Close

Nepodmíněný základní příjem a naše mzdy, platy, důchody a sociální dávky

Reklama

Nepodmíněný základní příjem je podán tak, aby nevypadal jako něco zcela nového. Návrh na jeho zavedení je výzvou k tomu, aby se daly do pořádku problémy sociálního státu.


V poslední době se objevily zprávy, že v některých zemích se uvažuje o zřízení institutu nepodmíněný základní příjem. To je pravidelný příjem každého občana státu vyplácený všem bez toho, že by museli dokládat splnění jakýchkoliv podmínek. Mnozí lidé to vnímají jako překvapivou myšlenku, která vyvolává pochybnosti, ale něco podobného bylo v Československu již praktikováno dlouhá léta před rokem 1989 a ještě krátce po něm. To vyžaduje vysvětlení.

Nepodmíněný základní příjem před ztrátou národního majetku

Před listopadem 1989 a po něm až do doby masivní privatizace stát vlastnil skoro všechny zdroje národního produktu. V ceně tohoto produktu je obsažena i složka, která by měla být vyplácena jako mzdy a platy. Stát však vyplácel nižší mzdy a platy, než by tato složka umožňovala, a zbytek používal na dotace a benefity v oborech, jako je bydlení, veřejná doprava, potraviny, bezplatné zdravotnictví a školství, sport a rekreace, energie, voda, kultura, odívání, vše pro děti atd. Tyto výhody byly obdobou nepodmíněného základního příjmu, neboť jich mohl využívat každý občan. Také důchody a sociální dávky byly s ohledem na to přiměřeně nižší. Aby tyto výhody neměli i cizinci, to zajišťoval směnný kurz koruny.

Tichý zánik nepodmíněného základního příjmu bez náhrady

Při nedomyšlené a zpackané privatizaci stát přišel o většinu zdrojů svého příjmu. Podniky stát předal bez odpovídající náhrady novým majitelům i se zaměstnanci a jejich nízkými mzdami. Benefity mezitím zanikly, na jejich hrazení teď měli peníze noví vlastníci, ale ponechávali si je pro sebe, nebo pro akcionáře, převážně zahraniční. Velká část odměn za práci se tak stala bezdůvodným ziskem akcionářů a na světě byla nízká cena práce ve výši méně než dvě třetiny předchozí úhrnné úrovně odměn. Špatně řízený stát se nepostaral a nahrazení zaniklých benefitů ani ve sféře svého vlivu a ani na to neměl prostředky v důsledku privatizace, své špatné měnové a fiskální politiky a rozkradení národního majetku. Mlčely i ochablé odbory. Převládaly mylné představy, že vstupujeme do režimu, kde vládne právo a slušnost.

Propad národního důchodu chybnou transformací hospodářství

Mezitím klesla reálná hodnota národního důchodu a životní náklady stouply, když byla špatně provedena transformace národního hospodářství, kde dominovala ztráta výrobních kapacit vysoké úrovně, ztráta dříve skoro úplné soběstačnosti a chybná výhradní orientace na vývoz při katastrofálním směnném kurzu koruny. Po privatizaci také stouply ceny služeb a životních potřeb a ani to nebylo kompenzováno.

Zdá se, že stát řídili hlavně zločinci, nebo lidé hloupí. Těch je všude dost, i statistici dodnes usuzují, že reálná mzda po roce 1989 vlastně neklesla a vůbec nezapočítávají, že zanikl výše popsaný nepodmíněný příjem. Jinak by museli konstatovat, že reálná mzda klesla k výše zmíněným dvěma třetinám hodnoty odpovídající produktivitě práce a popsané národohospodářské chyby dále snížily již sníženou hodnotu mezd opět asi o třetinu a ze zmíněných dvou třetin se průměrná mzda dostala na 44 % proti západním sousedům, ovšem bez přihlédnutí k nereálnému směnnému kurzu koruny. Po jeho započtení se přiblížíme ke skutečnosti, kterou s rozhořčením pozorujeme.

