Natalja Koněvová: Nechte na pokoji památník mého otce!

Ruské velvyslanectví už odpovědělo kategorickým odmítnutím na dopis starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, ve kterém navrhl přemístění památníku maršála Koněva na území velvyslanectví, tedy „na území osvobozující země“, který stojí od roku 1980 na Náměstí Interbrigády.

„S památníkem už je příběh, dlouho se s ním bojuje, jednou ho chtěli přemístit, pak ho tam nechali, jednou ho polévali barvou,“ řekla Sputniku dcera maršála, kandidátka filologických věd, profesorka Vojenské univerzity Ministerstva obrany RF Natalja Koněvová.

Koněvová: Myslím si, že to nemá řešit úředník, ale Pražané. A samozřejmě se musí vyjádřit vedoucí představitelé ruského státu. Vždyť Koněv není soukromou osobou. A tohle není soukromou otázkou, zachování památky vojenského velitele takové úrovně, který osvobozoval Evropu od fašismu jako skutečný patriot své země. Ale pokud se Pražané rozhodnou, že jeho památník nepotřebují, tak ať ho přesunou. Ale samozřejmě ne na území velvyslanectví, zní to jako výsměch. Mohou ho poslat do Ruské federace. Jen ať se k němu chovají opatrně, ať ho neodstřelují, nesundávají z podstavce, netahají na provazu jako poraženého, oběť nebo nepřítele, jako se stalo v Krakově.

V roce 2016 rada Prahy 6 jednohlasně odsouhlasila zachování památníku na původním místě. Co se stalo se starostou části? Možná ho ovlivnily výsledky voleb, které byly neúspěšné pro jeho stranu TOP 09, a on se znovu dal do boje s památníkem sovětského velitele? Jaké pocity u vás, dcery Ivana Koněva, tohle vše vyvolává?

No jaké pocity mohou vyvolávat pokusy o svržení památníku vašeho otce, který, podotýkám, nezodpovídá za sovětizaci Československa! Cožpak donutil Čechy a Slováky, aby přijali novou ústavu nebo aby svrhli zákonnou vládu? Ne, naopak, napomáhal příjezdu Eduarda Beneše do Prahy jakožto zákonného prezidenta československého státu ve vyhnanství. Beneš byl do Prahy po Vítězství dovezen i s pomocí mého otce. Na to z nějakého důvodu zapomněli. Je smutné, že se osud otce stal rukojmím politických vztahů států, výměnnou kartu v rukách rusofobů. Takový je stručně můj názor. Chtějí si obyvatelé Prahy, potomci těch, které otec osvobodil v roce 1945, když nedovolil jejich krásné měst vyhodit do povětří a rozstřílet, když ho, můžeme říci, přichystal obyvatelům „na talíři“ v původním stavu vzpomenout na Ivana Koněva — tak ať nechají památník na pokoji. Vysmívat se nad monumentem nevinného člověka, který vám udělal pouze dobro, je nemorální a nezasloužené.

Co můžeme srovnat s pokusy o sundání, zničení, přemístění památníku sovětských osvoboditelů v Evropě?

Nemám odpověď. Co můžeme srovnat s bojem vandalů například s památníkem generála armády velitele 1. Ukrajinské fronty Nikolaje Vatutina v Kyjevě? Upřímně nevím. V Česku alespoň nepřipevňují desku na hruď bronzového monumentu Koněva, nedělají jiné urážlivé činnosti. Ale podstata je stejná — zapomenutí památky a nevděčnost. A já si myslím: jak můžete na památníky hrdinů krvavé války, na jejich památníky přenášet zodpovědnost za současné politické šarvátky s Ruskem? Nebo je možné, že se fašismus už nebere jako absolutní zlo? No tak pokračujte ve vaší válce s památníky těch, kteří ho v minulém století porazili za cenu neuvěřitelných obětí.


Není zde článek celý?