Lotos: proč pro ruské výsadkáře objednali nové vražedné dělo

V hlubokém týlu daleko od hlavních sil se silná dělostřelecká podpora stává ne luxusem, ale nezbytností. Průmysl slíbil k 2020 roku začít pro výsadkáře vyrábět sériově nejnovější výsadkové samohybné dělo Lotos o ráži 120 milimetrů. O tom, jaké dělo je nyní hlavní pro výsadková vojska a proč je potřeba nové – v materiálu RIA Novosti.

Výsadkové dělostřelectvo

Hlavní rozdíl výsadkových samohybných zbraní od jejich armádních příbuzných je v možnosti dopravy letouny a shazování na padácích, a to i s posádkou uvnitř. Musejí vážit málo, ale být přitom co nejvíce spolehlivé, fyzicky dobře pancéřované, a hlavně musejí mít vysokou palebnou efektivitu. U této techniky se široce používá pevné pancéřování z hliníkových slitin a zvláště tvrdé oceli.

Z dělostřelectva se nyní ve výzbroji výsadkářů nalézá poměrně stará 2S9 Nona-S o ráži 120 milimetrů a modernější 125 milimetrové stroje 2S25 Sprut-SD. Obě zbraně jsou poměrně zajímavé, každé má své.

Sprut byl vyvinut v 90. letech na základě BMD-3 a opakovaně byl modernizován. Ke korpusu BMD inženýři připevnili novou věž s tankovým dělem s hladkým vrtáním 2A75. Díky tomu získali skutečný plovoucí lehký tank, přičemž takový, který je možné shazovat z letadla. Tento útočný stroj je schopen v terénu dosahovat rychlosti až 70 km/h a podle palebné síly je srovnatelný s T-72 a T-90, které mají ve výzbroji prakticky stejná děla. Zahraniční „partneři“ podobnou techniku zatím nemají.

Stíhač tanků

Sprut je vybaven chytrým systémem stabilizace zbraně, který umožňuje střílet přesně z vody při bouři do třetího stupně. To bylo experimentálně dokázáno během zkoušet v Severním moři. Umí plout rychlostí až 10 km/h, čímž se tento stroj stává nezaměnitelný pro výsadkáře, ale i pro námořní výsadkové operace. Dobře manévrovatelné Spruty jsou velmi vhodné pro útok do řad protivníka a pro palebnou podporu útočících výsadkářů.

Gaubice, co sní všechno

Nona je v tomto směru něco úplně jiného. Hlaveň může zvedat prakticky vertikálně a stejně jako granátomet může útočit na nepřítele z uzavřených pozic. Exploze jednoho těžkého granátu Nony vytváří na zemi díru o velikosti pěti metrů a rozsívá okolo sebe více než 3000 střepin. Dostřel tohoto typu munice činí 9 kilometrů. Také je možné nabíjet kumulativní munici a střílet na tanky na vzdálenost do jednoho kilometru.

Zajímavý a málo známý fakt: jelikož Nonu vytvářeli jako nástroj pro boje v týlu protivníka, může střílet nejen vlastní munici, ale i ukořistěnou zahraniční munici. Její dělo je v přímém smyslu slova všežravé — proběhly zkoušky s minami z jiných zemí — Francie, Německa, Izraele, Španělska a Číny.

Nová generace

Na záměnu by mohla přijít dělostřelecká zbraň tajného projektu Zauralec-D, o němž před několika lety mluvil velitel výsadkových jednotek Vladimir Šamanov. Perspektivní samohybná zbraň, kterou chtěli vyrábět v rážích 120 a 152 milimetrů, má svojí palebnou silou překonat všechny existující prostředky. Díky vysoké univerzálnosti by mohla být využívána jako minomet i dělo. Podnik CNIITOočmaš, který stroj vyvíjí, dovedl samohybný stroj až do stádia zkoušek, následně ale na základě požadavku ministerstva obrany byly práce zastaveny.

Generální ředitel podniku Dmitrij Semozorov později řekl, že zkušenost, která byla získána při práci na Zauralci, bude použita při stavbě nového stroje pod značkou Lotos, v rámci tohoto projektu je vyvíjeno nové 120milimetrové dělo. Očekává se, že ruští výsadkáři dostanou první Lotosy již v roce 2019.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?