvělá
volba pouze pro bezstarostné městské liberály, jejichž příjem vysoko přesahuje průměrnou
mzdu. Jejich technokratické pojetí světa navíc hrubě opomíjí zásadní hrozby,
před nimiž dnes lidstvo stojí, a koncept rovné daně, který tato strana prosazuje, by snad
neurazil ani skalní thatcherovce. Oproti tomu Strana zelených snad jako jediná
nepřemýšlí v horizontu volebního období, neboť považuje klimatické změny
za skutečné ohrožení důstojného života na planetě. Lídři zelených
v předvolebních debatách se znalostí věci a bez populistických obezliček hovořili
o dalších palčivých tématech české společnosti, jako je školství,
zdravotnictví, kultura, sociální oblast či migrační krize (Zelení na rozdíl od
Pirátů populisticky neselektují migranty a uprchlíky). Avšak tato strana vede
nemastnou neslanou předvolební kampaň a v tomto ohledu ji Piráti o několik
koňských délek předčí. O bědném stavu české společnosti však vypovídá
skutečnost, že se Strana zelených patrně nedostane do sněmovny. Leč na ukvapené
soudy je příliš brzy.             

Průzkumy veřejného mínění za
jednoznačného vítěze voleb označují uměle vytvořený politický projekt
multimiliardáře Andreje Babiše, přestože z jeho skříně vypadává jeden
kostlivec za druhým. A nejeden expert a amatérský pozorovatel je zaskočen a ptá
se, jak je možné, že tradiční politické strany s přehledem válcuje oligarcha,
který je jednou nohou v kriminále.

Přitom není příliš
divu, že lidé stále sedají na lep prostořekému velkouzenáři, vždyť naděje, jak
známo, umírá poslední. Voliči mají celkem oprávněný pocit, že jakmile se ten či
onen politik dostane k moci, předvolební sliby se vytratí jako pára nad
hrncem. Podobně jako ve Spojených státech se zhlédli v oligarchovi, jenž
hovoří lidovým a srozumitelným jazykem, a vábí je jeho svůdný populismus.
Koordinovaný politický a mediální atak na Andreje Babiše je pouze utvrzuje
v jejich přesvědčení, že objekt jejich nadějí koná správně, jelikož se na
něj etablované mocenské síly, jež pohnutky podhradí dlouhá léta ignorovaly či rovnou zesměšňovaly,
vrhly jako jeden muž. A pokud média, jako jsou Echo24, Forum24 nebo Deník Referendum, líčí Babiše jako
ultimátní zlo, dělají medvědí službu. Vždyť politický vzestup Andreje Babiše je
logickým důsledkem polistopadového marasmu, jehož byl sám pevnou součástí, a
proto lze na něj nahlížet pouze jako na jeden z mnoha výhonků české politické
chandry.    

Jestliže se Babišovi
podaří sestavit vládu, jeho stoupenci brzy zjistí, že se od tradičních politiků
zásadním způsobem neliší, ba že je ještě horší než oni. A teprve čas ukáže, zda
si lidé uvědomí, že jádro pudla nespočívá v Babišovi, Okamurovi nebo
Kalouskovi, nýbrž v samotném politickém systému, který voličům zaručuje
věčnou nespokojenost a frustraci.            

Není zde článek celý?