Okamura ve vedení sněmovny? Už jsme tam měli Filipa. Bohužel

Tomio Okamura musí zažívat velmi krásné chvíle pro své ego. Najednou je důležitý. Něco jiného je vést jednu a pak druhou stranu a vyskytovat se v médiích. Ještě tomu k dokonalosti chybí jedna věc, která uspokojuje dětskou stránku člověka, mužů se to týká zvláště nápadně, totiž uznání od „velkých kluků“.

Dokud je chlapeček vyvrhel, může být předákem nějaké hlučné party nebo gangu, ale pořád tomu chybí nějaký metál. Pokoření protivníka je nejdokonalejší, když vás musí uznat jako sobě rovného. Nebo to aspoň předstírá. Právě k tomu teď Okamura míří. Hlásá sice zákaz celého jednoho náboženství, které u nás ani nemá znatelné množství stoupenců, rád by zestátnil veřejnoprávní média a z politiky si udělal výhodný byznys, ale značné části voličů to nevadí. Je přece tak sympatický a konečně to těm „samozvaným elitám“ ukáže. Teď by tahle obskurní figura chtěla proniknout do vedení sněmovny.

Je jediný argument, proč by to nemělo vadit. Totiž že má za sebou hlasy voličů. Hlas každého občana má přece stejnou váhu, nebo ne?

Aritmeticky vzato to tak je. Jednička je jednička a jeden Jack Rozparovač je stejné číslo jako jeden T. G. Masaryk. Demokracie ale není totéž co hlasování. Je to způsob výkonu moci a kontroly moci. Pokud někdo hlásá věci, které demokracii odporují, popřípadě ji poškozují, nemají mu demokraté pokud možno dovolit, aby se k řízení veřejných záležitostí dostal.

Máme tady ale jeden precedent, a to jsou komunisté. Jejich šéf Vojtěch Filip si vysoudil, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB. To je samozřejmě fraška. Chodím, hlásím, mám krycí jméno, jsem odměňován, ale nějak jsem netušil, že jsou za tím lidé od Státní bezpečnosti. Kdybychom zůstali u formální stránky věci, museli bychom konstatovat, že tedy dobře, ale pak je otázka, co tak zcela nedůvtipný člověk dělá v politice. A kdyby nic, šéfuje komunistickou stranu, která trpí ve svých řadách stalinisty, kteří schvalují proces s doktorkou Horákovou a nikdo ji za ty nehoráznosti neokřikne. Stejní komunisté posílají telegramy do KLDR a jejich obsahem není nic o porušování lidských práv. A ačkoliv tvrdí, že oni nic, že KSČM vznikla až po listopadu 89, tak většinu členů této strany tvoří lidé, kteří byli v KSČ v době normalizace a podíleli se na udržení okupačního režimu a pronásledování spoluobčanů.

Něco takového je právem z normální politické společnosti vylučovalo. Důvod, proč existenci této strany společnost trpěla, je celkem jednoduchý. Komunistická strana nebyla na samém počátku polistopadové změny zrušena a viníci nesoucí odpovědnost za zločiny režimu nebyli potrestáni. Komunistů bylo sice najednou málo, ale pořád ještě mnoho. A pak už bylo pozdě.

Zlom v pojímání komunistů přinesl Václav Klaus, který je začal zvát do Lán a choval se, jako by to byla normální strana, což není. Pokud mohl být ve vedení sněmovny rudý Filip, proč by tam nemohl být hnědý Okamura. Bylo by to jen logické. To je ovšem logika, která správně vyvozuje z nesprávného východiska. Komunisté toto postavení nikdy neměli dostat. Stejně tak by ho neměli mít okamurovci.

Komunisté a okamurovci nepatří do hradních prostor, stejně jako tam nepatřili kdysi sládkovci.

Teď se objevují názory, že bychom neměli jemnocit stoupenců ANO a SPD a komunistů urazit tím, že řekneme, že jsou ne moc chytří, ne moc vzdělaní a jsou neschopní rozlišování a kritického myšlení. Je to dost obtížné, když to všechno je pravda. Abychom se při vší té pohromě museli ještě dívat na to, jak se představitelé těchto lidí naparují v nějakých funkcích, to je skutečně dost velká výzva k heroismu. Heroismus je ovšem sice ctnost, ale není povinný a nelze ho vyžadovat. Křupan nepatří ani do vznešeného salonu, ani do obyváku. Když si ho tam pozvete, klesnete na jeho úroveň a můžete si za to sami.

Není zde článek celý?