Velký rozdíl směnného kurzu koruny a kurzu stejné kupní síly – hlavní a trvalý nástroj vysávání kolonie Česká republika

Nejsme klasickou kolonií určitého státu zřízenou pomocí vojenské síly, ale moderní kolonií mezinárodního kapitálu, který nás ovládá a vykořisťuje pomocí ekonomických nástrojů. Slabá sociální demokracie, udržování komunistů mimo hru a silné postavení viníků úpadku hospodářství v parlamentu a také hloupost těch několika poctivějších politiků vedla k tomu, že nikdo z oficiální politické reprezentace nepoukazoval na kurzové ztráty zahraničního obchodu v řádu bilionů korun, vznikající vlivem desítky let
trvajícího velkého rozdílu směnného kurzu koruny a kurzu stejné kupní síly. Tento nesmyslný rozdíl byl zaveden a udržován v rámci katastrofální měnové a mzdové politiky pod záminkou podpory exportu. Stal se významným nástrojem vykrádání republiky, ale nikdy se o něm oficiálně nemluvilo, jako kdyby neexistoval.

Ale ještě začátkem roku 2013 byl podle OECD kurz stejné kupní síly 17.6 Kč za 1 euro a směnný kurz 24.5 Kč za 1 euro, takže při uplatnění ceny produkce, nebo ceny práce v korunách, v eurozóně, bylo možné dostat zpět jen 72 % hodnoty koruny. Tomu odpovídala roční kurzová ztráta zahraničního obchodu 3600 x 0.28 = 1008 miliard Kč. Při srovnávání průměrných mezd vychází střízlivý odhad tak, že průměrná česká mzda, uplatněna v západní cizině, byla 0.44 x 0.72 = 0.317 německé, dostalo se za ni v eurozóně totéž, jako za 31.7 % německé mzdy za stejnou práci. Statistické údaje jsou ještě o trochu horší.

Ani bilion korun kurzového zisku a 600 miliard nevyplacených mezd a odvodů ročně nebylo kolonizátorům dost

Roční kurzové ztráty v průběhu let klesaly jen zvolna ale i když v roce 2013 byly ještě ve výši asi bilion korun, zahraničním kolonizátorům to nebylo dost. Zařídili, aby Rada ČNB v jejich prospěch a k naší škodě intervenovala s cílem oslabit korunu, což byl pravý opak toho, co jsme potřebovali, a vyneslo to pro zahraničí 360 miliard Kč za rok navíc, když vnutili pevný směnný kurz 27 Kč za euro a mezitím klesl kurz stejné kupní síly na 16.7 Kč za 1 euro. ČNB tím porušila zákon o ČNB, který ji zřizuje a na kterém proto nemůže být nezávislá. Tento zákon ČNB výslovně ukládá v § 2 odst. (1), aby jednala v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství a to určitě násilné intervence znehodnocující korunu nejsou.

Byly jen dvě cesty k nápravě chování ČNB. Prezident republiky mohl odvolat členy Rady ČNB, i samotného guvernéra, pro porušení zákona, ale ani po výzvách se k tomu neodhodlal. Druhá možnost byla, podat trestní oznámení ve věci podezření ze znežití pravomoci Rady ČNB a jednání v rozporu se zákonem. Ani k tomu se nikdo neměl a tak jsem to udělal sám a státní zastupitelství to předalo policii. Ta mi sdělila, že ona podezření nemá, ale ani slovem nevysvětlila, proč ho nemám mít já, když rozpor se zákonem je zřejmý. Takhle si fungování právního státu nepředstavuji.

Intervence skončily a škody narůstají dále

Intervence ČNB po tři a čtvrt roce skončily, ale jejich následky jsou dlouhodobé. Po skončení intervencí ČNB dávají koruny na trh spekulanti, kteří je nakoupili v kurzu 27 Kč za 1 euro a teď udržují kurz 26 Kč za 1 euro, Roční kurzová ztráta při vývozu 3600 miliard Kč je při aktuálním směnném kurzu 26 Kč za 1 euro a kurzu stejné kupní síly 16 Kč za 1 euro 1385 miliard Kč. Zvýšená míra vysávání republiky zůstává zachována. Nikoliv 2 % inflace, ale zvětšená a nezmenšující se kořist, to je cíl, kterého mělo být a bylo dosaženo. Poměr kurzu stejné kupní síly a směnného kurzu za euro, zhoršený intervencemi ČNB, je nyní udržován péčí spekulantů a při mezinárodním srovnávání smazává účinky váhavého zvyšování mezd v ČR.

