Paroubek is back. Vyzývá ke skromnosti a čeká na podporu lidí. Jistě, skromnost…

Jiří Paroubek poskytl rozhovor Rádiu Impuls (30. 10.) a hovořil o dnešní situaci ČSSD a skromně také o svých možnostech stranu zachránit.

Pane Paroubku, pan Chovanec prohlásil, že současné vedení ČSSD v dubnu skončí. Vy už jste tahal stranu z podobného propadu. Budete to vy, kdo ČSSD vyvede z problému?

Já jsem především rád, že pánové udělali takové mužné rozhodnutí, že skončí na sjezdu sociální demokracie. Protože si myslím, že to je logické rozhodnutí po tom velkém propadu. No a to druhé se uvidí. Já myslím, že v tuhle chvíli jsem vlastně řadovým členem sociální demokracie. To mé členství musí ještě schválit středočeská krajská organizace, pražská organizace a pak se uvidí, jestli můžu v něčem pomoct.

Vzal byste to, kdyby vám to nabídli?

Já myslím, že takhle se ty věci nedělají. Musel by to být asi nějaký větší zájem, myslím z členské základny. Teď to chce tak trochu revoluci zezdola. Je potřeba s tou stranou něco dělat, protože je opravdu v dezolátním stavu. Volební výsledek je špatný. Když se mě ptá někdo, jak jsem to tehdy dokázal – když byla sociální demokracie v dubnu 2005 na deseti procentech a za třináct měsíců měla ve volbách skoro třetinu hlasů, tak říkám, že jsem to nedokázal jenom já. Ale samozřejmě že jsem k tomu dal ten hlavní impuls. Ale říkám také, že je prostě potřeba mít publicitu, být u toho a to všechno. O tom se vlastně bude rozhodovat v těch příštích dnech.

Samozřejmě mu v dnešní situaci připomenuli jeho slavné vyjádření, že by zákony schvaloval třeba i s Marťany.

Já myslím, že pokud jde o blaho téhle země, tak je potřeba se dohodnout s kýmkoliv. To jsem měl tehdy na mysli a myslím, že tehdy se to dařilo. V té době, kdy jsem byl premiérem. A každému bych přál, aby šel touhle cestou bez nějakého ideologického uvažování a v zájmu lidí, kteří tady žijí.

Pokud jde o Paroubka jako spasitele, asi nebudeme daleko od pravdy, že by se mu taková role líbila. Mnoho lidí to také asi napadne. Nějaké podporovatele by asi našel. Problém je v tom, že mu mnozí asi neodpustí, že si založil konkurenční stranu, která šla proti ČSSD. Ale možná by se na to zapomnělo, kdyby zase vytáhl preference na dvojnásobek nebo trojnásobek. Čísla jsou čísla.

Otázkou je, jestli by jeho takzvaně pragmatický přístup zemi prospěl. Dnes totiž nejde jen o jednotlivé zákony. Může se stát, že Babiš a spol. mohou navrhnout i dobré zákony. Pak celkem není důvod je neodhlasovat, i s rizikem, že si úspěch přivlastní Babiš. Je na opozici, aby si nenechala všechno mediálně ukrást. Jiná věc je posílení systému vlády jedné strany a jejích satelitů za pokřikování slabé opozice. Tedy oné atmosféry „klidu na práci“, jak se říkalo v kalných dobách opoziční smlouvy.

Paroubek je nesporně politický talent. To je ještě něco jiného než morálka, jak víme od doby, kdy na světě politika vznikla. Paroubek by jistě dokázal krotit Babiše i Zemana. Pokud by to bylo pro něj výhodné. Ze stejného důvodu by se s nimi dokázal účelově i spojit.

Demokraticky myslící lidé se Paroubka v čele vlády báli celkem právem. Byl to ovšem slabý čaj proti tomu, na co se dnes musíme dívat.

Možná to všechno nebude aktuální. Jeho členství nemusí být nakonec schváleno. Pokud bude, nemusí najít podporu, protože se ho budou mocní spolustraníci bát. Dobře vědí, že jak se mluví o tom, že se něco má „vybudovat zespoda“, tak to znamená obejít současné držitele pozic.

Pro Paroubka je strana nástroj. Bude se strany držet, pokud bude sloužit jeho cílům. Proto je pro něj asi trochu komplikované se připojit k jiné straně, protože třeba v ANO by nemohl hrát tu hru, po které touží. Jak říkal Julius Caesar, je lepší být první v poslední vesnici než druhý v Římě. Paroubek by sotva snesl pomyšlení na to, že by byl jen druhý.

Není zde článek celý?