Prezidentská medaile za nestrannost. Pražské kavárně navzdory

Místo důstojnosti závistivé pokřikování. Vážený novinář byl prezidentem vyznamenán za svou práci. Kolegům z oboru se to nezdá. „Jdi svou cestou a nech lidi mluvit,“ reaguje vyznamenaný Petr Žantovský.

Myslíte, že pražské kavárně leží v žaludku medaile pro Zdeňka Trošku? Omyl. Rozhodnutí udělit Medaili za zásluhy o stát Petru Žantovskému vyvolala větší povyk. Známý novinář, pedagog a především mediální analytik jde často proti proudu. Jeho nestrannost a přesnost se mnohým nelíbí. Zejména zideologizovanému mainstreamu. Nastavuje mu totiž zrcadlo. To právě Miloš Zeman, který má nekompromisní vztah k novinářům, ocenil.

Se svými pocity z vyznamenání a názory na českou mediální scénu se pan Žantovský podělil se Sputnikem.

Sputnik: Co se vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl, že obdržíte od pana prezidenta Medaili za zásluhy o stát?

Žantovský: Především obrovská úcta k těm desítkám velkých osobností české kultury a společnosti, které byly v téže situaci přede mnou, a spolu s tím nesmírný závazek pokusit se aspoň trochu dostát tomu, co na jejich díle obdivuji: totiž důslednost, pokoru a věrnost sobě samým, svému přesvědčení, za něž často není snadné bojovat. Ať už budu jmenovat Jiřího Suchého, Jiřího Žáčka, Jana Kačera, Juraje Jakubiska, Jana Petránka, Jana Kellera a dlouhou řadu dalších. Pro ty všechny to platí.

Jaký význam má pro vás toto vyznamenání?

Chápu to jako ocenění jménem státu, které pronesla a předala hlava státu. Je to nejvyšší pocta, které se člověku mé profese (autor, novinář, VŠ učitel) může dostat. Taková věc se člověku, pokud vůbec, přihodí jednou za život. To vypovídá o jejím významu.

Ano, jsem za to šťastný a vděčný.

Prezident Zeman ve svém projevu pronesl, že český mediální mainstream je často podbízivý a tupý. Souhlasíte s jeho pohledem?

Ne vždy bych v některých souvislostech použil stejný slovník, jako užívá pan prezident Zeman, ale je to jeho poznávací znamení, jeho konec konců celoživotní zvyklost nazývat věci tak, jak je skutečně vidí, bez falešné politické korektnosti.

Poslední řadu let ale nás s panem prezidentem spojuje kritický postoj k řadě projevů, které se objevují v tom, čemu říkáme „mediální mainstream“, ale je to pomalu už označení nepříhodné. Mainstream je přece hlavní proud. Ale pokud hlavní proud oslovuje podle všech relevantních průzkumů (např. v dopadu na voličské preference atp.) max. 30 % zainteresované populace, a tzv. alternativní média zbylých 70 %, pak tím hlavním proudem jsou spíše ona, nemyslíte?

A této jednoduché rovnici se vlastně věnuji už dlouho v celé své publicistické i pedagogické práci. Protože média mají zobrazovat realitu, ne ji vytvářet. Mají být důvěryhodná a nikoli manipulativní. Nesmějí podceňovat své publikum. A to všechno dnešní tzv. mainstream v některých zvlášť viditelných výhoncích (třeba i, bohužel, veřejnoprávní televizi) činí.

Myslím, že by stačilo málo, a to i těm, kteří se vzdálili od pravých úkolů žurnalistiky. Psát zase nestranně, nezaujatě, s maximální pokorou před realitou a snahou o objektivitu. Pak by možná ani nebylo třeba, aby byly tak „válcovány“ médii alternativními. Ale rozhodnout se musí ta média sama. Říkává se: „lež má krátké nohy“. Tady to platí beze zbytku. Řešením ztráty důvěryhodnosti přece není zvýšení hysterie, indoktrinace silou, sestavováním seznamů nepřátel, ostrakizovaní nepohodlných. To propast ve společnosti — i mezi veřejnosti a tzv. mainstreamovými médii — jen prohlubuje.

Co je zapotřebí — vždy a za všech okolností — je rovnoprávný dialog. Jenže k němu potřebujete argumenty, a ty se mnohdy té protilehlé straně nedostávají. Tak je nahrazují silou a mocí.

Co říkáte na smršť posměšků od tzv. elitních novinářů, která se objevila poté, co vám pan prezident udělil medaili?

Kdo je „elitní novinář“? Co jej činí „elitním“? Pracovní smlouva s nějakým vydavatelem, nebo ctihodné dílo, které je za ním? Často se to zaměňuje. Nemám rád slovo „elita“. Zavání nadřazeností a nezaslouženými privilegii.
Kdybyste napsal „kvalitních“ novinářů, hodně bych se zamyslel. Ale takové „posměšky“ jsem nezaznamenal. Víte, mám jedno životní krédo: „jdi svou cestou a nech lidi mluvit“.


Není zde článek celý?