Vraťme se k otázce nepodmíněného základního příjmu

Nejprve, jaký by mělo jeho zavedení smysl. Předností poskytování benefitů nevyplácených přímo bylo, že byly zaměřeny hodně na životní potřeby dětí a nemohly být zneužívány dospělými, jako se to často děje v případě sociálních dávek vyplácených v hotovosti. A také příslušná část dávek pro dospělé nemohla být propíjena a prohrávána v hernách. Systém těchto benefitů by se ale těžko dal zavést v primitivním kapitalismu.

Výhodou základního příjmu vypláceného přímo by mohlo být nahrazení složitého systému sociálních dávek jednoduchou, administrativně nenáročnou platbou. Mohl by nahradit několik uznávaných nároků, jako je minimální starobní i sociální důchod, existenční minimum a různé sociální dávky.
Jeho vyplácení osobám práce schopným by muselo být vázáno na ochotu přijmout a vůli řádně vykonávat jakoukoliv nabídnutou práci.

Dostáváme se k problému, jak by se mělo vyplácení nepodmíněného základního příjmu financovat

Pochopitelně ze stejného zdroje, jako byly financovány zmíněné benefity. Zdrojem musí být výtěžek z prodeje národního produktu. Ložiska nafty nemáme a když něco máme, jako lithium a jiná přírodní bohatství, tak je špatné vedení státu dovede promarnit. Dokonce i vodu.

Obavy, že by na nepodmíněný příjem nebylo dost peněz, jsou neopodstatněné zejména proto, že tento příjem by mělo tvořit převážně jen to, co se pod jinými tituly musí tak jako tak poskytovat.

Stát jako majitel, a podobně i soukromý podnikatel nebo oligarcha, musí mít možnost pokrýt výrobní náklady a přiměřeně inovovat výrobní prostředky. Ale není žádoucí, aby majitelům zbývalo moc peněz na zbytečné rozšiřování výroby, nepotřebné investice a hromadění majetku. Je potřeba, aby bylo samozřejmostí, že úspěšní producenti pomocí přebytků uspokojí potřeby veřejnosti a umožní plnit úkoly, které má stát. Může to zařídit dobrý daňový systém, ale ten musí navrhnout schopný autor nezatížený střetem zájmů.

Nedostatek poctivých úmyslů a schopnosti logicky uvažovat, to jsou příčiny neúspěchů většiny autorů při tvorbě pravidel fungování sociálního státu

Nepodmíněný základní příjem by mohl být zaveden v rámci programu zjednodušování sociálního systému, který je zaplevelen komplikacemi, které tam zavlekla snaha aspoň někomu neposkytnout to, co má podle jednoduchých pravidel dostat. Musíme odmítnout systém, který místo zajištění sociálních bytů umožňuje placení předražených ubytoven a bohatých příspěvků na bydlení. Zcela nově je nutné podmínit získávání podpory v nezaměstnanosti, důsledně a bez uhýbání řešit solidární hrazení zdravotní péče cestou veřejného zdravotního pojištění, a přiznat, že racionální systém placení důchodů a sociálních dávek musí být financován průběžně z odvodů pocházejících z HDP. Tato opatření by měla vést k omezení zneužívání sociálního systému, a ne ke zvýšení jeho nákladnosti.

Nepodmíněný základní příjem se v pojetí zde popsaném nejeví ani jako něco zcela nového a ani zcela nepodmíněného, a návrh jeho zavedení je vlastně výzvou k tomu, aby se problémy sociálního státu daly do pořádku.

Není zde článek celý?
@almanach.cz