Případný premiér Babiš by zásadně změnil českou zahraniční politiku

Hospodářské noviny si všimly (nikoli právě brzy) zvláštní shody celé řady postojů Andreje Babiše (ANO) v zahraničně-politických otázkách. Plyne z nich očekávaný zřetelný odklon České republiky od spolupráce se západními spojenci, který pro dlouhodobé pozorovatele Andreje Babiše ovšem není překvapením. V článku s dlouhým titulkem „Ekonomické sankce proti Rusku jsou k ničemu, tvrdí Andrej Babiš. Nepřinutily ho, aby Krym opustilo“, Hospodářské noviny uvádějí, že Babišova politika nápadně připomíná zahraničně-politické postoje Komunistické strany Čech a Moravy, jak je formuluje její předseda Vojtěch Filip.

Babiš sice připouští, že obsazení Krymu je projevem ruské agrese, ale dodává, že řešení ukrajinsko-ruského problému ho netrápí. Zároveň se jasně postavil proti přijetí jednotné evropské měny, což je další postoj, který odvádí Českou republiku z jádra Evropské unie na její periférii a tedy do role trpěného potížisty. Čerstvě také Babiš kritizuje amerického prezidenta Donalda Trumpa, což dělá sice i velká část západních novinářů, ale méně západních státníků a navíc ve zcela jiných tématech. Babiš prý totiž do Trumpa vkládal naděje a teprve nedávno ho až americký prezident zklamal, když jel jen do Varšavy a nezastavil se v Praze. Polsko je ovšem zřetelně silnějším a zodpovědnějším spojencem Ameriky v rámci NATO, než Česká republika.

„Názor Babiše je nutno brát vážně i proto, že českou diplomacii by podle něj měl určovat především předseda vlády, uvádějí Hospodářské noviny. „Hlavní zahraniční politiku by měl dělat premiér,“ řekl předseda hnutí ANO.

Na postojích Andreje Babiše vůči Západu je pikantní, že uvnitř Evropské unie dosáhl nejprve s pomocí lobbistů zařazení do liberální frakce Evropského parlamentu (ALDE) a přitom zastává v mnoha ohledech na české scéně přesně opačné postoje, než k jakým se zavázaly jeho partnerské a silně proevropské strany. Jedná se zejména o Babišův odpor k solidaritě evropských států při řešení migrační krize, odpor k euru a naopak vstřícný postoj k Ruské federaci veděné Vladimírem Putinem. Naplňuje tak opodstatnění dosavadních analýz amerických odborných časopisů, jež upozorňují na jeho zřetelnou východní orientaci, kterou dávají do souvislosti s jeho předlistopadovými kontakty s komunistickými tajnými službami.

Není zde článek celý?