O zaťatém sběru víček pro malé politické strany

Ti kdo jsou ale skutečnými fanoušky nějaké strany, a to natolik, že se „pro ni“ dopustí hlasování, kterým ze všeho nejvíce podpoří vítěze voleb, by pro svůj oblíbený mimoparlamentní politický subjekt mohli udělat mnohem více a lepšího, kdyby jednali zcela jinak. Především se mohou stát členy spolku, jemuž tolik fandí. Nic jim nebrání přispět takové straně finančně, třeba i menší částkou – bez doprovodného efektu v podobě „čerta jménem D’Hondt, který dělá na největší hromadu“.

Kdo tvrdí, že chce nějakou stranu finančně podpořit prostřednictvím vysoce kontraproduktivního hlasování v parlamentních volbách, jedná asi stejně politicky gramotně, jako jsou finančně negramotní ti, kdo v ČR „sbírají víčka na děti“ ZDE.

Argumentace symbolickou podporou „těm správným postojům“ také neobstojí. V politice, jak se stále zapomíná, rozhoduje etika důsledků, nikoliv etika přesvědčení. Nakonec záleží na tom co jste udělali (třeba i nechtěně), ne na čistotě úmyslů. Pokud s čistými úmysly uděláte naprostou politickou pitomost, příliš jste své věci nepomohli. Naopak.

Jestliže se někomu nelíbí, do jaké míry v ČR přepočet podle D’Hondtovy metody napomáhá nejsilnějším stranám, měl by předložit návrh na změnu vymezení volebních krajů, případně koeficientu přepočítávání hlasů, v rámci legislativního období. Nikoliv během voleb ignorovat pravidla hry jak jsou nyní nastavena – a tvrdit, že vlastně není důležité, kam takové jednání vede.

Aktuální hlasování v České republice je především hlasováním o tom, zda a nakolik si voliči i do budoucna uchovají možnost rozhodovat ve volbách o budoucnosti země – zda zůstane v zásadě nezměněna (s možností postupného průběžného vylepšování, která vždy existuje), nebo se místo toho dopracujeme stavu, který bude něčím na půli cesty mezi současností a „volbami“ za minulého režimu, v nichž se nerozhodovalo vůbec o ničem – jen poskytovaly maketu legitimity držitelům moci.

Ti kdo i na takové dějinné křižovatce upřednostňují svůj fanklub před zájmy celého politického společenství ve skutečnosti vypovídají cosi velmi nelichotivého o svých hodnotových prioritách – třebaže se navzdory tomu co v praxi působí cítí nesmírně morálně nadřazeni těm, kdo volí „pouze pragmaticky“ ZDE.

Není zde článek celý?