Osobnost, která tu chybí. Před 100 lety se narodil Pavel Tigrid

Poprvé emigroval v březnu 1939 ve svých 21 letech před nacisty, podruhé v únoru 1948 před komunisty. Do Československa se znovu vrátil až na prezidentskou inauguraci Václava Havla v prosinci 1989. To mu bylo 72 let. Spisovatel, novinář a politik Pavel Tigrid na svou vlast ale nikdy nezanevřel. Jeho hlas mohli za války slýchat posluchači československého vysílání BBC, během komunistické vlády pak v USA a později ve Francii vydával časopis Svědectví. Tigrid, který se narodil před sto lety, 27. října 1917, zemřel v 85 letech v srpnu 2003.

V devadesátých letech byl Tigrid například Havlovým poradcem a asistentem a v 75 letech stal na více než dva roky (1994−1996) ministrem kultury ve vládě Václava Klause. Neúspěšně pak kandidoval do senátu.

Podle Havla byl Tigrid milý, skromný, bezprostřední, dokonce plachý člověk, zásadový džentlmen. „Byl celoživotním optimistou, celý komunismus věřil, že se dožije změn a po těchto změnách nepropadal zoufalství nad postkomunistickými zmatky,“ řekl jednou Havel.

„Byl jednou z nejvýznamnějších osobností naší země v celém 20. století. Roli, kterou sehrál ve výrazně antikomunistickém exilu, nemůžeme nikdo zamlčet,“ řekl o Tigridovi Klaus.

Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil v Praze. Pocházel z asimilované židovské rodiny, rodově byl spřízněn se spisovateli Antalem Staškem a Ivanem Olbrachtem.

Studium na právnické fakultě mu přerušila nacistická okupace a v březnu 1939 emigroval do Anglie. V Londýně se začal živit jako skladník a číšník. V roce 1940 nastoupil do rozhlasového vysílání československé exilové vlády, kde také získal své nové jméno. Redaktoři totiž museli mít pseudonymy a Schönfeld si vzpomněl, jak na gymnáziu zkomolil název řeky Tigris na Tigrid.

V červnu 1945 se vrátil do Československa, ale brzy se ukázalo, že jeho zásadové postoje nebudou po chuti ani komunistům. Přestože jeho rodina patřila mezi oběti holokaustu, veřejně se postavil proti násilí, jež provázelo odsun Němců z Československa. Po krátkém působení na ministerstvu zahraničí se věnoval publicistice. Jeho činnost komunistická policie bedlivě sledovala a v únoru 1948 měl být zatčen.

V té době ale byl na reportážní cestě v Německu, kam vycestoval díky neodevzdanému diplomatickému pasu. Policie však zadržela jeho manželku Ivanu a držela ji jako rukojmí až do září 1948. Komunisté na Tigrida podali trestní oznámení pro podvracení republiky, čímž mu prakticky odřízli cestu zpátky. Přes Mnichov, kde krátce působil ve Svobodné Evropě, se Tigrid dostal v roce 1952 do Spojených států.

Tam zpočátku pracoval jako číšník a v roce 1956 (v reakci na maďarské události) založil časopis Svědectví. Od roku 1960, kdy s manželkou přesídlili do Paříže, se postupně z redakce časopisu stalo jedno z kulturních center české emigrace. Za nejcennější ale Tigrid považoval to, že časopis byl určený především čtenářům doma, v Československu.

Komunisté ho považovali nejnebezpečnějšího exulanta, StB ho nazývala krycím jménem Premiér a v šedesátých letech plánovala jeho únos, který mohl dokonce vyústit v Tigridovu likvidaci. Nevraživost ideologů tehdejší Komunistické strany Československa k Tigridovi podle historiků vzrostla, když založil Svědectví a odmítl nabídku StB ke spolupráci. Tigrid měl být tajnou policií unesen v Budapešti, kde byl na kongresu PEN klubu.

Do Československa se znovu vrátil na prezidentskou inauguraci Václava Havla v prosinci 1989. Byl Havlovým poradcem a asistentem a začátkem roku 1994 ve vládě Klause vystřídal na postu ministra kultury Jindřicha Kabáta.

Po volbách v roce 1996 se už na ministerstvo nevrátil a neúspěšně kandidoval v prvních senátních volbách. Poté se vrátil na Pražský hrad, kde se věnoval česko-německým vztahům. V letech 1998 až 2000 byl koordinátorem české části Koordinační rady česko-německého diskusního fóra. Za své zásluhy v této oblasti získal v roce 2000 i nejdůležitější německé ocenění, Velký kříž s hvězdou řádu za zásluhy. Prezident Václav Havel mu v roce 1995 udělil Řád T. G. Masaryka.

Tigrid byl známý svou publicistickou a spisovatelskou činností − k jeho nejslavnějším knihám patří Politická migrace v atomovém věku nebo Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, ve které stručně shrnul události v Československu ve 20. století. I v devadesátých letech spolupracoval s rozhlasem a své názory publikoval v novinách.

S manželkou Ivanou se oženil v roce 1947 a měli spolu dvě dcery a syna. Poslední roky žil Tigrid hlavně ve Francii, kde také 31. srpna 2003 v 85 let zemřel. Svůj odchod ze světa si zvolil sám, když přestal brát životně důležité léky.

Není zde článek celý?